ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 6530 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Therapy?: Od klubů ke slávě a zpět

0 Redakce 30.3.2009

Hvězdy tvrdšího rocku přecházejícího do šťavnatého alternativního/indie metalu 90. let se i přes pokles zájmu a formy s novým miléniem stále hrdě drží v ringu. Ošlehaní Irové právě vydávají nové album Crooked Timber. Zrekapitulujme jejich dobrodužnou cestu z malých klubů, do velkých hal, na špičku hitparád a zpět.

Vše začalo v roce 1989, kdy se zpěvák/kytarista Andy Cairns rozhodl dát něco dohromady s bubeníkem Fyfem Ewingem. Po prvním demu se k nim přidal metalový fanoušek Michael McKeegan na basu. Pojmenují se Therapy? (Andy: „Lehce zapomatovatelné.“) a naplno se ponoří do tvrdšího indie rocku ve stylu Big Black, The Jesus Lizard s punkovými vlivy (Stooges, Undertones) ponořenými do amerického hard coru (Hüsker Dü, Fugazi), regulérního metalu a industriálního techna. Co je činí na scéně nepřehlédnutelnými, je specifický smysl pro humor, dynamická dravost a „alternativnější“ vlivy v jejich temnějším metalu. V roce 1990 vydávají první singl Meat Abstract v nákladu 1000 kusů. Vzhledem k podpoře nezávislých irských rádii a DJe Johna Peela se vydávají na britské turné. Rok na to vydávají svůj debut Babyteeth. Je to okamžitý úspěch a deska se umísťuje na první příčce britské a irské indie hitparády.


Therapy?: Meat Abstract

V roce 1992 vydávají Pleasure Death, které je opět číslo jedna. Světové turné a úspěšné vystupování na velkých britských festivalech jim zajišťuje smlouvu s velkou nahrávací společností A&M Records, u které vydávají v roce 1993 album Nurse. S větším rozpočtem, ale stále se svým zvukařem je výsledek méně lo-fi, ale o to drsnější a temnější. Singl Teethgrinder se probojoval do britského Top 40. Therapy? se objevují na obálkách NME a Melody Makeru a vyrážejí na první americké turné.


Therapy?: Teethgrinder

Rok 1993 byl pro kapelu zlomový. Vydávají velmi úspěšné EP Shortsharpshock jehož hlavní track Screamager se dostal až do britského TOP 10. Následují neméně úspěšné dvě EP Opal Mantra a Face The Strange. Therapy? se drží vlastní charakteristiky „nejtvrději pracující kapely ze všech“ a podnikají Japonské a Americké turné, vystupují v televizi a navštěvují většinu velkých Evropských festivalů. V roce 1994 přichází přelomové album Troublegum charakterizované temně melodickým zvukem v metalových kytarách, schopné jak zběsilé jízdy tak znepokojivé atmosféry. Kromě zvuku tu jsou především excelentně napsané písně jako punkově melodičtější Screamager a Nowhere vedle výbušného coveru Joy Division Isolation a nářezů jako Die Laughing a Trigger Inside. Kapela stvrzuje svůj úspěch rozsáhlým turné po Evropě a sklízí řadu ocenění.


Therapy?: Nowhere

Uměleckým zlomem je bezesporu album Infernal Love z roku 1995. Dost možná jejich umělecký vrchol. Skladby jsou mezi sebou spojeny „kinematografickým pojivem“ z dílny belfastského DJe Davida Holmese. Album je stále temné, ale méně metalové a jaksi rudě rozžhavené do punkových hitů jako Stories (skvělý refrén: „Happy People Have No Stories“) nebo Loose. Album obsahuje úchvatně krásnou verzi Diane od Hüsker Dü okrášlenou čelem Martina McCarricka ze Siouxsie And The Banshees, ze které se stal velký evropský hit. Otevření se novým horizontům Therapy? svědčí stejně jako rozšířený jejich (stále řádně temné) palety o rozmáchlé orchestrace. Kapela vyrazí na světové turné a poprvé vystupuje i v Praze.


Therapy?: Stories


Therapy?: Diane (Uncensored)

Poté, co odešel bubeník Ewing a nastálo se přidal kytarista/houslista McCarrick si Therapy? dali na čas a až v roce 1998 přicházejí s novinkou Semi-Detached. Album je částečným zklamáním. I přes hity a nasazení se postrádá pevnější vize a songwriting začíná nabírat na klišé a předvídatelnosti. Je to solidní deska, ale v žádném případě zásadní. Pilotní singl Church Of Noise si vedl dobře, ale problémy s A&M Records vyústili ve špatnou (žádnou) propagaci, nevydání v USA a následný vyhazov. Therapy? jsou nuceni si financovat světové turné sami.


