ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 14102 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Citron: Jsou to velmi silné vzpomínky

0 Petr Hašek 10.12.2012

Skupina Citron vydala své úspěšné album Plni energie v roce 1986. Byla to první heavymetalová deska české historie.

Nyní vychází, v remasterované podobě, opět. Na vánoční trh ji posílá společnost Supraphon. O albu vyprávějí kytarista Jaroslav Bartoň a baskytarista Václav Vlasák, muži, kteří ho v roce 1985 spolu se zpěvákem Stanislavem Hranickým, kytaristou Jindřichem Kvitou a bubeníkem Radimem Pařízkem nahráli.

Je Plni energie nejlepší deska Citronu?

Vlasák: Podle mě je. I když je to samozřejmě relativní. Myslím si, že na ní jsou výborné písničky, kterými se Citron bude moci prezentovat ještě sto let.
Bartoň: Myslím, že Citron má dvě výjimečné desky. Jednou je Plni energie, na které zpívá Standa Hranický, a druhou Radegast, kde s námi zpíval Láďa Křížek. Každá ta deska je něčím výjimečná. S Křížkem jsme začali hrát klasický heavy metal, je to metalovější album. Plni energie je víc rockové, pro nás klasičtější.

Máte na tom albu nějaké písničkové favority?

Vlasák: Na dvě tři výjimky ty písničky na koncertech dodnes hrajeme. Líbí se nám a samozřejmě se líbí i lidem. Na letošním letním festivalu Masters Of Rock jsme hráli album Radegast, které vyšlo hned po nahrávce Plni energie. V praxi jsme zjistili, že dnes jsou z něho na koncertech hratelné tak tři čtyři věci. Podle mě jsou dokonce ostatní skladby pro Citron takříkajíc mimo mísu.

Bartoň: Osobně vztah ke konkrétním písničkám také nemám, spíš k celé desce. Pamatuju si ale i po těch letech, jak která skladba vznikala, v jakém prostředí, kdo jí kolik dal, kdo co vymyslel. Na dobu, kdy album vznikalo, jsou mé vzpomínky velice silné.

Album Plni energie skvěle fungovalo a už v roce 1986 jste se skutečně stali nejslavnější českou rockovou kapelou. Dokonce jste získali prvenství v anketě Zlatý slavík. Jaké bylo být slavným rockovým muzikantem v socialismu?

Vlasák: Byla jiná doba, takže být slavným muzikantem opravdu něco znamenalo. Pro lidi jsme byli tak trochu bohové. Deska Plni energie byla fenomén, stala se kultovní nahrávkou tehdejší mládeže. Lucernu jsme vyprodali více než desetkrát za jednu hodinu, hokejový stadión v Praze na Výstavišti za dvě hodiny. Nebyl to problém, tak slavní jsme byli.
Bartoň: Myslím si ale, že nám to nikdy nestouplo do hlavy. Popularita mě neobtěžovala a ani jsem ji nepodlehl. Nebudeš tomu možná věřit, ale v mém životě to zase tak velká změna nebyla. Poznávalo mě na ulici daleko víc lidí než předtím, ale můj osobní život byl stejný jako předtím.

Čekaly na vás třeba holky před hotelem?

Vlasák: Ano. Bylo jich hodně a mohli jsme si vybírat. V každém městě.
Bartoň: Před vydáním alba Plni energie jsme po koncertech naháněli baby my. Když deska vyšla, naháněly ony nás. To byla samozřejmě příjemná změna.
Vlasák: Postupem času jsme se ale dozvěděli, že tak, jak tehdy naháněly nás, tak později i v té době naháněly i jiné kapely. Tak to chodí. Muzikantské Lidušky jsou všude, myslím, že i dnes.

Koncertovali jste i v zahraničí?

Vlasák: Postupem času jsme se tam dostávali. Hráli jsme ve východním i západním Německu, ve Francii, ve Španělsku, v Rusku nebo Polsku. Konkrétně v Polsku jsme měli výborné zázemí, jezdili jsme tam velká turné po celé zemi s nejslavnějšími tamními kapelami. No a s albem Radegast jsme se pak dostali i jinam. Všude na světě jsou ale rockoví fanoušci stejní. Když se jim hudba líbí, jásají, mají kapelu rádi a podporují ji.

Chápou dnešní fanoušci písničky z alba Plni energie?

Vlasák: Určitě. Dodnes jsou nedílnou součástí našeho koncertního repertoáru a lidé je vyžadují. Strašně mě proto mrzí, že je s námi nezpívá Standa Hranický. Je vážně nemocný, už rok se neukázal na pódiu. Těžko se mi o tom mluví.