ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 4888 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Gao Xingjian: Mé psaní je činnost samotářská

0 Redakce 14.5.2009

Dramatik, romanopisec, esejista a malíř Gao Xingjian  se narodil na východě Číny. Protože se odmítl podřídit představám komunistické strany o literatuře, musel psát potají – po vypuknutí kulturní revoluce byl nucen spálit celý kufr svých rukopisů. Před vyšetřováním se ukryl v odlehlé horské vesnici.

O několik let později se vrátil do Pekingu, kde začaly vycházet jeho knihy, které ihned upoutaly pozornost nejen diváků, ale i úřadů. Zájem úřadů přinutil Gaa k odchodu do exilu do Paříže, kde žije dodnes. Gaa Xingjiana, který byl v roce 2000 vyznamenán Nobelovou cenou za literaturu, můžete potkat na 19. ročníku Festivalu spisovatelů Praha, který se uskuteční od 7. – 11. června v Laterně magice.  

Jak vnímáte roli spisovatele v současném světě?

Spisovatel je obyčejný člověk, možná trochu citlivější a tím i křehčí. Spisovatel není mluvčím ani vtělením spravedlnosti. Jeho hlas je nutně slabý, ale právě tento hlas je ten opravdový.

Pokaždé, když se literatura stane hymnou národa, praporem rasy, hlásnou troubou politické strany či hlasem třídy nebo skupiny, může být využita jako mocný nástroj propagandy. Taková literatura však ztrácí to, co je jí vlastní, přestává být literaturou a stává se záminkou moci a zisku. V právě uplynulém století tomuto neštěstí literatura čelila a byla zastrašována politikou a mocí. Také spisovatel byl podroben nátlaku do té doby nevídanému. Aby si literatura uchovala důvod vlastní existence a nestala se nástrojem politiky, musí se vrátit k hlasu jedince. Proč? Neboť literatura se rodí z pocitů jedince a je jejich vyústěním.

Román Hora duše jste začal psát v Pekingu a dokončil jste jej v Paříži o sedm let později. Jak se to přihodilo?

Román jsem začal psát v Číně a nemyslel jsem si, že bude vůbec někdy publikován. Nebylo to možné, protože jsem byl cenzurován a to i přesto, že jsem cenzuroval i sám sebe. Řekl jsem si, tato autocenzura nikam nevede, musím si psát pro sebe a nemyslet na publikování. A tak jsem začal v klidu a s velkou vášní psát. Osud pak chtěl, že jsem přijel do Francie a román tam dopsal.

V exilu v Paříži jste již zůstal. Cítíte se být nyní spíše autorem evropským, odpoutaným od čínských tradic?

Vzhledem k tomu, kde jsem se narodil a jaký jazyk užívám, ve mně přirozeně sídlí čínské kulturní tradice. Kultura je s jazykem vždy spjata, formují se poměrně ustálené způsoby vnímání, myšlenek a projevu. Spisovatelova kreativita však začíná tím, co už právě v jeho jazyce bylo vysloveno, a směřuje k tomu, co ještě v jeho jazyce náležitě vysloveno nebylo. Ve Francii, kde se literatuře a umění dostává hluboké úcty, jsem ale získal nejen podmínky ke psaní ve svobodě, ale také čtenáře a posluchače.

Vždy jste maloval a psal zároveň nebo střídavě?

Není možné tvořit tyto dvě věci zároveň, já si musím vždy naplánovat, co budu který rok dělat. K psaní potřebuji slyšet hlas, nejen slova. Musím slyšet hlas, který mluví. Jazyk je důležitý, ale více než psaní je důležitější ten hlas. Vnitřní hlas, který se ozývá. S ním je spojen zvuk, tón, rytmus a hudebnost jazyka. Není to text, ale hlas. První náčrty mých textů se odehrávají u magnetofonu, přepisuji je až pak. Když maluji, tak nečtu, odhazuji jazyk, protože žádná myšlenka, představa nebo koncept není viditelná.

Ten Váš hlas mluví francouzsky nebo čínsky?

To záleží na jazyce, ve kterém píšu.

Takže si nejdříve zvolíte jazyk a pak se vydáváte za hlasem.

Přesně tak. Když píšu francouzsky, poslouchám pořád rozhlas. Ani ho nevypínám, a tak si neustále v tom jazyce plavu. V tom je tajemství, plavat si v jazyce, nořit se do jazyka.

Narodil jste se v Číně. Jak vnímáte podmínky čínských spisovatelů? Vy sám jste se odmítl podřídit představám komunistické strany o literatuře a psal potají.

Čínskou literaturu dvacátého století vyprázdnil a téměř udusil právě politický diktát; jak kulturní revoluce, tak revoluční literatura vynesly nad literaturou i jedincem rozsudek smrti. Útok na tradiční čínskou kulturu ve jménu revoluce vyústil ve veřejné zákazy a pálení knih. Za posledních sto let bylo nesčetné množství spisovatelů zastřeleno, uvězněno, vyhoštěno nebo potrestáno těžkými pracemi. Jejich osud byl ještě krutější než za jakékoli císařské dynastie v dějinách Číny a literární tvorba v čínském jazyce se potýkala s nesmírnými překážkami, o diskusi o svobodě tvorby ani nemluvě.

Myslíte, že literatura má v dnešním světě pořád moc, takovou moc, která dokáže bořit zdi, které si lidé a národy mezi sebou staví?

Literatura přesahuje ideologii, hranice národů i rasové povědomí stejně zásadně, jako existence jedince přesahuje ten či onen -ismus. Literatura je všeobecné pozorování dilemat lidského bytí a nic pro ni není tabu. Omezení jsou literatuře vždy vnucována zvnějšku; politika, společnost, morálka a zvyklosti si z literatury vystříhávají dekorace pro své rozmanité kulisy.

EVA VOSIČKOVÁ

 


Gao Xingjian vystoupí na 19. ročníku mezinárodního Festivalu spisovatelů Praha 7. – 11. června 2009 v divadle Laterna magika. Rezervace vstupenek na [email protected]