Therapy?: Church Of Noise

Znechuceni z korporátního rocku a odhodláni již nepodstupovat žádné kompromisy, vydávají v roce 1999 Suicide Pact – You First. Bez žádného singlu, bez žádných pop-punkových melodií, jen všechny kytary, hnus, zlost a znechucení ven. Andy ohýbá, škrtí svůj hlas, jako kdyby polykal šmirgl papír s hřebíky, hluk je až oslepující, energie brutální a temnota bez světla v tunelu obzvláště intenzivní. Kritický úspěch a dobré klubové turné, přesto, že se hitparády desce vyhýbají.


Therapy?: Little Tongues First

Therapy? v roce 2001 nahrávají v Seattlu album Shameless s producentem Jackem Endinem (Soundgarden, L7 a především muž, který za 635 dolarů udělal album Bleach Nirvany). Andy výstižně popisuje desku: „Je to hodně přímý garážový punk rock´n´roll. Je tam víc písní než na Suicide Pact. Je to prostě náš nářez proti současnému nu-metalu.“ Skladby jako Joey nebo Gimmie Back My Brain jsou pod jasným vlivem Ramones nebo Rocket From The Crypt vedle odkazů na Misfits nebo Black Sabbath.


Therapy?: Gimme Back My Brain

V roce 2003 se s novým bubeníkem Therapy? vrací s albem High Anxiety. Název odkazuje na filmovou komedii Mel Brooks parodující hitchcockovy úzkostlivé thrillery. Tento uvolněný styl rezonuje s hudbou, která se vrací do pop-punkových vod s humorem (úvodní Hey Satan – You Rock!) a nadhledem. Především je to album, které ideálně syntetizuje předešlé kapitoly – má to postoj Babyteeth, šarm Troublegum a plíživou temnotu Suicide Pact-You First. Therapy? jsou ve formě, což dokazuje pilotní singl If It Kills Me a vlastně všechny punk-metalové kompozice s Watch You Go nebo Nobody Here But Us. Tentýž rok Therapy? také vydávají své první koncertní DVD Scopophobia obsahující koncert odehraný 6. června 2003 v Mandela Hall v domovském Belfastu a 11 videoklipů.


Therapy?: If It Kills me

Therapy? se po odchodu McCarricka ze zdravotních důvodů opět stali triem a v roce 2004 vydávají Never Apologise Never Explain. Klaustrofobnější, uzavřenější a více kovové. Velký komerční úspěch se vzdaluje čím dál tím víc a při poslechu hlučných kytarových nářezů jako So-Called Life, Dead nebo Long Distance se to zdá zcela logické. Velmi solidní a velmi přesvědčivé.


Therapy?: Rock You Monkeys

Dva roky nato vychází One Cure Fits All produkované Pedrem Ferreirem, který má na svědomí veleúspěšné album Permission to Land retro hardrockerů The Darkness. Ten značně vyleštil zvuk obdobně, jak tomu bylo v dobách, kdy Therapy? byli na velkém labelu, což u fanoušků vyvolalo všelijaké reakce. Jakoby se skupina uvolnila a zcela dekomplexovaně odkazovala na minulost bez toho, aby jí opakovala. Písně Unconsoled a Private Nobody se drží obvyklých témat jako je odcizení a izolace. Kytary tvrdě rifují do spirál breaků. Therapy? definitivně upevnili svůj styl a nemíní jít pod svůj standard.


Therapy?: Nausea

Letos 23. března vyšlo nové album Crooked Timber produkované Andy Gillem z Gang Of Four, který již pracoval s Killing Joke, Red Hot Chilli Peppers, Young Knives, The Futurheads nebo The Stranglers. Kapela tentokrát dává větší důraz na rytmus než na melodie. Andy Cairns novinku popisuje takto: „Stále zkoumáme, kam můžeme s Therapy? ještě zajít. Kdyby to po všech těch letech začalo být o nějaké formuli, bylo by to nudné a zabalili bychom to. Album jsme napsali společně jako skupina. Každá píseň má svůj jedinečný koncept a inspiraci. Tentokrát jsme si dali se psaním načas. Celá deska je oslavou excentricity. Toho co nás dělá jedinečné. V dnešní době se všichni chtějí nějakým způsobem vejít do společnosti. Pasovat, místo toho, aby byli sami sebou. Písně zkoumají, co to je být lidský. To, že jsme jediní živí tvorové na zemi, kteří si uvědomují svou smrt.“ Album se podařilo. Zmutované melodie tu jsou, kytary mají potřebný drive, je tu špinavý punk (Enjoy the Struggle a Blacken the Page), desetiminutový jam Magic Mountain, titulní Crooked Timber má nečekaně křehkou polohu Andyho a pak tu jsou „rovné“ potemnělé údery na solar jako Somnambulist. Therapy? jsou zpátky a ve formě. A dle všeho by mohli vystoupit na letošním ročníku festivalu Rock For People.


Therapy?: Enjoy The Struggle

TOM KOMÁREK