ahead – 1220×100, 1200×100, 320×50
ahead – merici 1220×200

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 15921 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Nezlob se, ale… Eurosong je zoufalá soutěž

0 Redakce 28.5.2012

Od úterý až do sobotní noci (22. – 26. 5.) soutěžili zástupci dvaačtyřiceti evropských a asijských států v pravidelné vyhledávací soutěži Eurovision Song Contest. Byl to její již sedmapadesátý ročník, a jestli šlo všem zúčastněným zpěvákům i nezpěvákům o to poukázat, jak zoufalá evropská popová scéna je, pak pro to udělali maximum a úspěšně.

Eurosong je směsicí arogance, sebestřednosti, směšnosti, zoufalství, megalomanství a ukázky toho, jaké to je sedět na kupě hudebního hnoje. Omlouvám se za to ostré slovo, ale mírnější mě na daný stav věci nenapadá.

Písničky, které se o přízeň národních porot i dvou set miliónů diváků na celém světě letos ucházely, lze rozdělit do tří skupin. Tou první jsou diskotékově nabarvené tucky postavené na univerzálním technorytmu s náznakem folklórního vzdechu. Druhou skupinu tvoří balady, při nichž se zpěváci vytahují, jak úžasný hlas mají. Taková zástupkyně Albánie Rona Nishliu je teď asi ráda, že se při zpěvu hlasově přehnaně náročné pecky Suus nezadusila. Třetí skupinu písni tvoří ty ostatní, do kterých se vejdou rockové songy nevzhledné podoby (letos třeba Maďaři Compact Disco), podivíni nastrojení do lecčeho bez špetky talentu v jakékoliv umělecké oblasti (třeba Irové Jedwar  nebo dánská blondýna Soluna Samay). Vešel se do ní i slovenský zpěvák Max Jason Mai, kterého u nás známe pod civilním jménem Miro Šmajda, jenž se divákům snažil dokázat, že metalová skladba bez melodie a vzruchu může být zajímavá. V semifinále skončil se ctí poslední.

Nic zajímavého se tedy letos v ázerbajdžánské metropoli Baku nedělo. Nebudeme-li tedy počítat to, že izraelská skupina Izabo sice prskala, že výsledky soutěže jsou dávno prodané, sama pak ale předvedla tak zoufalou hudební parodii, že raději měla mlčet, nebo bezradného Brita Engelberta Humperdicka, jenž zpíval tak neplodnou skladbu, že snad musel sám pochopit, že peníze za letenky do Baku vyhodili jeho sponzoři oknem. V kapele Dánky Soluny Samay zase bubenice využila faktu, že na Eurosongu se živě pouze zpívá, a při poměrně volné skladbě bušila do bicích tak vehementně, jako by hnala vpřed nějakou hardcoreovou kapelu. Zmátla tak především hluché diváky. Zoufalá dvojčata z irského uskupení Jedwar se nechala při písni Waterline zkropit vodou, což jim možná mělo přinést body navíc, ale v důsledku jim to vyneslo leda tak posměch a pohledy účasti.

O zoufalství celé soutěže ovšem nejvíce svědčila dvě vystoupení. Když ruské Buranovskije bábušky zpívaly písničku Party for Everybody, ukázalo se, že jim vůbec nic neříkají rytmus ani intonace, dva základní pěvecké pilíře. Přesto porotci a diváci v hlasujících zemích poslali ruské stařeny zpívající trapný diskofolklór na druhé místo. Potvrdili tím jen dlouhodobou domněnku, že hudba je pro mnohé jenom kulisa k nicnedělání.

Korunu všemu nasadila ázerbájdžánská popová hvězda Emin Agalerov, jenž zpíval na soutěži jako host. V heroické skladbě s dlouhatánskou předehrou zazněly snad všechny domorodé nástroje, pak se zpěvák spustil z jakéhosi tělesa zavěšeného pod střechou haly a zazpíval tak bezpohlavní píseň, až ho posluchači muselo být líto. Emin je ale zeť ázerbájdžánského prezidenta a syn miliardáře, takže to s tou lítostí netřeba přehánět. Když se ho před vystoupení ptali, jestli je nervózní, odpověděl prý, že ne, protože je největší ázerbajdžánský popový zpěvák současnosti. Bůh ochraňuj ázerbajdžánský pop.
A tak se nakonec v přehlídce hudebních zoufalců a troufalců radovala Švédka Loreen, která se ten večer stala jednookou mezi slepými a hluchými. Její písnička Eurphoria má zajímavou atmosféru, Loreen ale nemá vůbec žádné charisma, a tak lze očekávat, že se záhy propadne do hudebního pekla zapomnění, odkud není cesty zpět.

Příští rok bude Eurosong ve Švédsku. Nejšťastnější z této skutečnosti zřejmě je španělská zpěvačka Pastora Soler, která před finále prohlásila, že by nerada vyhrála, aby její ekonomickou krizí soužená země nemusela tak nákladnou akcí příští rok pořádat.
Takové upřímnosti je si třeba cenit.

Eurosong ostatně jinou upřímnost letos ani nenabídl.

JAROSLAV ŠPULÁK

Komentáře