ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 8177 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Jethro Tull: Exhibice šíleného Krysaře

0 Redakce 4.6.2009

České publikum má rádo své jistoty a jeho velká část si bez ohledu na trendy, nové styly a neokoukaná jména obrovského počtu zahraničních kapel vystupujících v České republice, stále hýčká "své" Deep Purple, Black Sabbath, Sweet a v neposlední řadě  i Jethro Tull.

Také jsem si jako středoškolák na burze koupil album Aqualung s vyvedeným obrázkem žebráka na obalu a záviděl návštěvníkům koncertu v Budapešti. Koho by tenkrát na začátku 80. let minulého století napadlo, že jednou na pražský koncert Jethro Tull půjdu s pocitem: Už zase?.

Jethro Tull hrají v Česku často. Nic to však nemění na pro pořadatele příjemná skutečnosti, že lístky na jejich vystoupení pravidelně zmizí rychlostí srovnatelnou s prodejem na koncerty těch největších hudebních hvězd současnosti. Přitom, co si  budeme nalhávat, Jethro Tull jsou kapelou za zenitem a ani v dobách své největší slávy nepatřili do absolutní první ligy. V Česku však stále platí za obrovský fenomén. 

Jejich loňské koncerty v Lokti a v Praze byly vyprodány během pouhých čtyř týdnů a mnoho příznivců mělo smůlu, lístky prostě  nebyly. Letos u nás ještě tahle poměrně originální kapela zahraje 29. srpna ve Slavkově a 30. srpna v ostravském areálu výstaviště Černá louka. S dvěma pražskými koncerty v Kongresovém centru to máme celkem čtyři tuzemská vystoupení během jednoho roku. A vsadím poslední boty, že příští rok bude na oblíbené "Jethra" zase plno!

Tuhle kapelu pojmenovanou po anglickém zemědělském reformátorovi, vynálezci a hudebníkovi 17. a 18. století jsem v Kongresovém centru viděl loni v listopadu na koncertu, který se konal v rámci světového turné ke 40. výročí její mnohaleté kariéry. Takže jsem v klidu zabořený do pohodlné sedačky bez překvapení sledoval dvaašedesátiletého showmana a ústřední postavu skupiny Iana Andersona, který se v pirátském šátku přiřítil na jeviště a hned vytáhl svůj obvyklý arzenál způsobů, jak upoutat publikum –  typickými gesty, koulením očí, hrou na jedné noze a podobně. Nic nového, ale pro někoho, kdo má rád své jistoty, to byl určitě zážitek. Vychutnával jsem si Andersonovu hru na příčnou flétnu působící jako exhibice nějakého šíleného Krysaře a vzpomněl jsem si na vyprávění, jak přišel na originální nápad zapojit tenhle nástroj do své folkrockové muziky. Údajně toužil být členem kapely, ale neuměl na nic hrát. Tak vzal příčnou flétnu a tvářil se, že na ni hraje odjakživa…

Jethro Tull už vydali tolik desek, že by každý jejich koncert mohl mít jiný playlist. Stačilo by k nějakým deseti střídajícím se méně známým písním přidat pět osvědčených hitů a bylo by vymalováno. Z těch ověřených fláků hned zpočátku zaznělo stařičké  Living In The Past, Heavy Horses, které celkem slušně před lety přezpívali Poutníci, Thick As A Brick, bachovská  instrumentálka Bourée, Aqualung a v přídavku došlo i na očekávanou "nádražáckou" pecku Locomotive Breath. Naštěstí Jethro Tull nepatří ke kapelám,
které hrají hity léta ve stejné podobě, takže bylo co poslouchat.

Ze skladeb, které neznějí na každém koncertu, si vděčné publikum v pochopitelně vyprodaném Kongresovém centru vyslechlo například Farm On The Freeway, Sweet Dream či Past Time Good Company, před kterou Anderson krátce pohovořil o králi Jindřichu VIII. a jeho šesti ženách.

Nebyl to večer plný překvapení ani zážitek, který by ohromil svou nevšedností. Bylo to jako setkání s kamarádem, kterého jsme dlouho neviděli a nevadí nám, že nám bude vyprávět stejné historky jako před lety. Jsou totiž stále zábavné.

RICHARD WINTER


31.5.2009 – Praha, Kongresové centrum