Věže Jiřího Boudníka budou mít svou audio verzi
0 Richard Winter 7.7.2015Strhující autobiografický příběh česko-amerického architekta Jiřího Boudníka Věže, příběh 11.září bude mít svou audio verzi. Hrubá nahrávka byla dokončena 11.února ve Studiu Ateliér. Po náročné postprodukční práci je už nyní zřejmé, že výkon Pavla Baťka jako interpreta, Romana Štolpy jako režiséra a Ravena jako zvukaře posouvají Věže mezi audio události sezóny. V prodeji budou od konce srpna.
Audio přinese příběh Čecha, který byl 11. září 2001 při tom, když se řítily Věže Světového obchodního centra v New Yorku. Stal se jedním z bezejmenných hrdinů, kteří vstoupili do pekla, aby pátrali po přeživších, a přitom nacházeli mrtvé. Někdo hledal sám sebe, aby se očistil od svých hříchů, někdo šanci pomoct druhým.
Ze všech Čechů se tento Čech a Američan zároveň dostal asi nejblíže ke Ground Zero, tedy k místu, kde kdysi stály budovy World Trade Center, proslulá jako Dvojčata. Zúčastnil se záchranných prací a později se jako specialista ve službách města New York podílel na přípravě modelu, který pomáhal odhalit, co se stalo.
Kniha Věže je svědectvím o jednom z nejtěžších období novodobé americké historie, kdy celou zemí otřásl teroristický útok na budovy Světového obchodního centra. Příběh je ohraničen dvěma svátky – Dny nezávislosti 2001 a 2002 – a je vyprávěn v první osobě autorem. Vyprávění se odvíjí ve třech úrovních. Ta základní širokým štětcem dává obrys a odráží autorův bezmezný obdiv k jeho adoptivnímu domovu, ostrovnímu městu New York, jeho historii a architektuře.
Druhá úroveň je pohledem zevnitř, chronologickým svědectvím o hrůzné apokalypse města a jejích jednotlivých účastníků. Třetí rovinou je metafyzická oblast snů hlavních postav a jejich svědomí, jež ovlivňuje jejich činy a posouvá těžiště vah dobra a zla. Příběh je nejen o Věžích, ale i o konceptu věží, o tom, co znamená dosáhnout osobního vrcholu, o vztahu mezi vrcholem a úplným dnem.
“Prošel jsem pod mostem Gateway Plaza a naskytl se mi pohled na celé to apokalyptické pole, na nekonečnou horu sutin, zahalenou v dýmu, jejíž vrchol jako by se ztrácel v oblacích. Vše bylo pokryto pěti centimetry jemného bílého prachu a nedalo se odhadnout, na jakém typu podkladu člověk právě stál. Přes zbytky obvodových stěn Věží proudily nesčetné řady lidí s kbelíky, kteří jak nějaké tmavé pohyblivé korálky vynořující se z mlhy vypovídali o obrovském měřítku této bílé hory. Jen červená těla požárních stříkaček a sanitek, pomačkaných jak plechovky od coca-coly, vnášela do tohoto monochromatického Armageddonu jediné náznaky barvy,” píše Boudník.