ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 7196 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Debbi: Začínám si skládat písničky

0 Redakce 15.4.2011

Sedmnáctiletá  zpěvačka Debbi vydává v těchto dnech debutové album Touch The Sun. Je pojmenováno podle písničky, která jí v loňském roce zajistila pozornost posluchačů i odborníků a za kterou v únoru dostala od Akademie populární hudby cenu Anděl v kategorii Skladba roku.  

Jak dlouho jste své  první album natáčela?

Více než rok. Natáčeli jsme s producentem Martinem Ledvinou ve studiu v pražských Holešovicích. Tak dlouho to trvalo proto, že jsme hodně rozmýšleli, jakým hudebním směrem máme nahrávku vést. Trvalo nám to docela dlouho, protože každá písnička z těch, které jsme měli k dispozici, byla jiná. V podstatě to znamená, že když jsem přišla do studia, nevěděla jsem nejenom, jaký bude výsledek, ale ani jaký by být měl.  

Měla jste od začátku k dispozici i písničku Touch The Sun?

Ne, ta vznikla až v průběhu natáčení. Byla pro nás důležitá, protože nám částečně naznačila, jak by mohla deska vypadat. Původně ovšem existovala jen část písničky, ta, která byla použita k reklamě na metaxu. Potom nám její slovenští tvůrci dopsali zbytek, protože jsme ji chtěli mít na desce celou.  

Jako poslední  skladba na albu je německý tradicionál Meine Kleiner Gruner Kaktus. Proč?

Je to výsledek bláznivé atmosféry, která při nahrávání alba ve studiu byla. Já se v Německu narodila, můj otec je Němec, žila jsem tam deset let. Cítím se dnes sice jako Češka, ale německy umím plynule a pamatuju si některé písničky z dětství. Meine Kleiner Gruner Kaktus je jedna z nich. Učila se ji ve škole už moje babička. Na desce je ale spíš jen jako bonus. Věřím, že ji všichni pochopí jako legraci.

Jak rychle jste si na Českou republiku po přestěhování z Německa zvykla?

Táta nejdřív mluvil o tom, že bychom se mohli přestěhovat do Polska. Maminka, která je Češka, mu ale řekla, že jediná země, kam je ochotná z Německa odjet, jsou Čechy. A tak jsme se nastěhovali do Prahy. První dva roky jsem si zvykala, ale dnes už bych se do Německa nevrátila. Češtinu jsem se naučila až tady. Teď tu mám domov.

Česky mluvíte skvěle, přesto jsou na vašem albu nazpívané v češtině jen dvě skladby. Proč?

Měly být původně tři, ale jednu jsme nakonec vyhodili, protože jsme s ní nebyli spokojeni. V angličtině se mi zpívá líp a výsledek je pro mě uspokojivější než u písniček zpívaných česky. Je to součást mého rozhodnutí.

Jak moc jste vy osobně  zasahovala do podoby písniček?

Tak moc, jak jsem mohla. Jakmile se mi něco nelíbilo, šlo to okamžitě pryč. Proto můžu říct, že si stojím za celým albem. Vybírali jsme z padesáti písniček, a tak není divu, že na desce není ani jedna, která by plnila úlohu vaty. Výtečně se mi spolupracovalo s producentem Martinem Ledvinou. Konečnou podobu alba zásadně ovlivnil právě on.

Podílela jste se na desce i autorsky?

Ne, nic jsem nenapsala, maximálně tak vyměnila nějaká slova v textu. Na druhém albu, nad kterým už dnes přemýšlím, bych se ale chtěla jako autorka projevit. Myslím si, že když už člověk zpívá, měl by být schopen napsat si něco sám. Zatím mám napsaných pár základů, asi ke třem písničkám. Hotová ale ještě není ani jedna, hlavně z hlediska zpěvové linky a textu.

Kdy jste napsala svou první  písničku?

Já ještě žádnou nenapsala, teprve začínám. Zhruba před rokem jsem přišla s nápadem zkusit to. Skládám u piana, doma mám dokonce křídlo. Na piano jsem se učila hrát do třinácti let, takže jsem si u něho poměrně jistá.  

Máte složenou koncertní kapelu?

Už ano. 24. dubna budeme vystupovat v pražské Hard Rock Café, ale křest alba proběhne až v květnu. Na začátku toho měsíce budu plnoletá, a protože můj křest bude sponzorovat metaxa, nechtěla jsem, aby to vypadalo divně.  

JAROSLAV ŠPULÁK