ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 10587 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Manic Street Preachers “kázali” v Praze nadšené Lucerně

0 Redakce 26.4.2012

Koncertní evropské turné Manic Street Preachers k výběrovému albu National Treasures – The Complete Singles obnáší písně z alb od 20 let starého debutu Generation Terrorists až po poslední Postcards from a Young Man z roku 2010. Člověk ani nemusí být velký příznivec téhle party z Walesu, aby si takový večer s více než dvaceti hity pěkně užil. Zejména když podsaditý James Dean Bradfield v pražské Lucerně prokázal dobrou hlasovou formu a svým sóly potěšil milovníky kytarové hry.

Umění a charisma Manic Street Preachers vyniklo také díky rozpačitému výkonu předskakující kapely Peace, u jejíž produkce si posluchač nebyl jistý, zda se jedná o covery nebo vlastní značně nepůvodní písně.

Krátce po deváté to už byla jiná sklenice sakra silného piva! Hned první skladba, Motorcycle Emptiness roztančila a rozezpívala natěšené fandy a za chvíli bylo jasné, že "manici" mají velkou část více než dvoutisícového davu rychle obtočenou kolem prstu. Z punkrockového Motorcycle Emptiness zazněly ještě pecky Love's Sweet Exile, You Love Us a Little Baby Nothing, nikoliv však chronologicky za sebou. Po Your Love Alone Is Not Enough z roku 2007 třeba přišlo Ocean Spray z roku 2001, pak se zase program stočil k dva roky starému poslednímu albu Postcards From A Young Man a skladbě (It's Not War) Just The End Of Love. Koncertu to dodalo na jisté překvapivosti, protože pokud si člověk dopředu nesehnal na internetu setlist, mohl se těšit na nečekané navazování starých i nových pecek.

Hodně energický koncert na pódiu ozdobeném velšskými zelenobílými vlajkami s červeným drakem, stříbrnými bustami a dvěma stromky s růžovými květy (snad třešně?) dokázal, že Manic Street Preachers jsou opravdu koncertní kapela. I písně z rozpačitějších alb, například Know Your Enemy, byly v této podobě fajn, a to nemluvím o vyloženě koncertních kouscích, jakými jsou A Design For Life nebo From Despair To Where. Obklopen nadšenými zpívajícími fanynkami spíše středního věku jsem si při Tsunami nebo The Love Of Richard Nixon uvědomil, jak melodickými až popovými refrény tahle kytarová parta disponuje.

Hezky jsem si to s ostatními užil i při "najzábavnější písně o sebevraždě", převzaté Suicide Is Painless, kterou známe ze seriálu M.A.S.H. nebo při tvrdé písni Revol, bohužel jediné zástupkyni mého oblíbeného alba The Holy Bible z roku 1994. V závěru pak nemohl chybět první singl Motown Junk a úplné rozloučení obstaralo hymnické If You Tolerate This Your Children Will Be Next.
Je jasné, že Manic Street Preachers tvoření základní trojicí Bradfield, Nicholas Allen Jones (basa) a bubeník Sean Anthony Moore (bicí) nedělají nic jiného než "obyčejné chytlavé písničky", stejně jako tisíce jiných. Jenže někdo má charisma a schopnost vytvářet pocit jediněčného zážitku, a jiné ne, i kdyby si při složitých sólech prsty přelámal. Manic Street Preachers dokázali, že oni to v sobě mají a nasadili sérii letošních chystaných koncertů zahraničních hvězd v Česku laťku pěkně vysoko.

RICHARD WINTER

Manic Street Preachers, Velký sál Lucerny Praha, 25. 4. 2012