ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 27986 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Arno: Luxusní vagus

0 Redakce 28.7.2008

Arno Hintjens je Evropský šampión těžké váhy. Tento Belgičan smažil kuřata pro Marvina Gaye (tenkrát na detoxu schovávaný v Ostendu), dobyl Evropu se svou divokou partou T.C. Matic, a poté se naplno věnoval své osobité kariéře. Nevěřte lhářům, co vám budou blábolit, že Arno je kombinace Serge Gainsbourga (nejlevnější turistické přirovnání), Toma Waitse a Vysockého. Ne. Arno je Arno.
Originálně protřelý hlas ve službě vždy rozjetého rock´n´rollu. A jestli to je s cikánskou, piáno-akordeónově šansonovou, industriálně post-punkovou, experimentální nebo přisprostlou omáčkou, je jen pádící lokomotiva pro neodolatelný šarm a umění zpěváka a skladatele, který právě vydal svou 33. desku. Čestnou legii opentlený Arno je podruhé v Praze. Předtím, než zboural narvanou Akropolis, jsem se dostavil do Žižkovského hotelu a v baru se pustil do konverzace. Arno vypadá více než dobře, odmítá tekuté občerstvení a cigarety a jeho francouzština má sympatický kovově-belgický přízvuk.

Vaše nová deska Covers Cocktaill je kompilací převzatých věcí, co jste za všechna ta léta natočil. Jedno je jisté, vždy originál velmi radikálně předěláte…


No jasně, protože proč to pak dělat, když už to bylo jednou udělaný. Já nejsem žádnej Freddy Mercury. (úsměv a pauza) Hele víš co? Já pořád vidím tyhle mladý kluky, co maj kapely a hrajou a oblíkaj se jak jejich dědové. Jsem byl nedávno někde v klubu a byl tam mladinkej kluk a hrál jako Rory Gallagher. Sem zavřel oči a bylo to přesně ono. Všichni tyhle malí bílí kluci. Nic proti nim. Ale… Kde je nebezpečí? Kde je vztek a anarchie? Všechno začíná být stejné. Když jsem začínal tak někdo komu bylo pětadvacet, byl pro mě staroch, se kterým nemělo cenu se zahazovat. Poslouchaj a dělaj hudbu svých rodičů. A to je bizarre, ne?

Třeba jejich rodiče poslouchali jinou hudbu. Vy jste se nikdy a priory nebránil moderním technologiím a současným producentům.

Jo, ale když vejdu do místnosti, tak všechny počítače zkolabujou. Přísahám. A to nejsem z Marsu. Nijak zvlášť nejedu ve všech těch novinkách, ale je třeba zkoušet nové věci. Poslouchám všechno a jsem všemu otevřenej. I když se to dost často podělá. Proto se začínám vyhýbat producentům. Proč jim dávat peníze, aby udělali jinou desku než, takovou jakou chceš? Já slyším pořád skvěle, když zpívám, a moc dobře vím, co chci slyšet. A navíc je to levnější.

Na druhou stranu vaše poslední studiové album Jus De Box je velmi rockové s atmosférou ala The Faces. Trochu ve stylu 70s.

Asi tě nepřekvapím, když ti řeknu, že jsem 70. léta prožil. Už tenkrát jsem dělal desky. Je to víc rockové, protože jsem chtěl pořádného bubeníka. Někoho, kdo hraje celým svým tělem jako Keith Moon. Naštěstí jsem ho našel. Všichni bubeníci dneska hrajou jak, kdyby seděli v bance za přepážkou. Samý sekretářky! Ale třeba ten chlap z TV On The Radio je fakt dobrej.

Na této desce se mi zvlášť líbila píseň Enléve Ta Langue De Ma Bouche („Dej pryč svůj jazyk z mé pusy“ ). O čem ten text sakra je?

