Dishonored: Pomsta roku
0 Petr Hašek 20.10.2012Úděl osobního strážce končí smrtí. V případě Corva Attana smrtí samotné vládkyně města Dunwallu. Křivě obžalován, Corvo je připraven zemřít na popravišti za atentát, který nespáchal, pouze mu nedokázal zabránit. Když ale uteče na svobodu, dostane nový smysl života. Co může dělat osobní strážce bez svého pána? Pomstít se.
Dishonored oprašuje žánr plížících tzv. stealth her a zasazuje ho do dystopické viktoriánské říše potýkající se s krysím morem a nedostatkem velrybího oleje, zdroje veškeré elektrické energie. H. G. Wells se tu mísí s Alanem Moorem, nechybí tu ani dekadence Oscara Wildea, ani lidské zlo a děs Edgara Allana Poea. Vývojáři z Arkane Studios stvořili fantastický dýchající svět s prohnilou společností, zvráceným žebříčkem hodnot a lákavou mystickou atmosférou. Bohužel do něj zasadili až překvapivě prostoduchý příběh, který rezignuje na jakoukoli přidanou uměleckou hodnotu a jde proti samotnému duchu fiktivní říše.
Corvo Attano je loutkou osudu – dřív chránil, teď se mstí, obojí provádí s umem, ale především s fatalistickou odevzdaností. Neodmlouvá, koná, co mu kážou ostatní. Jeho nadpřirozený průvodce Outsider je vtělením herního designéra – Corvovi propůjčil magické schopnosti, aby pak se zaujetím sledoval, jak s nimi nakládá v předem připravených situacích. I hráč dostal od vývojářů spoustu možností, jak si užít Dishonored. Můžete se plížit, převtělovat se do krys a ryb, teleportovat se, zpomalovat čas nebo skákat po domech. Vaše pomsta může být naprosto pacifistická, hru lze dohrát, aniž byste prolili kapku krve. Na druhou stranu Corvo dokáže vyvraždit celý nevěstinec bez mrknutí oka. Zvolená cesta ovlivňuje podobu fiktivního světa – čím násilnější pomsta, tím větší počet morových krys, nakažených obyvatel a depresivnější vyústění příběhu.
Z misí v Dishonored čiší pocit svobody. K vašemu cíli vede vždy mnoho cest. Mapy jsou sice uzavřené, ale zároveň dostatečně velké se spoustou zapadlých zákoutí. Dunwall prožívá morovou nákazu, a všudypřítomné barikády proto dávají smysl. Všude se také válejí knihy, z kterých můžete načerpat znalosti o fiktivním světě. Bohužel Arkane Studios nedokážou hráče motivovat, k tomu aby všechny tyto texty četl se zaujetím – chybí jim jakékoli vizuální ozvláštnění. Prospěla by jim také mluvená podoba, kterou tak dobře zvládají nové Borderlands 2. Dunwall je magické místo se zajímavou historií, samotný děj hry se k němu ale příliš nevztahuje, spíš vedle něj jen tak koexistuje.
Dishonored se může spolehnout na kvalitní systém schopností, který není zbytečně překombinovaný. Kouzla sice do velké míry připomínají plasmidy z Bioshocku, oproti nim ale nepůsobí tak samoúčelně: je jich méně a každé z nich do hry přináší opravdu nové možnosti. Plížení víceméně funguje, dokud nezačnete zblízka studovat umělou inteligenci. Strážní tvrdohlavě dodržují svoje trasy a vůbec je nezarazí, že všichni jejich kolegové najednou zmizeli. Když vás naopak zahlédnou, rozběhnou se za vámi v chumlu jako podrážděné včely.
Největším problémem Dishonored je nevyrovnanost jednotlivých herních složek. Nádherně vykreslený svět a komplexní půdorys misí se tu střetává se slaboduchým příběhem. Výborně napsané a namluvené postavy brzdí jejich nijaká vizáž, kvůli které si je budete mezi sebou pořád plést. Geniální maškarní večírek, který aspiruje na nejpůsobivější herní zážitek tohoto roku, střídá nudné prolézání tovární čtvrtí a obligátními stokami.
Dishonered je skvělá hra, bohužel na konci vaší návštěvy města Dunwall budete cítit, že svůj potenciál nevyužila naplno.
8,6/10
Honza Švelch
DISHONORED
Výrobce: Arkane Studios
Vydavatel: Bethesda/CENEGA
Platforma: PS3 (testovaná), PC, XBOX 360
Jazyk: anglicky s českými titulky