ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 8448 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Ozzy Osbourne v Praze nabídl metalový komiks

0 Petr Hašek 7.6.2012

Pokud jste si oblíbili nějakou pecku Ozzyho Osbourna z jeho desek Ozzmosis (1995), Down to Earth (2001), Black Rain (2007) nebo předloňského Scream, měli jste na jeho koncertu v pražské O2 areně smůlu.

Třiašedesátiletá legendární postava světové metalové scény totiž nešla blíže než do roku 1991 a písním z desky No More Tears. Zato fanoušky Black Sabbath potěšily skladby Fairies Wear Boots, Iron Man, N.I.B., Paranoid či War Pigs. A téměř všichni pamětníci ze 14.000 přítomných posluchačů s uspokojením konstatovali, že Ozzyho show zdaleka nebyla takovým průšvihem jako jeho vystoupení na stejném místě před pěti lety.

Dramaturgie koncertu rozděleného na tři sety měla svoji logiku, protože V Praze se měli původně ve své nejslavnější sestavě představit Black Sabbath, od nichž v roce 1979 Ozzy odešel (nebo byl vyhozen, záleží na úhlu pohledu) na sólovou dráhu. Koncert však byl vzhledem ke zdravotním potížím kytaristy Tonyho Iommiho nahrazen projektem Ozzy & Friends.

Narvanou O2 arenu nažhavil už kytarista Zakk Wylde, bývalý člen Ozzyho doprovodné kapely, který se představil jako lídr předskakující skupiny Black Label Society.

Legrace a nadsázka hned od začátku

Komiksově démonický Ozzy zjevně usoudil, že publikum je nažhavené až moc a krátce po svém příchodu už během první písně Bark at the Moon začal polévat sebe a první řady vodou. Takže legrace a nadsázka to byla hned od začátku, protože nebylo možné brát vážně metalového důchodce v lesklém černém oblečení a s dlouhými zplihlými vlasy zpívajícího okultistické Mr. Crowley, Suicide Solution, I Don’t Know či Shot in the Dark.

Palec nahoru si určitě zaslouží jeho “friends”, i když sólo kytaristy Guse G. na konci prvního setu a navazující tradičně trochu otravné bubenické sólo, tentokrát v podání Tommyho Clufetose, bylo spíše příležitostí k odpočinku pro Ozzyho než kdovíjakým uměleckým zážitkem.

V bloku písní Black Sabbath zaujal válečnými dokumenty na projekční ploše podpořený hit War Pigs, během kterého se Ozzy marně snažil přimět publikum k větší pěvecké spolupráci. Více se mu to dařilo při Iron Manovi. To už byl na pódiu “friend” basák Geezer Butler, takže když si odečteme vyhozeného bubeníka Bill Ward, můžeme s nadsázkou prohlásit, že v Praze nakonec zahrály více než dvě třetiny současných Black Sabbath.

Nechyběla ani píseň oceněná Grammy

V závěrečném setu, již za přítomnosti Zakka Wyldeho, nechyběla píseň I Don´t Want to Change the World, za kterou Ozzy před lety získal Grammy v kategorii Nejlepší metalový počin. Mnohem lepší však byly následující pecky Crazy Train a jeden z nejlepších rockových ploužáků Mama, I’m Coming Home. Paranoid pak bylo logickou tečkou za večerem pro starší a pokročilé příznivce komerčně laděného metalu.

Odcházel jsem s pocitem, že jsem byl svědkem Osbournova divadla s očekávanými scénami – vedle polévání publika vodou například s cupitavými krůčky po pódiu, rozpaženými rukami s vystouplými žilami i provokováním publika.

Nenamlouvejme si, že to nebyl už jenom odlesk původní energie a tajemné atmosféry charakteristické pro začátky Black Sabbath. Thriller se tak trochu léty změnil v komiks, který pobaví, ale už tolik nevtáhne.

Ozzy & Friends, 6. 6. 2012, O2 arena Praha

RICHARD WINTER