Už hrozně dlouho jsem kouřil přes dvě krabky cigaret denně. Před třemi roky jsem přestal. Byl jsem na nějaký party. Bláznivá, bláznivá party. No a do toho jsem necelej měsíc přestal kouřit. Naběhla na mě nějaká holka a vlepila mi francouzáka. Bylo to jak spolknout popelník! (smích) Říkal jsem si: „Sakra, já musel bejt tenkrát ještě horší!“

Naposledy, když jste vystupoval v Praze, tak jste zahrál velmi surovou verzi Little Red Rooster se slovy, že to je první píseň, kterou jste se naučil. Byli vaše na dřeň vyhulené bluesové desky návratem nebo vzpomínkou na dětství?

Myslíš Charles et Les Lulus? Tenkrát jsem měl plný zuby toho bazaru. Moc muzikantů, moc stop ve studiu, manažéři mě tahaj na festivaly, videoklipy (kyselý škleb), nahrávání v Los Angeles (obrací oči teatrálně v sloup)…Takže jsem se na vše vykašlal a prostě jsem chtěl zapojit s kámošema kytary a řvát. A na to je blues nejlepší. Blues je moje první láska, ale moje maminka pouštěla i starý francouzský šansony. A do toho v Ostendu jsem chodil po ulici a zněla bossa-nova a tango. V barech soul a rock´n´roll. Ne náhodou je Belgie střed a centrum Evropy. Country? Hej! Nemám nic proti Američanům. Jenom se mi nelíbí ta jejich vláda. Nemám rád kovboje. Já jsem pro indiány.

Občas hrajete ve filmech. Jako třeba role homosexuálního plavčíka v Camping Cosmos ignorující gigantické tvary Loly Ferrari nebo opilecká role v J’ai toujours rêvé d’être un gangster s Alanem Bashungem. Co vás zajímá na filmech?

Dobře platěj. A je zase zajímavé se nechat někým režírovat. Ale… Ne, někteří lidi od filmu jsou známí nebo je mám celkem rád. Třeba Michel Piccoli je dobrej kámoš. Když mi něco někdo nabídne, tak jsem potěšenej a mrknu na to. Ale je tam taky hodně volů a kreténů. Hodně, kámo, hodně! Řekl bych, že víc než v hudbě. Na filmy, kde jsem hrál, se málokdy koukám. Pojďme se bavit o něčem jiném.

Údajně si od vás váš přeslavný krajan Johnny Hallyday objednal píseň Chanteur De Charme, ale nějak to nedopadlo. Mrzí vás to?

Mě to je jedno. Něco chtěli, já jim to poslal a oni se neozvali. Dobrý. Kdyby to převzal se svým hlasem, tak by to bylo super. Nepožádal mě o to on, ale jeho suita, kterou neznám. A jeho taky ne. (smích) Já řikám: I don´t like hits, I like tits! („Nemám rád hity, mám rád kozy“ – poz.autor) A o tom to celý je, ty můj malej!

Když jsme u Chanteur De Charme. Ženy a sex vás viditelně nepřestávaj inspirovat…

Já nikdy nezačal dělat hudbu, abych si nabalil holky. Přísahám! Já jsem Flop Star! (slovní hříčka – Flop ve francouzštině znamená neúspěch – poz. autor). A navíc nemám štěstí u žen. Neumím to s nima.

Pracujete na nové desce?

Nikdy nepracuju, proto dělám hudbu. Víš, já jsem takovej luxusní vagus. Někdy si řikám „Jó, Arno spadls prdelí přímo do těstovin“. Díky hudbě jsem nechal drog a jsem tady. Pro mě napsat písničku je terapie. Někdo mlátí svoje děti, někdo sportuje. Já zazpívám odsud (ukazuje na pupek – poz.autor) jako miminko a mám to!

Při loučení mi Arno podává ruku, ptá se kde sehnat žiletky na své dvojdenní strniště a zakřehotá: „A dávej na sebe pozor! Ty můj malej. Ne, abys dělal nějaký blbosti. A, když už…tak mysli na mě!“

Speciální diky Borkovi Holečkovi a RACHOTU.

TOM KOMÁREK