ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 10094 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Nezlob se, ale… Andělé hledají lehkost

0 Redakce 12.4.2010

Narovinu říkám, že pořádání  výročních cen Akademie populární hudby Anděl jsem už  sedm let velice blízko. Organizuju hlasování žánrových cen a v minulých letech jsem plnil i funkci jakéhosi poradce cenám hlavním, především pokud šlo o žánrové řazení, termíny vydání alb, nebo zda výsledky odpovídají stanovám cen.

Velmi jsem si všímal klesající prestiže, která akci v posledních letech provázela, a současně jsem se vždy snažil najít odpověď na otázku, proč tomu tak je.

Objektivně je třeba říct, že pořadatelé cen udělali během devatenáctileté historie akce mnohé chyby. Ať už to bylo použití nefungujícího hlasovacího zařízení přímo při slavnostním ceremoniálu, vyhlášení nesprávného jména vítěze v žánrových cenách nebo angažování moderátora, který k hudbě neměl vztah, strhával pozornost na sebe a byl prostě špatný. Omyly a otazníky posledních let však úzce souvisejí s finanční náročností akce, která současně naráží na nedostatek peněz.

Hudebnímu průmyslu se už  dobrých deset let finančně nedaří a každá koruna vložená do pořádání cen chybí rok od roku na jiném místě čím dál tím víc. Před dvěma lety navíc Andělům odešel Allianz, poslední silný sponzor, díky kterému se akce v pěti letech po sobě skutečně proměňovala ve svátek hudby (vyhlašovalo se v Praze i Ostravě, jezdilo se Andělským vlakem, zdarma se chodilo do klubů v Andělských ulicích…). Andělé potom ale osiřeli a ztratili lehkost.

Jak bylo řečeno, současné  nedostatky jsou spojené výhradně s financemi. Už někdy před pěti lety začalo muzikantům logicky vadit, že při předávání cen na pódiu asistují sponzoři. Raději by sošky přebírali od starších kolegů z branže coby pomyslnou štafetu. Sponzoři ale na pódium chodili pro to, že dali na akci peníze. Za ni chtěli být vidět a přenos na České televizi jim jinou cestu do povědomí diváků neumožnil (vysílání ČT totiž reklamní bloky uvnitř pořadů nepřerušují). Usurpovali si i další prostor. První to na protest odpískali Clou, kteří si pro cenu kvůli přítomnosti sponzorů tehdy v pražském Hiltonu nešli.

Postupně se ke Clou přidávali další a v poslední době se podle mého názoru stala z neúčasti na Andělech móda. Média paradoxně revoltujícím kapelám dávají větší prostor než těm, které na předávání dorazí a případně vyhrají. Loni toho byli dokladem Tata Bojs, kteří se ceremoniálu nezúčastnili na protest proti způsobu organizování akce.

Loňský pokus pořadatele vyhlášení cen Leška Wronky a organizátorů hlasováni IFPI dělat Anděly bez podpory velkých sponzorských jmen příliš nevyšel. Dílem proto, že některé kapely nepřišly, aniž by Wronka dostal šanci zhmotnit svůj proklamovaný záměr, dílem proto, že to nemělo švih a chystalo se to na poslední chvíli kvůli změnám, které na místě pořadatele cen předtím proběhly.

Letos, ač tísněn nedostatkem financí a kupkou nedůvěry, jde o klíčový ročník Andělů pro případné další pokračování. Wronka a IFPI ale bohužel začali špatně. Přistoupili na nezvyklou změnu pravidel, když vzali možnost získat cenu těm, kteří na ni sice byli nominovaní, ale z nějakého důvodu se nemohli nebo nechtěli ceremoniálu zúčastnit. Týkalo se to Jarka Nohavici a Kabátu. Po upozornění některých médií byla tato výjimka zrušena a Nohavica i Kabát se do nominace poprávu dostali.

Osobně mě takový  postoj velmi popudil a prvně jsem reagoval doporučením ceny propříště zrušit. Když už emoce ochladly, hlasuji pro diskuzi. Až Andělé proběhnou, je třeba zasednout ke stolu a o jejich další podobě rokovat. Pořadatelům vyhlášení cen totiž nikdy nikdo nenapovídal. V podstatě nemají od muzikantů zpětnou vazbu a neznají jejich představu. Znají jen z médií jejich rozhořčení a pracují jen s doporučením vydavatelských firem. Ty ale v době krize hudebního průmyslu ztrácejí půdu pod nohama, stejně tak i rozhodující hlas v hudebním byznysu. Pro ně jsou ceny prostředkem k prosazování vlastních zájmů, především propagačních. Diskuze s nimi o jejich podobě tedy nemá valný smysl.

Mít odborné hudební  ceny je prestižní věc. Mám bohužel pocit, že kromě  tohoto obnošeného konstatování chybí vůle k tomu, aby to tak bylo. Pokud se to ukáže i po proběhnutí letošního ceremoniálu, bude skutečně lepší všechno uzavřít a zachovat si klid a vzpomínky na časy, kdy ještě panovala nervozita z toho, kdo vyhraje.

Byl bych ale raději, kdyby se po 17. dubnu o další podobě cen aktivně diskutovalo.

JAROSLAV ŠPULÁK (foto: www.cenyandel.cz)