Yasmina Khadra: Narodil jsem se v kmeni básníků a válečníků
0 Redakce 11.3.2013Představujeme jednoho z hostů 23. ročníku mezinárodního Festivalu spisovatelů Praha, s kterým se letos v dubnu můžete setkat. Yasmina Khadra je pseudonym Mohammeda Moulessehoula, alžírského autora žijícího v současné době ve Francii. Českému čtenáři se představil knihami Kábulské vlaštovky a Černá vdova.
Řekněte nám něco o sobě, kde jste se narodil a další biografické detaily…
Narodil jsem v alžírské Sahaře před dvaapadesáti lety. Můj otec byl zdravotní bratr a má matka usídlená nomádka. Můj kmen žil v Kenadse (vesnice, kde jsem se narodil) osm století. Tato vesnice je známá poezií a moudrostí. Kdokoli do ní přišel, bez ohledu na rasu či náboženství, byl vítán, všichni cestovatelé, kteří zde zaklepali na dveře. Narodil jsem se v kmeni básníků a válečníků. To je důvod, proč jsem se v armádě nikdy necítil nepatřičně.
Váš otec byl vojákem, vy jste se stal vojákem také. Odkud pak vzešla touha psát?
Strávil jsem jedenáct let na vojenské internátní škole, pak jsem přestoupil na akademii a nato započal kariéru důstojníka, která trvala dvacet pět let. Ale psal jsem vždycky. Už v jedenácti letech jsem se pokoušel psát bajky a krátké příběhy. Když jsem se stal důstojníkem, pokračoval jsem v psaní. Pod svým skutečným jménem – Mohammed Moulessehoul – jsem publikoval šest románů, až do první reakce vládního aparátu v roce 1988. Poté si mě začala všímat alžírská média a vrchní velitelství vydalo cenzuře rozkaz k mému sledování. Odmítl jsem se jim podrobit. Tak došlo k tomu, že jsem si vymyslel svůj první pseudonym.
Proč píšete o terorismu?
Ze dvou důvodů. Nejprve proto, že se jedná o celosvětovou hrozbu, o níž vím zevnitř a kterou mohu popsat jasně a inteligentně. A dále proto, že západní civilizace tomuto tématu vůbec nerozumí a nikdy k němu neříká cokoli důležitého. Ve svých knihách se snažím osvětlit otázku svědomí a zmírnit duševní otřesy, způsobené politickou manipulací mediálního dezinformování.
Ve vašich prvních románech jste popsal korupci v Alžíru a postavy v nich tvrdí, že teroristé bývají v Alžíru využívani jako prostředek k upevnění moci jistých zájmových skupin. Je situace stále tak špatná?
V mé zemi se nic nezlepšilo, pokud jde o toto téma. Korupce se rozmáhá čím dál více a více; krást a jednat oportunisticky se stalo nejoblíbenějším národním sportem. Většina našich elit je nucena jít do exilu a lidé žijí bez opravdové vlády, jsou odevzdáni lupičům a šarlatánům a věří tomu, že nic se nikdy nezmění.
Poté, co jsem přečetl několik vašich knih, mohu říct, že opravdu milujete Alžír. Musí pro vás být náročné žít v exilu…
Mám tu zemi velmi rád. Snažím se ji podporovat skromnými prostředky, dodat odvahu a sebevědomí mladým Alžířanům, kteří mé knihy čtou. Ale nejsem v exilu – jsem emigrantem. Žiju ve Francii, abych zde pracoval, ne abych se zde skrýval. Do své země se vrátím, až budu chtít, a nikdo, ani prezident ani emírové mi to nemůžou zakázat. Alžír je moje země a jinou nemám. Žádnou jinou mít nechci.
Jak na vaše knihy reagovali čtenáři v Alžíru a muslimských zemích? Nebo na tuto otázku odpovídá fakt, že žijete ve Francii?
Alžírští čtenáři mě mají hodně rádi. Čtou mé knihy ve francouzštině, protože nejsou přeloženy do arabštiny. Mé knihy jsou přeloženy do indonéštiny, japonštiny, malajálamštiny, do většiny jazyků kromě arabštiny. Ale důvodem nejsou arabové. Jsou to vůdcové, kteří, jako vždy oddělují lid od elit, aby mohli pokračovat ve vládě a rozvíjet průměrnost.
Váš nový román nese název The Sirens of Baghdad. Zabýváte se v něm stejnými tématy jako ve svých předchozích knihách?
Nikdy se ve svých knihách nezabývám dvakrát stejným tématem. Každý román zpracovává nějaký nový fenomén. Jsou to mí čtenáři, kteří nedokáží odlišovat náměty, které zpracovávám. Jsou neustále ve stavu zmatení. Kábulské vlaštovky vypovídají o diktatuře Talibanu a současné situaci afghánských žen. Atak pak o izraelsko-palestinském konfliktu. The Sirens of Baghdad se zabývají druhou iráckou válkou. Radikálně odlišná témata, ale všude si zapamatují jen terorismus, terorismus, terorismus. Moje romány nejsou jen o terorismu. Jsou o lidské křehkosti, hněvu, ponížení, úzkostech, někdy naději; a také o oné spalující a hloupé realitě, která nám otravuje život.
Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Žiju ze dne na den. Je to prozíravější. Neplánuji. Mám raději, když se věci dějí samy od sebe.
Yasmina Khadra vystoupí ve středu 17. dubna na Nové scéně Národního divadla, v pátek 19. dubna pak proběhne promítání filmu Morituri natočeného dle stejnojmenného autorova románu.