ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 26933 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Herta Müller: Vyprávění je mou životní oporou

0 Redakce 11.5.2010

Laureátka Nobelovy ceny za literaturu pro rok 2009 Herta Müller se narodila na západě Rumunska. Poté co odmítla spolupráci s komunistickou tajnou policií, přišla o práci překladatelky a po opakovaných výhrůžkách opustila zemi a odešla do Německa.

První  kniha Herty Müller v českém překladu vyjde na podzim letošního roku, v červnu bude autorka hostem Festivalu spisovatelů Praha.

V Německu žijete více jak dvacet let. Proč ve svých knihách stále píšete o Rumunsku?

Ano, píši, protože si myslím, že literatura směřuje tam, kde je obsah, tíže a smysl. Žila jsem v diktatuře přes třicet let a odtud pramení toto téma. Já jsem si to téma nevybrala, téma si vždy najde mě. Sama ho ještě neopustím – pořád je živé, aktuální. A člověk musí psát o tom, co ho irituje a co mu nedá chvíli klidu.

Řekla jste, že psaní je pro vás velmi důležité…

Ano, bylo to jediné místo, kde jsem mohla zůstat během diktatury. Byla to má opora. V té době jsem byla neustále všude propouštěna, musela jsem snášet šikanu, výslechy a pronásledování. Někdy se člověku zdálo, jako by již nebylo útěchy, protože země byla tak chudá a člověk viděl tolik neštěstí, že si někdy pomyslel – na tomto světě již nemám co pohledávat.  

Když  jste začala psát, pro koho to bylo?

Psala jsem v podstatě vždy jen sama pro sebe. Abych si některé věci sama pro sebe ozřejmila, vysvětlila, abych pochopila, co se vlastně  kolem mě děje. Nebo co se ze mě stalo. Pocházím z malé  vesnice, pak jsem odešla do města a následoval jeden zlom za druhým.

Už po napsání mé první knihy mě německá menšina žijící v Rumunsku vyloučila z komunity. Byla jsem kukačka, protože jsem se vyjadřovala k tabuizovaným otázkám. Psala jsem o bigotním životě na vesnici, o etnické sebestřednosti. Očekávali ode mě „vlasteneckou“ literaturu, ale já jsem jejich očekávání nenaplňovala. Měli pocit, že je kompromituji.

Z rumunské  společnosti mě naopak vyloučili z politických důvodů. Bylo to pro mě jaksi normální – nebýt součástí, nikam nepatřit. V Německu jsem byla stále Rumunkou a v Rumunsku jsem byla stále Němkou.

Je pro vás při psaní důležitá pravdivost?

Člověk nesmí sám sobě lhát. Prostřednictvím psaní se dozví něco jiného, než co mu nabízí jeho pět smyslů, protože jazyk je jiná matérie. Psaní je hledání, a to je také to, co člověka u psaní drží. Právě v procesu psaní vnímá věci ze zcela jiného úhlu.

Vašim jazykem je němčina, je v něm ale i rumunský vliv…

Ano, němčina je mým mateřským jazykem a rumunsky jsem se naučila velmi pozdě, až ve svých patnácti letech. Mám ale rumunštinu velmi ráda. Je to velmi hezký, smyslný a poetický jazyk. A od té chvíle jsem si také byla schopna uvědomit, kolik je v rumunštině slovních obrazů, které lidé používají během všedního dne, v pověrách, rčeních, nebo jaké pojmenování nesou rostliny – a to že se v němčině jmenují zcela jinak.

To je pak také  jiný pohled na to samé. Vždy jsem viděla dva světy. Není  to jen jiné slovo, je to jiný pohled. Řeč má jiné oči. Když píši,  tak je rumunština stále se mnou, dokonce i když právě nepíši rumunsky. Je to součást mého myšlení.

Může literatura bojovat proti zapomnění?

Samozřejmě. Vše, co vím o koncentračních táborech, o bídě každého dne, o průmyslově organizovaném vraždění, pochází z knih. Ti, kteří to zažili a ti kteří se těchto témat chopí, píší vždy z vnitřní potřeby.  

Připravil FSP

Herta Müller vystoupí na 20. ročníku mezinárodního Festivalu spisovatelů  Praha 6. – 10. června 2010 na Nové  scéně Národního divadla. Program a více informací na www.pwf.cz .