Alanis Morissette má v sobě pořád dost vášně
0 Petr Hašek 24.8.2012Multiplatinová kanadská umělkyně, zpěvačka, kytaristka, herečka i laureátka ceny Grammy Alanis Morissette je po čtyřech letech zpět. Ve stáji Sony Music, tedy stáji nové, vydává v těchto dnech album Havoc and Bright Lights.
Jeho digitální verze se na trhu objeví v úterý, fyzický nosič by měl vyjít ve stejný den, fakticky je už ale na mnoha místech dostupný nyní. Zdá se, že zpěvačka a její vydavatel jsou nedočkaví. Není divu: jejich novinka je velmi ambiciózní.
Vyprodukovali ji zkušení Guy Sigsworth (Björk, Madonna, Seal) a Joe Chiccarelli (Tori Amos, Elton John, My Morning Jacket, U2). Ten první se prý také staral o elektronickou složku. Ne že by byla na desce zásadní. Tu a tam ale skladbami prosvítá, což souvisí s tím, že si ji zpěvačka už v minulosti vyzkoušela.
„Album je o mém životě. Je odrazem toho, co jsem, co mě baví, fascinuje a čeho se bojím. Je také o tom, na čem mi nejvíc záleží a co se mi zdá ve čtyři hodiny ráno,“ tvrdí Morissette. „Ty skladby jsou můj emocionální, psychologický, společenský a filozofický komentář k situacím, které se kolem mě a ve společnosti dějí. Nemohu se už dočkat, až se o nové písničky podělím s fanoušky a všemi, kteří přijdou na koncerty, aby se mnou třeba i polemizovali.“
Osobní rekordy
Novinku natáčela krátce po narození svého dítěte. Chlapec Ever Imre Morissette-Treadway se narodil 25. prosince 2010. Neměla s tím až takový problém, byť ji před tímto aktem mnozí kolegové a kamarádi varovali.
„Někdo mi řekl, že když se mi narodí dítě, zničí mě to, budu unavená a závislá na tom děcku. Je to pravda, táhlo mě to domů. Musela jsem se tomu postavit, a tak jsem si ve svém domě vybudovala provizorní studio. Když jsem se do něho zavřela, byla jsem zpěvačka, která připravuje nové album. Když jsem vyšla ven, byla jsem zase vzorná matka. Pracovala jsem velmi tvrdě a rychle. Vznik základu každé písničky mi trval od dvaceti do čtyřiceti minut. Měla jsem nápad, jen jsem ho pak přetahovala do hudby. Byl to můj osobní rekord, vlastně několik osobních rekordů,“ svěřuje se Morissette.
Písničky prý vznikaly na dva způsoby. Buď se začínalo od nějakého textového nápadu, který měla zapsaný ve svém poznámkovém bloku a ve studiu se dále rozvíjel, aby pak přišel producent Guy Sigsworth a začal psát hudbu. „Druhým způsobem bylo přijít do studia absolutně bez ničeho, pouze s očekáváním, že něco přijde. Je to sice směšné, ale musím říct, že to také dost fungovalo,“ dodává zpěvačka.
Čtyřicátnice
Při poslechu nového alba je patrné, že u Alanis Morissette došlo k jedné poměrně velké změně. Není v hudbě a způsobu prezentace, v tom se nijak zvlášť neposunula (proč také nevycházet z úspěšného modelu z minula?). Je v textech. Byla-li totiž tato zpěvačka v devadesátých letech symbolem ženské bojovnosti a věčné nespokojenosti, dnes je především glosátorkou.
„Myslím si, že mám v sobě pořád dost vášně,“ vysvětluje. „Stále je spousta věcí, které se mě dotýkají a popuzují mě, a tak se v nových textech pořád objevuje hodně vzdoru. Ve skutečnosti je to jedna z věcí, s nimiž nemusím nic dělat. Od chvíle, kdy mi bylo devatenáct, jsem se naučila pracovat se svým vnitřním vztekem a přetavit ho do diskuzí o sociálních a společenských otázkách. Dnes už navíc nemám takový problém mluvit s lidmi. Strašně ráda budu o této desce diskutovat.“
Havoc and Bright Lights patři k nejočekávanějším počinům léta. Jsou na něm velmi dobré skladby (Guardian, Woman Down nebo Numb), současně i písně, které jsou tak trochu vatou a splývají s ostatními podobnými v jednu těžko oddělitelnou hmotu. V tom se Alanis nezměnila. Takové byly v podstatě všechny její desky.