Adonis: Poezie je parfémem na těle nádherné ženy
0 Redakce 20.5.2009Nejvýznamnější současný arabsky píšící básník Adonis se narodil v Sýrii.
Jeho poezie, provokující obsahem a okouzlující stylem, je v arabském světě vnímána velmi rozporuplně. Adonis byl už od dětství veden k literatuře a poezii svým otcem a v roce 1947, po náhodném setkání se syrským prezidentem, který byl uchvácen mladíkovými verši, odešel z rodné vesnice na Syrskou univerzitu v Damašku, kde získal doktorát z filozofie. Na konci padesátých let byl jako člen Národně-socialistické strany šest měsíců vězněn. Po propuštění se usadil v Bejrútu. Po propuknutí občanské války však uprchl z Libanonu do Paříže a stal se francouzským občanem.
Adonise můžete potkat na 19. ročníku Festivalu spisovatelů Praha , který se uskuteční od 7. – 11. června v Laterně magice.
Narodil jste se v Sýrii. Kam ale patříte?
Narodil jsem se v Sýrii, mám libanonské občanství, nyní žiji ve Francii a mám i francouzské občanství. Identita pro mě není dopředu daná, nedědíme ji, ale vytváříme si ji naším životem a svým dílem, a tak jsme se narodil třikrát, v Sýrii, v Libanonu a ve Francii.
Proč jste si vybral právě Evropu?
Mnoho věcí jsem pochopil až poté, co jsem přijel na Západ. Evropa mi umožnila vidět jasněji situaci arabské kultury a téměř všeho ostatního. Ostatně mohu být v opozici proti evropské politice a současně proti politice v mé vlastní zemi. Hodnoty, které jsou v Evropě ceněny, mají své protějšky v arabské, čínské i jiné kultuře.
Jak vnímáte svoji vlastní poezii ve vztahu k víře?
Jsem proti spojení poezie s vírou. Jsem proti islámským postojům, které nám vytvořily tolik nepřátel. Jsem těmito svými názory dobře známý. Snažím se dojít k podstatě věci. Nejsem pouhý odpůrce jednotlivých regionálních zájmů.
Řekl jste, že se rodíte při každé publikaci nové knihy.
Přesně tak. Je to znovuzrození. Jedná se o identitu otevřenou, jako by šla přede mnou, ne za mnou. Je to tvoření. Identita je tvoření, stejně jako láska, jako báseň. Pořád se na ní musí pracovat.
Titul vaší knihy „Kniha“ mapující historii arabské literatury může splést člověka třeba i v Evropě, natož pak v arabské zemi – vždyť když tam nazvete knihu „Al-Kitâb“, tak se každému vybaví Korán. Nezpůsobil vám tento název problémy?
To si nemyslím, kniha byla přijata dobře, dokonce výborně. Dali jsme čtenářů dotazník a většina se shodla na tom, že nejlepší název pro dějiny arabské literatury je právě „Kniha“. Některým režimům se to moc nelíbilo, ale nesmíme nikdy ztotožňovat lid s režimem.
Kde jste hledal inspiraci k této knize?
Inspiraci jsem našel v několika velkých pokusech psaných přede mnou, třeba v Dantově Božské komedii. Ale s tím rozdílem, že Komedie je cesta nebem v náboženském duchu, zatímco já jsem psal opak, putoval jsem po zemi historií a politikou arabských zemí v období začínající smrtí Mahomedovou a končící v 9. století. Jedná se totiž o nejvýznamnější období arabské historie, na kterou je třeba nově nahlížet.
Západ přijímá islám s velkými výhradami a vy sám jste označován jako ostrý kritik islámského fundamentalismu…
Náboženství zničíte nikoliv zvenku, ale zevnitř. Nemůžete zničit nic, co neznáte. Bohužel mnoho mých přátel tak postupovalo a ničeho nedosáhli. Kritizovali arabskou tradici z neznalosti. Mysleli si, že náboženství není nic, že je s ním konec. Přátelé mi říkali, k čemu mluvit o náboženství, když je s ním konec. Ale tak to není! Ještě pozor, mluvíme-li proti náboženství, musíme je brát jako proti instituci, režim, ideologii, nikoliv jako osobní zkušenost.
Kontrola islámem je ale všudypřítomná: ve školách, doma, ve všech veřejných institucích.
Je to šílené! Je to impozantní nepřátelská armáda, a pokud myslíš jinak, jsi zakázán – zakázán svými vlastními lidmi. To je horší než politická cenzura.
JAN ŠÍMA
Adonis vystoupí na 19. ročníku mezinárodního Festivalu spisovatelů Praha 7. – 11. června 2009 v divadle Laterna magika. Rezervace vstupenek na [email protected].