Muzikál Pornohvězdy: Dívejte se lépe!
0 Redakce 22.1.2010Výtvarně ohlodaný na kost, dějově zjednodušený na svižné pásmo skečů a písní, s dialogy patetickými a zdánlivě prázdnými jako ve skutečných pornofilmech, právě takovými zbraněmi současné konzumní kultury útočí aktuální muzikál Pornohvězdy na bránice diváků. A míří dobře.
Už dějiště, nikoli seriózní kamenná scéna, ale hudební klub Roxy v podzemí Starého města, nabízí ideálně povrchní chlad a zároveň vtipně syrovou atmosféru. Celá fastfoodová estetika odpovídá nalíčenému a prázdně instantnímu zážitku z pornofilmu. Zkušenost s ním autor Kolečko, režisér Svoboda a skladatel Wajsar správně předpokládají u drtivé většiny diváků, a tak se nakonec není třeba pohoršovat nad nepříliš stylizovanou scénou orálního sexu nebo poodhalenými těly herců. Správně je vsazeno na břitkou slovní komiku, obsaženou ve schopnostech herců bavičsky si pohrát s dvojsmysly „prázdných“ dialogů a civilními hláškami komicky dávkovanými do nejnevhodnějších okamžiků.
Pravdou je, že kromě několika brilantně napsaných vtipů stojí komika a soudržnost celého večera zejména na hereckých výkonech. A když jde o herecké výkony, vypíchnout je potřeba především Vojtěcha Dyka v roli zvukaře, a také Janu Strykovou a Jakuba Prachaře jako pornoherecké duo (v alternacích Lukáš Příkazký, Martha Issová a Jaromír Nosek). Dyk jednak brilantně zpívá, navíc se ze všech nejlehčeji pohybuje v rovině totální stylizace. Dokáže být naivně netečným zvukařem, servilním asistentem režiséra, během pěveckých vložek dokonce i úplným vládcem jeviště. Jeho parodie na osmdesátkové diskotékové popěvky Michala Davida s refrénem „Máma čaká dítě s cizím pánem“ je jedním z vrcholů večera, při němž publikum nekontrolovatelně řve smíchy.
Autor Petr Kolečko vsadil, jako ve většině svých dosavadních textů, na zdánlivě plytké téma, které rozpitval do komicky vyhrocených detailů a obnažil jeho prázdnotu natolik přesvědčivě, že je možné odcházet s pocitem ztraceného večera. Ovšem díváme se do zrcadla celkem vtipně nastaveného skutečně prázdné rutině lidského počínání. Smích je na místě a smějeme se nikoliv hloupému textu, ale tak trochu sami sobě.
Kolečko a Svoboda bez skrupulí používají vulgarismy, velkoryse zjednodušují, pohrávají si s totálně komerční estetikou (která je bez diskuse součástí strategie projektu) a to vše nám vracejí v rozžvýkané žvýkačce natažené na devadesát minut. Jakoby přitom říkali: tak jednoduší jste vy, vidíte-li tedy banalitu, můžete si za to sami, dívejte se lépe! Přistoupíme-li na tento typický „kolečkovský“ jazyk, pak si užijeme dobře odpozorované a vtipně komentované společenské stereotypy. Bez špetky snahy o sebereflexi se ovšem bavit nebudete a půjdete domů znechuceni komercí, která se tlačí na jeviště pod nálepkou divadla. Je třeba přijmout poněkud rozevlátý styl nejmladší generace divadelních autorů, kteří evidentně mají potřebu zajít ještě dál v postmoderním odtabuizování divadla.
Nahota na jevišti nikoho nepřekvapí, vulgarismy jsou dávno součástí uměleckého projevu a tak přícházejí Pornohvězdy s tématikou sexu za peníze. Autoři vtipně vystihli hranici přijatelnosti a provokativního obsahu, který láká. Přesto nepotřebují samoúčelné prostředky a nakonec vidíme mnohem „méně“ než možná zpočátku očekáváme. Klasické peripetie frašky, jako jsou záměny, tajné vztahy a znovunalezení ztracených příbuzných Kolečko tradičně překombinovává a hrotí navíc totálně patetickým rámcem vánočního období. Jako většina jeho her vyžadují Pornohvězdy od diváka trochu silný žaludek na strávení galimatiáše sladkostí, které ve finále smíchá. Ovšem jako vzorek Kolečkovy (ne)poetiky a tak trochu generační výpověď slouží hra zcela bezchybně.
JAKUB ANDĚL
19. ledna 2010, Praha, Roxy – Pornohvězdy (muzikál)
Libreto a texty písní: Petr Kolečko a Tomáš Svoboda
Hudba a aranžmá: Petr Wajsar
Režie: Tomáš Svoboda
další představení muzikálu Pornohvězdy (vždy od 20:00 v klubu Roxy):
26. ledna 2010
28. ledna 2010
3. února 2010
4. února 2010
16. února 2010