ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 10117 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Róbert Gál: Většinu života se cítím být rebelem

0 Redakce 28.4.2010

Róbert Gál je nevšedním zjevem na poli soudobé česko-slovenské prózy. Experimentátor s jazykem, mistr zkratky a filosofického uvažování. Jeho knihy mají více recenzí ve Spojených státech než na rodném Slovensku. Autor, který svou další knihu začal psát v češtině, se v červnu představí na mezinárodním Festivalu spisovatelů Praha.

Dvacátý ročník Festivalu má téma Kacířství a rebelie. Cítil jste se někdy jako kacíř nebo rebel?

Určitě. Cítím se tak většinu svého života.

Proti čemu revoltujete?

Možná  částečně i proti otci – a v mých knihách je můj vztah k otci také načrtnut. Ale nesmíte to brát zcela autobiograficky. Já jej používám jako model – není to přímo můj otec, ale modelová postava, která zde plní funkci jakéhosi katalyzátoru.

Snažím se ale revoltovat také proti stereotypům ve společnosti zažitým, rebeluji proti všeobecným představám, jak se má psát, přemýšlet a vůbec žít. Myslím, že naše generace, tedy generace lidí, kteří zažili revoluci, když jim bylo kolem dvaceti, má to štěstí – nebo smůlu –, že ve většině svého produktivního života nemusí rebelovat vůči žádnému zrůdnému režimu, jakým byl komunismus.

Dnes se pěstuje jiný typ rebelie, než se provozoval v době, kdy lidé  jako Václav Havel nebo Ivan Martin Jirous seděli ve vězení. Dnešní formy rebelie jsou sofistikovanější. Tím, že jsme zažili "sametovou revoluci", jsme byli vlastně zpacifikováni v přirozené potřebě rebelanství, neboť režim padl, a tím jsme ztratili motivaci k autentické politické rebelii. Naše rebelie pak byly jakoby srandičky, což je také jedno z mých témat, prostupujících novelou Na křídlech nebo Agnomií – rebelií najednou bylo i to, že jste se například v Brooklynu ve dvě v noci vymočili na ulici. Takže to byla sice rebelie, ale zároveň už i parodie na ni.

Píšete poměrně specifickým stylem, můžete nastínit, jak jste se k němu dopracoval? Mám na mysli Vaše aforismy a kontemplativní  polohu Vašeho psaní, která  je v současné mladé próze poměrně  nezvyklá.

Žánr aforismu souvisí s tím, že jsem dlouhá léta studoval filosofii a ve filosofické literatuře mě nejvíce fascinovala tvorba, v níž se spojovala filosofická myšlenka s poezií, tedy s mimo-filosofickou inspirací. To je právě žánr aforismu. A mnozí filosofové, které jsem měl rád, jako Nietzsche, Kierkegaard nebo Schopenhauer také psali aforismy. Kromě toho, že mě zajímaly jejich myšlenky, zajímala mne i forma jejich sdělení.

V knize Na křídlech jste použil spojení „interaktivní mlčení“. Jak může být mlčení interaktivní?

To je slovní  hříčka. Když jsem tuto větu vymýšlel, napadlo mě nejprve interaktivní křičení, a potom jsem si řekl, proč by to nemohlo být interaktivní mlčení? Člověk může někdy mlčením křičet a naopak. Věci se prolínají, záleží to na konkrétním momentu, konkrétní situaci. Téma mlčení mne zajímá, je relevantní, stejně jako je téma hluku, což jsou protiklady – mlčení a hluk, mlčení a křik. Léta jsem intenzivně poslouchal avantgardní hudbu – takzvaný noise, poslouchal jsem Johna Zorna, který kromě free jazzu používá i hluk. Hluk mne fascinuje právě v protikladu k tichu nebo mlčení. A pak je tady vztah mlčení a ticha.

Chybí  vám v dnešním světě ticho?

Dnešní  svět je hodně hlučný, ale vždy je možné jej ještě  více přehlušit. Kdybyste slyšeli živý koncert Johna Zorna, ty nejextrémnější polohy jeho saxofonové hry, to je takový typ hluku, který přehluší všechny ostatní – je to simulace extrémní zkušenosti.

Cítíte se někdy v zajetí  vlastních slov?

To ne. Možná se někdy cítím v zajetí vlastních představ, které slovy vyjadřuji.

Vaše knihy obsahují mnoho otázek, oproti tomu jak málo dávají odpovědí. Zatajujete je záměrně?

Ne. Já takto přemýšlím. Pro mě je dobře položená otázka hodnotnější než  dobře zodpovězená otázka. Filosofie je pro mne uměním klást otázky.

Vaše texty jsou sice výrazně  meditativní, ale přesto v nich má roli – a dost podstatnou – také banalita.

Nepochybně. Pokud je v mých textech něco banálního, tak je to nejspíš právě to, co je v nich nejvíc ze života.  

VÁCLAV KOVÁŘ

Róbert Gál vystoupí na 20. ročníku mezinárodního Festivalu spisovatelů Praha 6. – 10. června 2010 na Nové scéně Národního divadla. Program a více informací na www.pwf.cz.