Ke 100. výročí zmasakrování Arménů Turky vychází kniha Franze Werfela Čtyřicet dnů
0 Richard Winter 16.9.2015Duben roku 1915. První světová válka je v plném proudu, a turecká vládní elita, spojenec Německa, se rozhodla, že zlikviduje „nespolehlivou“ arménskou menšinu ve svém státě. Výsledkem rozsáhlého vraždění je půldruhého milionu mrtvých a téměř stejně těch, kdo uprchli do okolních zemí Blízkého východu. O arménské genocidě pojednává rozsáhlý historický román rakouského spisovatele pražského původu Franze Werfela, který nyní vydává Vyšehrad.
Přímým podnětem pro napsání románové epopeje Čtyřicet dnů byla pro Werfela v roce 1929 návštěva v damašské továrně na koberce, kde pracovaly zmrzačené a hladem zbědované děti arménských uprchlíků. Byly to oběti úděsné genocidy, jíž se na Arménech dopustila turecká armáda takřka na konci první světové války, údajně pro zajištění týlu. Dodnes čtenáře uchvacuje mravní síla příběhu, líčícího hrdinství hloučku špatně vyzbrojených arménských sedláků, kteří dokázali čelit za nepředstavitelných strastí mnohonásobné přesile nepřátel.
Jejich vůdce Gabriel Bagratjan, jenž dlouhá léta žil ve Francii šťastně ženat s Francouzkou, aniž si uvědomoval svůj původ, se zpočátku při návštěvě svého rodiště domnívá, že se svému národu odcizil. Ale v nejtěžší hodině, kdy jeho lidu hrozí záhuba, najde k němu cestu a vyburcuje v něm vůli k odporu, i když jako tragický hrdina obětuje vše, co je mu drahé.
Z rozsáhlého díla Franze Werfela je román Čtyřicet dnů nejznámější a nejslavnější. Již první vydání bylo přijato jednoznačně jako varovné a umělecky přesvědčivé humanistické poselství. Díky němu byl později Werfel v Arménii uctíván téměř jako světec. Ale ještě předtím, kdy už musel tu a onde v Evropě hledat útočiště před nacistickým nebez¬pečím, pálily jeho díla Hitlerovi stoupenci na hranicích v Německu. Werfel se konce další světové války a nacistické hrůzy sice dočkal, ale pouze na necelé tři měsíce. Umřel v srpnu roku 1945 na infarkt.
Nedočkal se tedy toho, že nedlouho po druhé světové válce OSN – na základě zkušeností s vyhlazováním Arménů – uzákonilo pojem genocida jako vrcholný zločin. Werfelův román Čtyřicet dní vešel do dějin literatury 20. století.
Rakouský básník, dramatik a spisovatel Franz Werfel se narodil roku 1890 v Praze. Studoval zde na gymnáziu, později přesídlil do Lipska a do Hamburku. Nějakou dobu pracoval jako lektor v nakladatelství Kurta Woljfa, pak za první světové války sloužil v Haliči a ve Vídni. Už tehdy měl za sebou významné literární úspěchy, zejména jeho básnické sbírky budily pozornost.
Brzy se začal věnovat i dramatické tvorbě, největšího ohlasu však dosáhla jeho díla prozaická, např. Ne vrah, zavražděný je vinen ( 1920), Smrt maloměšťáka (1927), Sjezd abiturientů (1928), Barbara neboli zbožnost (1929), Čtyřicet dnů (1933), Jeremiáš neboli Slyšte hlas (1937), Píseň o Bernadette (1941), Hvězda nenarozených (1946), Bledě modré ženské písmo (1955). Franz Werfel byl člověk dvojí religiózní tradice a jeho lidská i umělecká cesta nebyla jednoduchá. V roce 1938, po nacistické anexi Rakouska, musel ze své vlasti emigrovat. Zemřel v roce 1945 v Kalifornii.