ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 8016 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Radka Denemarková: Čeština je hostina pro šlechtice

0 Redakce 19.4.2010

Tvorba Radky Denemarkové plyne na absurdní a temné vlně. Prozaička, autorka studií a překladatelka knih Herty Müller vystoupí na červnovém Festivalu spisovatelů Praha.

Letošní Festival spisovatelů Praha je věnován kacířství a rebelii. Kdy se cítíte jako rebelka?

Často. Věcem nelze uhýbat. Jsou cesty pohodlnější, ale ty mě nezajímají. Člověk musí mít sílu odejít a začít znova. Nezapadat do struktur a rolí. Když se člověk odpoutá, získá zároveň svobodu a odpovědnost. V české společnosti je jednoduché zapadat – a lišit se je vždycky podezřelé.

Na čem jste v poslední době pracovala?

Překládala jsem novelu Herty Müller, kterou jsem nakonec pojmenovala Cestovní pas a která by měla vyjít na jaře v Mladé Frontě. Četla jsem Hertu Müller před třemi lety a moc se mi líbil její jazyk. Tehdy o ni ale nebyl zájem. Až poté, co Herta Müller dostala Nobelovu cenu, mě oslovilo nakladatelství. Více než témata, o kterých píše, mě zaujal její skvostný jazyk a krása jejích lyrických obrazů.

Hlavní postavou vašeho posledního románu Peníze od Hitlera je německá Židovka, která přežila holocaust, ale musela uprchnout z rodné vesnice. Stál za tím osobní zážitek?

Vždycky zapracujete svou zkušenost, tomu se nevyhnete. Postavy jsou fiktivní, přitom všechny mají reálný základ. Četla jsem článek o rodině Fischmannů, kterým v současnosti odmítli vrátit neprávem zabraný majetek. To mě zaujalo: proč ta žena otálela a žádala o majetek až nyní a proč jí ho nevrátili? Ideální půdorys.

Myslela jsem, že píšu groteskní příběh a že se pohybuji čistě v literárním světě, který vypovídá o současnosti, respektive o tom, jak nás historie vždycky dožene a dá nám herdu do zad. Ale nakladatelství dostalo spoustu dopisů od lidí, kteří psali, že jsem zpracovala jejich příběh. Možná jsem vystihla esenci doby, nebo načala téma, ve kterém se hodně lidí poznalo.

Paměť a zapomínání – dvě velká témata vašich knih. V jejich souvislosti se jeví zajímavým opakující se leitmotiv českých dějin. Motiv odtržení, velmi rázného až násilného – nejen ve spojení s germánskou kulturou, která zde byla přítomná stovky let, ale i v ideji pan-slovanské, existující nejméně od národního obrození, s níž jsme se po Sametové revoluci vypořádali stejně rychle.

Přitom je to prostor, ze kterého jsme vyrostli. Teď jsme prolomili jedno tabu. Můžeme mluvit o Němcích, ale zároveň zapomínáme na další. Stále vytěsňujeme dění padesátých let. Rusové a jejich kultura – nejen zvěrstva, která páchali, ale také jak se podíleli na osvobození, na partyzánském odboji. Lidé, kteří bojovali na Západě, aby potom zmizeli v gulazích.

Ale nechci nikoho obviňovat nebo trestat. Snažím se jen pojmenovat stav věcí. Co jsme zametli pod koberec. A teď mám nálepku "nestbeschmutzer" – právě proto, že to tu mám ráda, že jsem tu zůstala. A témat je tu přitom tolik – třeba právě slepé místo padesátých let.

Proč je poloha vaší tvorby groteskní? Bylo by jinak čtení příliš těžko stravitelné?

To je součástí mé osobnosti – takhle vnímám dnešní svět. Z ptačí perspektivy působí i ta největší zvěrstva groteskně – aniž bychom je nutně umenšovali. Literatura má svůj svět, ve kterém se zrcadlí realita vnější. A potom je tu jazyk – čeština je hostina pro šlechtice. Opulentní a nevyužitá. Zajímá mě tenze, tón a energie textu. Pokoušela jsem se třeba psát věcným a suchým stylem, ale rychle jsem to vzdala. Momentálně jsem ve fázi, kdy se snažím zapomenout všechny literární teorie a kánony, vše co jsem se do téhle doby pracně učila a studovala. Stále se dějí věci, které nelze objektivně popsat a zachytit. Papír je stále prázdný.

Netrpíte post-moderním traumatem, že vše už bylo řečeno?

Pouze v tom smyslu, že člověk se příliš nemění. Zároveň ale každý žijeme jen jednou. Vnitřní vesmír každého z nás jednou zmizí. Přitom jejich jádra jsou stejná, různí se pouze v detailech. Mě zajímají mezní situace – proč v nich někdo obstojí, zatímco jiní ne? Proč stačí tak málo, a člověk je schopen všeho?

VÁCLAV KOVÁŘ

Radka Denemarková vystoupí na 20. ročníku mezinárodního Festivalu spisovatelů Praha 6. – 10. června 2010 na Nové scéně Národního divadla. Program a více informací na www.pwf.cz .