ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 6313 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Medal of Honor: Warfighter – Zbytečná válka

0 Petr Hašek 8.11.2012

Už je to nějaký ten pátek, co válečné střílečky překonaly dobu druhé světové války a začaly se věnovat aktuálnějším konfliktům.

Většina z nich se za tímto účelem přesunula do východních zemí, upustila od emotivního příběhu a na prioritní příčku dosadila multiplayer. Ani Warfighter není výjimkou.

Hra pro jednoho hráče obsahuje sotva pětihodinovou kampaň, příběh skáče z místa na místo, z jedné doby do jiné, až vám v hlavě způsobí totální zmatek. Chvíli řešíte omylem vybuchlé skladiště, pak teroristu ve vlaku. Autoři nezapomněli ani na dnes už typické drama o profesionálním vojákovi, který obětoval rodinné štěstí kariéře, ale pak nastal zlom a on se to snaží napravit.

Kampaň si zaslouží pochvalu za pokusy o narušování stereotypu různými vsuvkami, jako je řízení dálkově ovládaného robota s kulometem, ostřelovací mise nebo automobilová honička v rušných ulicích města třetího světa. Tím ale klady končí. Tato chvilková zpestření tvoří jen menšinu hry, ve zbytku dominuje stereotyp: vykopnout dveře, ve zpomaleném čase postřílet lidi v turbanu, schovat se za zeď, proběhnout koridorem k dalším dveřím a zopakovat scénář. Žádný otevřený prostor, žádné taktické možnosti, jenom úzké omezené koridory.

Nepřátelé jsou tupí jak tágo, buď stojí tam, kde jste je našli, a ani se nepokoušejí krýt, anebo vykukují z krytu pořád na stejném místě, dokud je nezastřelíte. Ve Warfighteru nechodíte sami, vždy je s vámi minimálně jeden počítačem ovládaný spolubojovník, který vám říká, kam jít, dodává vám neomezené množství munice a v případě, že nejste schopni trefit slona na pět metrů, za vás vystřílí i všechny nepřátele.

Nemusíte dělat vůbec nic. Téměř všechny scény jsou naskriptovány tak, abyste došli k vítěznému konci, i když nesplníte jednoduché úkoly. Pomocí robota máte krýt tým, aby se vojáci mohli dostat do bezpečí. Když vám robota zničí, nic se neděje. Když máte ostřelovačkou chránit vrtulník před nepřáteli s raketomety a nestihnete je zabít včas, tak se o ně posádka helikoptéry postará sama. Když nedokážete strefit ostřelovače ve věži, přiletí bombardér a udělá to za vás. Když máte stisknout tlačítko a neuděláte to, vše se stejně odehraje tak, jako kdybyste ho zmáčkli.

Nejen, že je kampaň krátká, zmatená a nudná, vy jí dokonce ani nemusíte hrát, protože vaše činy na hru samotnou nemají téměř žádný dopad. Jako by to ani nebyla hra, ale spíš film, kterým pouze pasivně procházíte. Znamená to, že multiplayer je hlavním tahákem hry?

Rozhodně ano, ale i přesto se jedná o tahák nedostatečný. Nepřináší nic nového ani příliš dobrého. V hlavním módu se dva týmy na poměrně velké mapě přetahují o záchytné body. Při hraní si můžete vybírat mezi šesti typy vojáků, z nichž má každý speciální schopnost a danou zbraň. Při hraní se vám pak odemykají možnosti přivolat podporu vrtulníku a podobně.

Na první pohled to nevypadá úplně špatně, multiplayer ale kazí nízká efektivita zbraní. I když někoho trefíte do hlavy, nezabijete ho. Warfighter přichází o pocit satisfakce z dobře mířené rány, hráči současně ztrácejí vůli svou mušku zlepšovat. A proč taky? Trefa brokovnicí do nohou znamená téměř stejný úspěch jako trefa do hlavy a jiné hry (například série Battlefield) zvládají to samé, ale ještě ve všech směrech lépe.

Medal of Honor: Warfighter nabízí sice pěknou atmosférickou podívanou, ale jako hra vyhořel téměř v každém směru. Lepších stříleček podobného ražení je na trhu hodně a určitě nebudete litovat, investujete-li svých 50 euro do jedné z nich.

4,5/10

Pavel Charbuský

MEDAL OF HONOR: WARFIGHTER
Výrobce: Danger Close
Vydavatel: EA
Platforma: PC (testovaná), PS3, XBOX 360
Jazyk: anglicky