ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 28569 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Peter Hammill rozechvěje v Praze svým hlasem Tenký vzduch

0 Redakce 18.1.2010

Zásadní postava britské alternativně-rockové scény posledních 40. let – zpěvák, multistrumentalista a skladatel Peter Hammill – se po roce opět vrací do Česka. Na loňské, vynikající vystoupení svých Van Der Graaf Generator naváže dvěma solovými koncerty. Oživí na nich tísnivou atmosféru své 30. solové desky Thin Air.

Dalo by se začít novinářskou floskulí, že „Petera Hammilla zcela jistě není nutno představovat“. To ovšem není hezké a ani to není pravda. Hammill patřil v 70. letech zejména díky albům Van Der Graaf Generator (VdGG) mezi hlavní osobnosti britského progresivního rocku. Graafové byli ale vždy příliš temní, rozervaní a osobní, než aby se jim dostalo slávy takových Genesis, Yes či snad Pink Floyd.

Na druhou stranu se však díky tomu vyhýbají žebříčkům „50. nejstrašnějších kapel historie“, které si zhusta berou progrock na paškál. V době, kdy punkeři na bundách nosili „nenávidím Pink Floyd“, velebil Petera Hammilla Johnny Rotten z Sex Pistols. Přiznával inspiraci zejména Hammillovou solovkou Nadir´s Last Chance a Davida Bowieho obvinil, že většinu, co je v něm dobré, vykradl právě od lídra Van Der Graaf Generator.

A to je druhá věc, proč je Hammilla nutno představat. Často bývá řazen mezi určující osobnosti britské „rockové“ scény – po bok právě Bowiemu, Gabrielovi, Brianu Enovi či Davidu Byrneovi. Nikdy však nevydal popovou nahrávku, ani se nevydal pro kritiky přitažlivou cestou ryzího experimentárství. Nikdy navíc, jak sám přiznává, nepatřil ani nechtěl patřit do muzikantské subkultury. A tak zatímco Bowie a Gabriel dnes vyprodávají haly, Eno produkuje alba U2 a i Byrne je hlavní hvězdou festivalů, Hammill pokračuje ve své dráze solitéra a hraje s klavírem pro řádově menší publikum.

Taková budou na konci týdne i Hammillova vystoupení v brněnské Flédě a pražské Městské knihovně. Lídr Van Der Graaf Generator na nich představí svou (pánbůpotěš) 30. sólovou desku Thin Air. Vystoupí s klavírem a podporou houslisty Stuarta Gordona.

Thin Air je, jak také u Hammilla jinak, temné album plné expresivního zpěvu, který přechází od šepotu, přes recitaci až do Hammillova typického silného vibrujícího vokálu. Novinka nepatří mezi nejexperimetálnější nahrávky lídra VdGG. Zvuk je sevřený a takřka na všech skladbách ho tvoří kromě hlasu jen klavír, kytary a tísnivé zvuky syntezátorů. Bicí a perkuse hrají takříkajíc druhé housle.

Na albu Thin Air se opakuje téma uvažování nad ztrátami a změnami v životě, čemuž odpovídají časté vícehlasy, které nezřídka působí, jako by Hamillův hlavní vokál pronásledoval dav alter-eg, našeptávačů a pochybností. Mezi vrchly alba patří skvělá „balada“ Undone a titulní Top Of The World Club, která se společně se skladbou Ghost Of The Planes vztahuje k budovám Světového obchodního centra (WTC). Hammill se v nich inspiroval pohledem z newyorských Dvojčat, na než prý vyjel roku 1976 s bubeníkem VdGG Guyem Evansem. Popírá sice přímou souvislost skladeb s útoky 11. září – ale z textu se dá hádat, že nevyslovenený odkaz na padající Dvojčata symbolizuje pomíjivost v životě, která je hlavním tématem celého alba Thin Air.

V jednom z dřívějších rozhovorů se Peter Hammill přiznal, že hříchem, kterému trvale podléhá je posedlost. Člověk snadno uhádne, že se jedná o posedlostí tvořit. Thin Air je třicátou Hammillovou sólovkou, s VdGG vydal deset řadových desek – k tomu připočtěme spolupráce s jinými muzikanty (například s Robertem Frippem z King Crimson) a publikace básní a povídek. Řada muzikantů si stěžuje, že je nahrávací společnosti nutí do vydání desky i ve chvílích, kdy necítí inspiraci, Hammill žehrá na opak. Založil si vlastní label a podle vlastních slov bylo jedním z důvodů právě to, aby si mohl v klidu vydávat jedno album ročně.

A s podobnou kadencí, s jakou vydává desky, přijíždí Peter Hammill i do Česka. Po řadě dřívějších solových koncertů loni přivezl i obnovené Van Der Graaf Generator. A návštěvníci přeplněné Akropole („… asi přišlo hodně tlustých lidí, proto musíte koukat přes dveře,“ říkali organizátoři) potvrdí, že hlasově je zcela ve formě ze 70. let. Což, jak ví například Ian Anderson z Jethro Tull, není zdaleka samozřejmostí.

DANEL PROKOP


21. ledna – Fléda, Brno
22. ledna – Městská knihovna, Praha