Rattle Bucket: Melodie, atmosféra, energie
0 Redakce 29.6.2010Od roku 2003, kdy se brněnští crossoveroví Rattle Bucket narodili, toho už zažili hodně. Mají na kontě spoustu koncertů doma i v zahraničí, pár demosnímků, desítky pecek, roční pauzu kvůli zdravotním obtížím bubeníka Toma Brtníka, hledání „třetího do mariáše“ a podobně. Debutové album ale vydali až nedávno. Nazvali je Last Generation a nahráli na základě zcela konkrétního zájmu, který o jejich hudbu mezi fanoušky byl.
„S Tomem se známe už od roku 2001, sehrávali jsme se nejdřív na Metallice a po dvou letech jsme si řekli, že už můžeme zkusit něco vlastního. Tehdy vznikly první skladby, mimo jiné i Smile, která je na našem albu. Na koncertech je to naše nejžádanější pecka. Hodně dlouho jsme pak hledali třetího člena. Zkoušeli jsme řadu muzikantů i zpěváků a zjistili jsme, že dobrých hudebníků je tu poměrně hodně, ovšem strašně málo těch, kteří to chtějí dělat poctivě a mít každý týden dva koncerty. Nakonec jsme v roce 2007 sehnali basáka Marcia, který pochází z Paraguaye, a s ním jsme začali chystat desku,“ říká zpěvák a kytarista Radim Věžník.
Učit se na skladbách Metalliky doporučuje všem muzikantům. Tvrdí, že americká metalová legenda má ve svém repertoáru kompozice jednoduché i složité, pročež lze projet celý její repertoár a stále nabírat nové hráčské schopnosti. Nejde prý jen o Metalliku, nýbrž o většinu thrashmetalových kapel osmdesátých let minulého století.
„Nikdy bychom nevylezli na pódium, kdybychom si nebyli jistí, že to bude znít dobře a že skladby budou kvalitní. Dlouho jsme ten pocit neměli, ale někdy v roce 2007 jsme si řekli, že už se můžeme prezentovat živě,“ vysvětluje bubeník Tom Brtník.
Pro Rattle Bucket je klíčová angličtina. V jejich textech má stoprocentní podíl. K mateřskému jazyku si zpívající Věžník čichl pouze, když s kapelou chystali skladbu na album coververzí tandemu Voskovec – Werich. Angličtina je pro ně prý přirozenější. Za výhodu ji považují i při svých ambicích nabízet se co nejvíce do zahraničí. Líbila by se jim třeba Jižní Amerika, už jen kvůli jejich paraguayskému baskytaristovi. Letos na podzim tím směrem tak trochu vykročí, protože je čekají koncerty v Itálii, Francii, Španělsku, Monaku, Belgii a Nizozemsku.
„Nejvíc jsem se angličtinu naučil sledováním amerických filmů v původním znění. Texty jsou o tom, co nás zajímá a co je kolem nás. Polovina našeho alba se týká společenských a sociálních problémů. Jdeme na něm od politiky až po vnitřní pocity nebo osobní problémy,“ vysvětluje Věžník.
Od roku 2004 napsali skladeb tak na pět alb. Pro to jediné z nich vybírali svědomitě. Umožnilo jim to kolekci takříkajíc nabušit, protože sami mají rádi, když se u poslechu jakéhokoliv alba nenudí. Prostřednictvím projektu Revolution ještě požádali své fanoušky, aby si desku objednali předtím, než byla nahraná. Potřebovali vědět, jestli bude mít studiová práce vůbec smysl. Odvážlivců, kteří si byli ochotni kolekci předplatit, se našlo padesát. V bookletu jsou jejich fotky. Název alba, které nakonec vyšlo v nákladu 10 tisíc kusů, je poctou těmto lidem. V očích členů kapely jsou ti poslední, kteří jsou ochotni si ještě zakoupit klasické cédéčko.
„Co je pro nás v hudbě důležité? Melodie, atmosféra a energie. Pokud v sobě má skladba atmosféru a energii, o melodii nám až tolik nejde. Musíme z ní mít samozřejmě dobrý pocit. Nedá se říct, že jdeme přímo po melodii. Melodicky ale hrajeme,“ říká Věžník.
Rattle Bucket
Název hledali asi měsíc. Bubeník Tomáš Brtník nakonec vymyslel Rattle Bucket – Rachotící vědro. Zpočátku se jim líbila jen znělost toho slovního spojení. Teprve tři roky poté zjistili, že se těmito slovy v Americe označují staré dodávky, které vzhledem patří do šrotu, přitom ale mají výborný funkční motor.
Rattle Bucket jsou:
Radim Věžník – kytara, zpěv
Marcio Samudio – baskytara
Tom Brtník – bicí
JAROSLAV ŠPULÁK