ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 7930 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Vychází román Ljudmily Ulické Zelený stan

0 Richard Winter 4.2.2016

V překladu Aleny Machoninové vychází román ruské spisovatelky Ljudmily Ulické Zelený stan, který je podle některých literárních odborníků “silný jako vodka”.  Autorka, která knihu osobně představí 18. února v Praze v Café Kampus, svůj nejnovější román věnovala osudům lidí kolem samizdatu, který od 50. let až do časů brežněvovsko-andropovovské stagnace šířil literaturu nahrazující tenkrát nejen historiografii, ale i samotný vzduch.

Zatímco oficiální média tvorbu Ulické znevažují, pro odlišně smýšlející Rusy představuje morální autoritu. Podle domácí i světové kritiky je nejvýznamnější ruskou spisovatelkou posledních dvaceti let a její knihy sbírají prestižní ocenění.

Ulická v Zeleném stanu rekonstruuje zamlčovanou minulost disentu, samizdatu a nucené emigrace. Román začíná březnem 1953, kdy umírá Josif Stalin, a končí o třiačtyřicet let později smrtí básníka Josifa Brodského. “Úmrtí dvou absolutně protikladných Josifů symbolizují odvěký ruský model moci, v němž proti sobě nesmiřitelně stojí ´car a básník,” píše v doslovu překladatelka Zeleného stanu Alena Machoninová, “Román je věnován drobným příběhům, které se odehrávají na pozadí tohoto mocenského střetu na rozlehlém území Sovětského svazu druhé poloviny dvacátého století – Stalin ani Brodskij však nejsou jeho hlavními aktéry, jsou pouze mezníky této epochy.”

Hlavními aktéry románu jsou někdejší spolužáci – nemanželský syn Ilja, sirotek Micha a potomek děkabristů Saňa, jen o tři roky starší než sama autorka. Ti tři doslova prahnou po kultuře – uvědomují si, že vnitřní svoboda se nalézá právě v ní, a šíří samizdat.

Podle Ulické jsou všechny postavy literární, kromě těch, jejichž jména jsou uvedena přímo. Pod vlastním jménem tu vystupují ti účastníci disentu a undergroundu, kteří nejsou bezprostředními hybateli románového děje, ale pouze dokreslují atmosféru doby, neboť se už stali jejími nezpochybnitelnými symboly – tak jako Alexandr Solženicyn (1918–2008), jehož Souostroví Gulag je jakýmsi zlatým hřebem samizdatu, kolem něhož se rodí řada disidentských báchorek, jimiž Ulická román záměrně odlehčuje; nebo Natalia Gorbaněvská (1936–2013).

Ta v Zeleném stanu vystupuje především jako básnířka, letmo však její jméno padne také v souvislosti s demonstrací proti invazi sovětských vojsk do Československa, která se uskutečnila 25. srpna 1968 na Rudém náměstí.