ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 15366 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Pád Arkuna

0 Rémy Martin 15.10.2014

V pondělí 20. října se v Národním divadle uskuteční repríza opery domácího autora Zdeňka Fibicha „Pád Arkuna“. O tom, že se jedná o mimořádný počin, svědčí už fakt, že se toto dílo na prknech Zlaté kapličky objevuje po téměř devadesáti letech.
V posledním scénickém díle Zdeňka Fibicha z roku 1900, jež komponoval na libreto své milenky, spisovatelky a literární kritičky Anežky Schulzové, se působivě prolínají osobní příběhy nenaplněné lásky i divoké vášnivosti s historií pádu barbarského kultu pobaltských Slovanů pod náporem křesťanské misie.
Dramaturgie díla a jeho velkolepý ráz nese společné rysy s tvorbou Richarda Wagnera, kdy prvořadé nejsou historické či náboženské okolnosti děje, nýbrž symbolický střet protichůdných dramatických sil a lidských typů. Mezi nimi vyniká pohan Dargun, nemilosrdně jdoucí za vizí své moci, ale také nevyhnutelně připravující vlastní pád.
Opera Pád Arkuna, jež spadá do monumentálně tragické tradice české operní tvorby, byla dokončena ve druhé polovině roku 1898. Po formální stránce se jedná o kombinaci velké francouzské opery s patrným vlivem Richarda Wagnera a prvky hudebního dramatu, s koncem ve stylu velkooperního šoku. Zajímavé je i její členění na dva díly: samostatný prolog Helga a tříaktovou operu Dargun.
Vstup tohoto díla do operního světa nebyl vůbec snadný. Premiéra z roku 1900 utrpěla špatným načasováním, když zapadla mezi první uvedení oper Kníže Igor (Borodin) a Čert a Káča (Dvořák), dále veřejným dohadováním se o volné vstupenky do Národního divadla pro žurnalisty, především pak ale Fibichovým úmrtím (skladatel zemřel měsíc před premiérou 15. října 1900).
To znovuuvedení Pádu Arkuna si na negativní vlivy stěžovat rozhodně nemůže. Ještě před samotnou premiérou se vedení divadla totiž zasadilo o výbornou propagaci inscenace a Fibichovy opery vůbec. Nejenže proběhla řada besed s tvůrci, ale sám dirigent představení John Fiore natočil několik videí, ve kterých představil hlavní motivy jednotlivých částí opery. Tak by tomu dnes mělo být, zejména pak v případech jako je tento, kdy neexistuje kompletní nahrávka díla a žádný z žijících operních fanoušků, znalců či profesionálů ho vlastně nezná.
Zařazení tohoto díla do repertoáru opery vůbec kvituji s nadšením. V případě Pádu Arkuna můžeme novou inscenaci navíc chápat také jako splacení dluhu skladateli, který si jistě zaslouží větší pozornost, než která mu byla dosud věnována.
Nová inscenace dokazuje, že Pád Arkuna je dílo životné, zajímavé, kvalitní a plné výrazných momentů. Tento fakt výborně podtrhla režie Jiřího Heřmana. I po vizuální stránce se jedná o velkolepé dílo. Nacházíme se v přímořském přístavišti na Rujáně, scéna je členěna do hloubky, někdy až do tří vrstev, které se navzájem prostupují. Vzniká tak velmi působivý prostorový dojem, který je ještě umocněn promítáním na průhledné „opony“. Pochvalu zaslouží i celý sbor Národního divadla, posílený o členy Českého národního sboru, a samozřejmě orchestr pod vedením Johna Fioreho. I když se jedná o velmi náročné dílo, podařilo se mu operu nastudovat na skvělé úrovni.
Přeji všem o oktávu vyšší kulturní zážitek.

Další články, recenze a doporučení Rémy Martina naleznete na blogu Remy-Martin.cz nebo na stránce facebook.com/RemyMartinCZ.

Každou sudou středu v 19:00 si vychutnejte pořad Vybrané tóny Rémy Martina na Rádiu Classic Praha.