ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 13843 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Tehri

0 Redakce 31.10.2006

Do New Tehri přijíždíme za tmy. Známá ulice, obchody, stánky. Nic se ve městě, jehož historie se začala psát v šedesátých letech minulého století, nezměnilo.

V boční ulici, kde jsme se před třemi roky procházeli, nalézáme hotel. V sobotu ráno vstávám velmi časně abych mohl město v klidu projet. Pouliční osvětlení stále svítí i přes to že se rozednilo již před hodinou. Možná to je známka přebytku energie, říkám si. Tím pádem již elektrárna běží. Projíždím rozrůstající se čtvrtě nového Tehri. Stále mám v mysli vzpomínku na staré město. Vzpomínám si na věž tyčící se majestátně nad městem. Na kasárna, nemocnici,… Projíždím kolem hotelu Lake View. Příhodný název pro hotel v těchto místech, jenže v ranním slunku není na hladinu přehrady vidět. Na malém náměstí mne zastavuje pohled, který ještě více oživil mé vzpomínky. Stojí zde stejná věž jako ta, kterou jsme byli fascinování ve starém Tehri. Že by si lidé chtěli zachovat touto cestou vzpomínku na domov které ho se museli vzdát?

Vracím se. Ostatní by již měli být vzhůru a připraveni na cestu. Kolem deváté parkujeme nad hrází přehrady. Stojíme na stejném místě jako před třemi roky, odkud jsem jako teď pořizoval první záběry přehrady. Místo, kde bílá čára značila budoucí násep, již bylo schováno dokončenou hrází. Stojíme a jsme zaskočeni rozlohou vodní plochy. Jsme zaskočeni, protože nikdo si nedokázal představit že místa kudy jsme jeli, kde jsme spali, pluli a kde jsme zažili mnoho zajímavých okamžiků už prostě neuvidíme. Jak asi berou tuto skutečnost lidé, kteří museli opustit své domovy, krámky, pole? Skoro třetina údolí které jsme znali je pod vodou. Ze starého Tehri zůstala nad vodou jen část rozpadlého domku v kopci nedaleko hráze. I toto místo zalije voda, přehrada je napuštěna zhruba z osmdesáti procent.

Sjíždíme kolem správní budovy THDC dolů do míst, kde bylo technické zázemí stavby. Je to cesta plná vzpomínek. Jako bych seděl v Mahindře vedle Kvíky a během houpavé jízdy točil naprosto nepoužitelné záběry přes sunilovo rameno. Vrací se mi tváře užaslého Fantomase a Žanyho, který si zapaluje další bídí. Zpět do reality. Projíždíme po cestě lemované z obou stran ploty. Po levé straně jsou zaparkována – navždy odložena nákladní auta a těžká technika. Po pravé straně jsou za plechovým plotem ubikace dělníků. Na hrázi se dokončují přepady, koryta a další drobné stavby. Z dálky však tato část břehu působí jako smutný odkaz dob, kdy zde více jak třicet let vládnul stavební ruch. Silnice se stáčí doleva do bočního údolí přehrady. Rádi bychom dosáhli vzdutí přehrady, ale po té co cesta se stále stáčí zpět k Tehri a stará silnice je pod vodou, vracíme se.

Cesta zpět do Deoprayagu nás vede spodem kolem hráze, abychom o několik kilometrů níže pod výpustí přehrady přejeli přes zkrocenou a regulovanou Bhágiráthí. Dostáváme se na druhou stranu hráze a na svah, který končil v Tehri, jehož zbytky se nyní nacházejí tři sta metrů pod vodní hladinou. Marně se snažíme na vodní hladině nalézt alespoň nějaké známky bývalého města. Marně. Odjíždíme.

Petr Kašpar