ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 4831 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Airfare: Cítíme, že začínáme od nuly

0 Redakce 13.12.2011

Své třetí album přivedla na svět pražské formace Airfare. Jde o její nejambicióznější kolekci. Nahrála ji s americkým producentem Bjornem Thorsrudem (pracoval s The Smashing Pumpkins, Davidem Coverdalem, Monster Magnet, The Dandy Warhols, Brucem Dickinsonem a dalšími). Na otázky odpovídala celá kapela, čili Thomas Lichtag (kytara, zpěv), Lukáš Chromek (kytara), T.V. (baskytara) a Richard Scheufler Jr. (bicí).

Proč se album jmenuje Youngblood?
Lichtag: To slovo má v angličtině více významů. Je to samozřejmě „mladá krev“, to v první řadě. Youngbloods je také slangový výraz pro mladé a nezkušené lidi a v šedesátých a sedmdesátých letech tak v Americe říkali staří černoši mladým.
T.V.: My se cítíme jako „Youngblood“. Myslím, že jsme ještě neukázali všechno, co v nás je.
Lichtag: Výrazně jsme změnili nejenom zvuk, ale i image. Jsme už čtyři, máme nové logo, a novou desku.
Chromek: Všichni to cítíme tak, že teď začínáme od nuly.

Svou minulost jste hodili za hlavu?
T.V.: To v žádném případě. Jenom bychom neradi zůstali v povědomí jako kapela jednoho hitu, tedy písničky Sorry Baby. Nebylo by dobré, kdybychom to nejlepší udělali v době, kdy nám bylo osmnáct.

Vaši sestavu posílil bubeník Richard Scheufler Jr. Obsazení toho postu jste řešili dlouhou dobu. Proč se nakonec stal vaším spoluhráčem právě on?
T.V.: Richard u nás není žádným nováčkem. První dvě alba s námi a dalšími bubeníky nahrával. Odehráli jsme spolu i řadu koncertů, a tak když jsme se rozhodli, že místo bubeníka obsadíme nastálo, bylo to docela jasná volba. S Airfare spolupracovalo šest bubeníků. S Richardem jsme k sobě našli cestu časem. Nebylo to hned.

Richarde, jak dlouho jsi stálým členem kapely?
Scheufler Jr.: Už dva roky.

Která z deseti písniček na desce je pro vás zásadní?
Lichtag: Nedá se říct, že bych nějaké skladby vyloženě preferoval. Některé jsou ale určitě zajímavé. Například písnička, kterou celou napsal Richard. Jmenuje se Sands Of Time, což znamená, že největší metalista z kapely napsal největší slaďák. Na desce je také náš vůbec první duet, skladba Doctor Z, ve které se mnou zpívá zpěvačka Charlie One z Ohm Square. Osobně mám moc rád písničku Youngblood. Má takové koule, které jsem ještě od téhle kapely neslyšel.
T.V.: Pro mě je zcela zásadní píseň Doctor Z. Je úplně jiná, než ostatní. Dokonce tak jiná, že ji nehrajeme na koncertech. Vůbec se nám s naším jinak syrovým koncertním programem nespojila, a tak ji lidem po skončení vystoupení pouštíme z reproduktorů.

A nebyl problém právě ten ženský hlas, který v ní je?
T.V.: To jsme chtěli řešit samplem. Za nemalý peníz jsme si ho koupili, ale po čtrnácti dnech jsme dospěli k rozhodnutí, že s ním pracovat nebudeme, protože naše živá hudba s jeho podporou ztrácela syrovost.
Chromek: Mně se nejvíc líbí písnička Goodbye. Baví mě na ní, že má silný příběh. Je o tom, jak se jeden náš známý jednou ráno probudil a našel vzkaz, že ho opouští manželka a nechává mu dvě malé děti. Měl pak, a stále má, velké problémy s alkoholem. Je to docela nešťastný a silný příběh.
Scheufler Jr.: Mně se líbí všechny skladby. Každá má své opodstatnění a svou duši.

Pokud si vzpomínám, jeden čas jste se všichni sestěhovali do jednoho bytu s cílem naplno se věnovat hudbě. Trvá to stále?
T.V.: Vlastně trvá, ale mělo to dramatický průběh. Po první sestěhování jsme se za nějaký čas málem rozpadli. Lezli jsme si prostě na nervy, a tak jsme se zase rozstěhovali na všechny strany. Když jsme začali natáčet desku Youngblood, tak jsme se zase sestěhovali. Nabyli jsme přesvědčení, že když chceme něco vytvořit, musíme se semknout.
Lichtag: Původně jsme všichni spali v jedné místnosti. To bylo docela šílené. Teď jsme v jiném bytě a každý máme svůj pokoj.

Jak tuto skutečnost snášejí vaše partnerky?
T.V.: Musí to pochopit. Všem říkáme: „Sorry Baby, my žijeme rock’n’roll“.
Lichtag: Nedáváme jim žádné iluze. Když se s někým seznámím, první, co mu řeknu je, že na prvním místě je pro mě hudba. Když se to nějaké holce nelíbí, nedá se nic dělat. Dal jsem už do hudby spoustu času a energie na to, aby to nezměnila nějaká holka. To si nedokážu představit.

Airfare měli velkolepý nástup, když v roce 2008 vydali písničku Sorry Baby a ta se ihned stala hitem. Potom ale přišel útlum. Čím to bylo?
Lichtag: Myslí si to spousta lidí. Asi to opravdu vypadalo tak, že když dozněla éra Sorry Baby, přestala kapela pro mnohé skoro existovat. Naše existence ale naštěstí nebyla a není závislá na tom, jestli nás hrají rádia. Neměli jsme v éteru žádný hit, ale pořád jsme hráli a fungovali.
T.V.: Po nástupu písničky Sorry Baby jsme se začali objevovat v pořadech typu Zlatá hokejka, hráli jsme akce na playback, různé večírky. To nás ale postupem času začalo štvát. Chtěli jsme hrát rock’n’roll a byznys nás tlačil do hraní na jmenovaných akcích. Řekli jsme si, že to tak dělat nechceme, což mělo za následek ten mediální útlum. Zpočátku jsme byli nadšení z toho, co se kolem nás dělo. Postupně se z toho ale vytrácelo to, co jsme chtěli dělat.

Co chcete dělat?
T.V.: Chtěli jsme a chceme být nezávislí. Proto si novou desku vydáváme sami, dáváme ji lidem na koncertech zadarmo a naše vystoupení jsou pořád rock’n’rollově syrová.
Lichtag: V dnešní době existují stovky kapel, které hrají po celém světě a nemají žádnou písničku v rádiu.
Chromek: Nebyli jsme si jistí, jestli naše nepřítomnost v médiích něco nezmění k horšímu. Následující doba nám však ukázala, že lidé na naše koncerty dál chodí a jejich vztah k nám se nezměnil. To nás hodně posílilo a začali jsme věřit, že to děláme správně.

JAROSLAV ŠPULÁK