ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 7647 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Peter Hammill přiveze Van der Graafův generátor melancholie

0 Redakce 15.1.2009

Vůbec poprvé v Česku zahrají britští Van Der Graaf Generator řazení mezi nejvíc nedoceněné kapely rocku 70. let. Temný a širší veřejnosti neznámý bratr gabrielovských Genesis či King Crimson vystoupí pod vedením Petera Hammilla 22. ledna v pražském Paláci Akropolis.

 

Psala se první třetina 70. let a art-rock i alternativní rock obecně vrcholily. Haly vyprodávali nejen provaření Pink Floyd ale i komplikovanější kapely jako ELP, Genesis Petra Gabriela i fundamentalisté progresivity King Crimson.

Hammilovy pochmurní Van Der Graaf Generator z jejich stínu nikdy nevystoupili. Ačkoli pro zasvěcené minimálně dosahují úrovně starých Genesis, koncertovali dlouho jako jejich předkapela. Při prvním větším turné je nepropagovala nahrávací společnost a Hammill poslal dokonce kapelu na čas k ledu.

Van Der Graaf Generator jsou ale výjimeční hned několikrát. Za prvé právě díky Peteru Hammilovi (zpěv, kytara, klavír, texty a většina hudby), který patří právě s Gabrielem, Robertem Frippem či Brianem Enem k hlavním osobnostem britské rockového experimentátorství. Inspiraci jeho rozervaným projevem a poetikou přiznávají punker Johnny Rotten i Nick Cave.

Hammill je také jedním z menšiny zpěváků, kteří za ty desítky let neztratili nic z hlasu a charismatu. Zatímco třeba Ian Anderson z Jethro Tull své vokální party dnes už jen odkňouká, Hammilův zpěv, který přechází od recitálu k takřka operní intonaci a exaltovanosti, zůstává stejně uhrančivý jako kdysi.

Řada kapel vzniklých na konci 60. let sebou dnes vláčí melancholii a vzpomínku na ty zašlá léta, kterou cítí snad i ti, co je nazažili. V pomalejších skladbách Van Der Graaf Generator je ale smutek za cosi hlubšího a dávnějšího. Ne nadarmo Hammill zhudebňoval Edgara Allana Poea, z něhož vychází podobně temné mrazení. I kvůli téhle hloubce jsou dnes Van Der Graaf Generator (narozdíl od řady jiných comebacků) stále autentičtí.

Hammill se návratu bál. Prozíravě pochopil nastupující punk a novou vlnu, nesnažil se inovovat sound a nekompromisně ukončil činnost Gráfů po roce 1979. Tehdy si myslel, že definitivně. Bubeník Guy Evans a saxofonista David Jackson, kteří do té doby patřili k nejlepším a nejinvenčnějším rockovým muzikantům pak v 80. letech dokonce odešli od muziky.

Kapela ignorovala vlnu reunionů v 90. letech a ze své neústupnosti polevil Peter Hammill,  do té doby pokračující v solové kariéře, až v roce 2005, poté co dostal infarkt. Obnovení VDGG se dostalo do rovny teď nebo nikdy a kapela vydala album Present následované loni deskou Trisector.

Na něm už od Gráfů odešel saxofonista David Jackson a kapela pokračuje i na koncertech jako trio Hammill-Banton-Evans. Obě alba sice plně nedosahují úrovně z 70. let a možná by šla po vyřazení slabších skladeb v jedno. I tak jsou ale Present a Trisector lepší než většina  dinosauřích návratů.

O výjimečnosti Hammilovy kapely by se dalo psát dlouho. Podstatnou část kariéry například neměla baskytaristu. Basu hraje i dnes na koncertech na pedály varhaník Hugh Banton. Trochu tím možná připomíná J.P.Jonese, baskytaristu a varhaníka Led Zeppelin. Toho ale ve světě černo-bílých klapek Banton o hlavu převyšuje.

Peter Hammill, který vydal i dvě knihy básní, vystoupil solově v Praze už několikrát a jeho koncerty byly vyprodané. To samé se dá čekat od čtvrtečních Van Der Graaf Generator. Při koncertě, na který jsem před třemi lety stopoval do anglického Leicestru, byla ještě na léta neaktivním bubeníku Guy Evansovi znát nerozehranost. Podle alba Trisector a videí na YouTube se ale už i Evans vrátil do staré formy. Dá-li zvukař, bude stát Hammilovo temné divadlo za to.

DANIEL PROKOP


22.01.2009 – Praha, Palác Akropolis