ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 29368 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Bob Dylan vydal album Tempest. Možná své poslední

0 Petr Hašek 13.9.2012

V pořadí pětatřicáté album jednasedmdesátiletého amerického folkového barda Boba Dylana je venku.

Jmenuje se Tempest a bude těžké polemizovat s názorem, že je nejlepší, jaké v poslední době vydal. A to nebyl zrovna neaktivní. Budeme-li v hodnocení opatrní, rozhodně jde o jedno z nejlepších děl, které v poslední době vydal, a o jedno z nejlepších, které kdy nahrál.

Těžko říct, jestli je to jeho poslední studiové album, jak se tvrdí. Takové řeči už se v minulosti tu a tam kolem téhle persony objevily. Každopádně se na desce spojily stylové fragmenty jiných nahrávek z jeho diskografie, jako by Dylan bilancoval. Jsou tam samozřejmě folk, blues i country, zkrátka Robert Allen Zimmerman takový, jak ho známe a jak by měl při svém renomé a síle v roce 2012 vypadat.

O potopení Titaniku

Na kolekci Tempest je čtrnáctiminutová titulní písnička, která pojednává o potopení lodi Titanic. Kdo by byl řekl, že se do takového tématu Dylan někdy pustí? „Myslím si, že bez filmu Titanic by nová deska neměla takovou podobu, jakou má,“ řekl Dylan magazínu Rolling Stones, aby pojmenoval jednu inspiraci.

Na konci desky je až metafyzická balada Roll On, John, kterou věnoval svému souputníkovi, již mrtvému exčlenovi skupiny Beatles a významnému sólistovi i mírotvorci Johnu Lennonovi.
V písničce Pay In Blood zpívá: „Platím krví, ale ne svou.“ V Early Roman Kings je slyšet akordeon Davida Hidalga ze skupiny Los Lobos. Z každé skladby je pak patrné, že je Dylan v dobré formě. Ta u něho ostatně graduje, neboť od vydání alba Time Out Of Mind (1997) jsou recenze na jeho alba vesměs pozitivní.

Stejně jako na uvedení desce, i na Tempest dominuje ponurá atmosféra. V písničce Duquesne Whistle Dylan zpívá o vlaku, který odjíždí z Duquesne a hvizd lokomotivy zní tak, jako by to měla být její poslední jízda, jako by to měla být poslední jízda vůbec. Zajímavá je tu vrstva základní folkové kytary ve stylu soundu Nashvillu mísící se s rozkolísaným a swingujícím rytmem. Dylanův hlas je chraplavý, ovšem jasně čitelný, vyprávějící o pomíjivosti světa.

Jako Charlie Chaplin

Videoklip ke zmíněné skladbě natočil Australan Nash Edgerton. Inspiroval se příběhy z filmů a grotesek Charlieho Chaplina, v nichž se mladý chlapec snaží stůj co stůj upoutat pozornost krásné dívky. Dylan se v klipu objevuje několikrát – v čele skupiny lidí, v dobrém rozmaru a s image tak, jak jej známe. Dodejme, že Edgerton již dříve režíroval Dylanovy videoklipy k písničkám Must Be Santa Claus a Beyond Here Lies Nothin’, mimo jiné také koordinoval práce kaskadérů ve filmu Matrix. Sám totiž mimořádně zručný kaskadér je.

„Chtěl jsem nahrát něco jiného,“ řekl o svém albu Dylan magazínu Rolling Stone. „Cokoliv člověk udělá, vždycky věří, že to má šanci.“ Na otázku, zda názvem alba připomíná Shakespearovu divadelní hru Bouře, odpověděl: „Jsou to dva různé tituly. Shakespearova hra se jmenuje The Tempest. Má deska má název Tempest.“

Před padesáti lety vyšla první Dylanova albová nahrávka. Jmenuje se stejně jako on a do světa ji poslala společnost Columbia. Jeho pětatřicátá kolekce, kterou nyní do světa rovněž posílá Columbia, patří letos k nejočekávanějším hudebním počinům roku.

Je prvním dílkem v písničkářově diskografii, k jehož propagaci se mohutně využívá internetová síť a také digitální prodej. Kolekci Tempest, kterou produkoval Jack Frost, si bylo možné předobjednat v obchodech iTunes a Amazon, mnohé informace byly vydavatelskou společností v podstatě jen tak podsunuty na facebookový profil interpreta a odtud se šířily větší rychlostí, než jakákoli reklama, na kterou jsou na Columbii zvyklí. Mimochodem již zmíněný David Hidalgo sehrál v téhle neobvyklé kampani dost podstatnou roli, neboť to byl on, kdo na internetové stránky umístil informaci, která všechen ten humbuk kolem Tempest začala.

V březnu letošního roku totiž napsal: „Pracuju na novém albu Boba Dylana. Pokud jde o něj, práce na každé desce u něho vypadá jinak. Je to neuvěřitelné, ale pořád je hodně kreativní. Udivuje mě, kde se to v něm bere.“ Jelikož Hidalgo dělal s Dylanem už na několika předchozích nahrávkách a v hudebním světě se těší dobré pověsti, nebyl důvod brát zmíněnou informaci jako nesměrodatnou.
Je také dobré žít s nadějí, že se Dylan třeba v rámci nadcházejícího koncertního turné podívá opět i do Čech.