ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 10393 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Billy Talent: Čtyřka nebude!

0 Redakce 30.11.2009

Po společných dvojkoncertech s My Chemical Romance a Anti-Flag v minulých letech patřila napotřetí  obrovská Tesla Arena pouze jim. Ve střední Evropě  si Billy Talent užívají hvězdnou pozici jako nikde jinde a rádi se sem vracejí. V chladné hokejové šatně odpovídali kytarista a autor hudby Ian D'Sa s bubeníkem Aaronem Solowoniukem.

Na třetí  desce jste na první poslech o něco zvážněli a potemněli, možná to souvisí s o něco pomalejším tempem desky. Je to jen zdání, nebo se cítíte vážnější?

Ian: Asi je to tak, jsme o něco vážnější a dospělejší. Ben a já jsme prošli složitými etapami života a muselo se to samozřejmě podepsat i na hudbě, kterou jsme v poslední době skládali. To ale rozhodně  neznamená, že příště už nedokážeme napsat prudké album. Nikdy nevíš, třeba bude naše další deska zase punková, jako na začátku.

Máme si zpomalení  vysvětlovat tak, že byste dnes rádi trochu zpomalili svůj hektický  život?

I: Někdy je to fakt blázinec, ale užíváme si, co děláme. Tohle jsme si vždy přáli a neměnili bychom.

Hlásíte se k odkazu punk-rocku, poslouchali jste někdy pomalé  punk-rockové songy?

Aaron: Poslouchali jsme v mládí  Nirvanu, Soundgarden a další groungové kapely. Převzaly odkaz punku a přidali k němu něco naprosto specifického. To je asi naše nejzásadnější inspirace.

Stále se držíte prostého číslování desek. Jednoduchá  otázka, proč?

I: To napadlo Aarona. Vše začalo deskou Billy Tallent, ta následující se pak prostě jmenovala II. Aktuální název III přišel zcela přirozeně, přáli jsme si dokončit trilogii.

A: Vlastně už si ani nepamatuji, jak ten nápad úplně na začátku vznikl.

Můžeme tedy příště  očekávat desku IV?

Oba: Ne, v žádném případě! Led Zeppelin měli nejlepší „čtyřku“ všech dob a s nimi se rozhodně nechceme porovnávat.

Změnili jste vydavalete a nyní vycházíte u Roadrunner Records. Co vám nová spolupráce přinesla?

I: Jsme rozhodně spokojenější. Tohle je opravdu rockový a punkový label. Lidé tam milují  indie muziku a dělají pro nás vše, co potřebujeme. Nepracujeme my pro ně, ale naopak. V minulém vydavatelství to zpočátku bylo taky v pohodě, začínali jako rocková značka. Ale postupem času se na americkém trhu přeorientovali na pop a hip-hop, čímž jsme se dostali trochu mimo prioritu. Už jsme se tam necítíli tak dobře.

Na poslední  nahrávce jste spolupracovali s producentem Brandonem O'Brianem, čímž jste se zařadili do okruhu skutečně významných kapel. Jaká byla spolupráce s ním?

A: Brandon je báječný! Byla to naprosto výjimečná spolupráce. Měl vlastní kompaktní  představu a my také. Strávili jsme čtyřicet dní ve studiu pomalou prací a hledáním společného výsledku. Jeho nápady byly skvělé.

Některé  názory tvrdí, že na nové  desce jsou Aaronovy bicí potlačeny do pozadí, souhlasíte?

A: Zvláštní, to slyším poprvé. Myslím, že bicí znějí přesně tak, jak jsme chtěli.

I: Upřímně, jsem přesvědčen, že bicí jsou nejhlasitější nástroj na desce (smích). Souhlasil bych, že mají bubny tentokrát prostornější zvuk. Brandonovo studio je totiž obrovské, dřív jsme nahrávali v mnohem menších. Touhle změnou to může být.

Ben prohlásil, že Diamond On a Landmine z nové desky je nejlepší píseň jakou jste kdy složili. Čím to je?

I: To opravdu řekl? Já  tu píseň miluju, souhlasil bych, že je jedna z našich nejlepších. Její kadence mi připomíná kapelu Police.

A: A lidé na ni taky skvěle reagují. Když jsme ji poprvé zařadili na playlist, vzali ji skvěle. Píseň sice začíná pomalu, ale pořád roste a roste a staví vlastní příběh.



V sousedním Německu patříte k nejoblíbenějším kapelám na scéně, máte speciální  vztah k Německu a střední Evropě vůbec?

I: V Německu jsme začínali, když jsme poprvé přijeli hrát do Evropy. Jako úplně  neznámá kapela jsme hráli pro pár lidí v klubech maličkých jako tahle šatna. Postupem času se nám ale podařilo tam vybudovat velmi silnou základnu fanoušků. Dnes tam míváme vůbec největší evropské koncerty. Zítra například budeme v Německu hrát pro deset tisíc lidí.

Nestýská  se vám po malých útulných klubech?

A: Pořád v takových hrajeme. Ve Státech míváme koncerty i pro sto padesát lidí. Nezapomněli jsme.

I: To určitě ne. Nemáme problém hrát pro méně lidí. V Americe máme spoustu skalních fanoušků, ale zdaleka tam nejsme tak známí, jako tady v Evropě. Tady je to fakt bláznivé. Každopádně ale dobrá atmosféra záleží na tom, zda se publikum baví, mnohem víc, než na počtu lidí.

STELLA BAČKOVÁ a JAKUB ANDĚL