ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 29292 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Rayman Origins: Svět potřebuje plošinky

0 Redakce 15.4.2012

Co to vlastně dělám? S nosatým chlapíkem bez končetin skáču po zavilých vidličkách, tahám mnichy za vousy a zachraňuju růžové žetony s pisklavými hlásky. Připadá vám to jako smysluplná aktivita? Ne? A proč to dělám už čtyři hodiny v kuse?

Ale Rayman je plošinovka a plošinovky nemají dávat smysl. Mají dávat radost z pohybu v placatém světě. Plošinovky mají svou vlastní absurdní logiku, kterou zdědili po japonsko-italských instalatérech, modrých ježcích a zelených králících. Jistě, skákání se dostalo i do třetího prostoru a do jiných žánrů, ale Rayman: Origins jdou na dřeň, zpátky k prvnímu dílu série. Vypovídá o tom už absolutní absence příběhu. Pokud za příběh nepovažujete to, že modrá obludka Globox moc chrápe, čímž probudí temnou entitu jménem „Jano“ (co na to slovenští spoluobčané?), která uvězní ty fialové žetony a Rayman má následně za úkol… zachránit spoře oděné kreslené víly a pak i svět? Co na tom sejde.

Plošinovky vždycky stály na výtvarném provedení. A Rayman: Origins má přesvědčivě nejkrásnější malovanou grafiku, jakou jste kdy v podobné hře (ne-li vůbec!) viděli. Všech 1080 řádek na vaší televizi nebo monitoru bude zářit barvami. Ačkoli se hra odehrává v naprosto nejapných světech, jejich atmosféra z obrazovky proudí i do vašich komnat. V džungli pobíhají brouci a země čvachtá vlhkosti, v kulinářském pekle draci ohřívají vodu v hrnci a antropomorfické klobásky se opalují nad ohněm. Animace připomínají legendární seriál Ren & Stimpy a hra nikdy nepoleví v dávkování roztomilých vizuálních vtipů. Ty nejsou ani dětinské, ani se nesnaží být za každou cenu cool. Potěší drobotinu, nostalgiky i zhulence. Zvuky a hudba jsou snad ještě lepší – představte si kombinaci Briana Ena a melodií ze starých grotesek Warner Bros.

Tým Michela Ancela se zjevně pokusil stvořit plošinkové opus magnum, „ultimativní“ rekapitulaci a reboot celého žánru. Hra je totiž jednak obrovská, jednak spojuje několik podžánrů a dovoluje hrát různými styly. Můžete obsedantně sbírat mince jako v Dizzym, můžete se snažit o rekordní čas a prolítávat levely jak ježek Sonic. Mezi skákání se občas vsune mezihra, ve které Rayman sedí na komárovi (nebo komár na Globoxovi) a střílí jako v klasických 2D arkádách. Obtížnost se zdá na první pohled nekompromisní: ponejvíc budete mít jen jeden život, a když šlápnete vedle, začínáte danou pasáž od začátku. Jednotlivé pasáže jsou ovšem docela krátké a brzy se naučíte dívat se kolem sebe a předvídat, kde na vás může co číhat. Pak vám už nebude stačit level prostě dohrát, ale budete chtít sebrat i všechny bonusy. Nastane skákačkový trans vrcholící v pečlivé pilování choreografie pro každý level. I přes rozumně narůstající obtížnost však hra s nějakými zkušenostmi počítá a úplné začátečníky může frustrovat.

Raymana můžou hrát až čtyři lidi najednou – v tu chvíli se z koncentrovaného baletního cvičení stává bujarý chaos. Díky brilantnímu designu levelů ovšem i multiplayer skvěle funguje – jednotlivé figurky spolu navíc můžou interagovat, i když všechny mají tytéž schopnosti. Ovládání perfektně sedí, ale s ovladačem je to tradičně lepší než na klávesnici.

Na první pohled se může zdát, že Rayman: Origins kromě Full HD grafiky vlastně nepřináší nic nového – že na dobrou plošinovku máme recept. Ale proč tedy všechny ostatní podobné frančízy jako Sonic už léta stagnují? Protože je herní průmysl už tolik nemiluje. Ubisoft ale Raymanovi zase uvěřil – a je to hra, ze které je cítit péče a trpělivost. Se stejnou péčí a trpělivostí jsem Origins hrál. A budu hrát.

9,0/10

JAROSLAV ŠVELCH

RAYMAN: ORIGINS

Výrobce: UbiSoft Montpellier

Vydavatel: Ubisoft

Platforma: Xbox 360, PC (obě testované), PS3, Wii, PS Vita, Nintendo 3DS

Jazyk: anglicky