ahead – 1220×100, 1200×100, 320×50
ahead – merici 1220×200

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 55814 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Martin Klásek z Divadla Spejbla a Hurvínka: Naštěstí mou fistulku děti přijímaly

0 Redakce 9.2.2017

Martin Klásek říká, že divadlo chtěl dělat vždycky. Narodil se v herecké rodině, tatínek byl činoherní herec a maminka baletka. Dětství prakticky strávil v zákulisí. Divadlo poprvé okusil v českobudějovickém dětském souboru Jitřenka a následně se  hlásil na pražskou konzervatoř, kam ho nakonec nevzali.

Šel se učit dřevomodelářem a o rok později dostal od Miloše Kirschnera šanci pracovat v loutkovém divadle. Když se zjistilo, že umí používat fistuli a může tak mluvit za Hurvínka, nacvičil již další sezonu hru Hurvínek mezi broučky. Bylo mu tehdy teprve sedmnáct let. Od roku 1982 začal pravidelně alternovat Miloše Kirschnera a později začal pro divadlo i psát a režírovat některé hry.

Šéf uměleckého souboru Divadla Spejbla a Hurvínka Martin Klásek oslaví 25. února 2017 šedesátiny.

Jak vzpomínáte na časy, kdy si vás Miloš Kirschner vybral jako svého nástupce?

Na podzim roku 1973 jsem absolvoval s Divadlem Spejbla a Hurvínka svůj první zájezd do tehdejšího Západního Německa. Na programu byly dvě hry. Jedna pro dětské diváky a druhá večerní, tedy pro dospělé. Já jsem v té době ještě nebyl členem uměleckého souboru, ale působil jsem coby jevištní technik. Během večerní show jsem měl dostatek času, abych mohl sledovat loutkoherce při jejich výkonech.

Zejména mě fascinovalo, jak pan Kirschner hrál na předscéně Spejbla s Hurvínkem. Spejbla si sám vodil a za oba mluvil. Pochopitelně německy. No a já jsem postával v portálu jeviště a sledoval mistrovu kreaci. Jednoho večera mě napadlo si jednu z Hurvínkových replik pro sebe, polohlasně, aby to nebylo slyšet, zopakovat. To jsem ale netušil, že za mnou ve tmě stojí Helenka Štáchová, připravená s loutkou Máničky na výstup. O přestávce si mě nechal pan ředitel zavolat do šatny a přikázal mi, abych přečetl pár řádků s knížky, kterou měl rozečtenou. Klásku, přečti mi to jako Hurvínek, pěkně fistulkou, řekl.

Mně se trochu podlomila kolena a zablekotal jsem, že to nedovedu, ale pan Kirschner trval na svém a ještě dodal, že mě Helenka slyšela, jak si to zkouším, tak ať si nevymýšlím. Tak jsem se o to tedy pokusil. No, vidíš, vůbec to nezní špatně, řekl mistr poté a příští divadelní sezonu jsem s několika dalšími mladými členy souboru nazkoušel hru pro nejmenší, nazvanou Hurvínek mezi broučky, kde jsem mluvil role Spejbla a Hurvínka. Spejbl se na jevišti objevil jen na začátku a pak až na konci příběhu, což bylo pro danou věc dobře, protože jsem tehdy neměl ještě zdaleka pro tuto roli tu správnou zralost hlasu. Naštěstí moji hurvínkovskou fistulku dětští diváci přijímali velice dobře.

Vzpomenete si na nějaký humorný zážitek ze svých začátků?

Ještě coby jevištnímu technikovi se mi podařil přímo na scéně před publikem pěkný trapas.

Hráli jsme revuální pořad pro dospělé, který se jmenoval Amorosiáda. Byl sestaven z dialogů hlavních postav na předscéně a z loutkových revuálních výstupů. Jedním z těch výstupů bylo také poetické černodivadelní číslo Pierot a růže. Bylo zinscenováno v tzv. černém kabinetu, kdy byla vidět jen loutka Pierota a rudá růže, do které se onen Pierot zamiloval. Pro zvýraznění loutek se použilo fialové světlo filora, ve kterém krásně září luminiscenční barvy. Pierot byl bílý a růže nádherně červená se zeleným stonkem a lístky. Byla to vlastně loutková pantomima. Publikum ani nedýchalo a sledovalo tuhle kouzelnou podívanou. Číslo se chýlilo ke konci, když najednou tímto černým kabinetem za loutkami prošel člověk v zářících montérkách a bílém tričku!

To jsem byl já. Podařilo se mi totiž projít před černým horizontem, který uzavíral pozadí černého kabinetu. Uvědomil jsem si to, až když jsem prošel na druhou stranu jeviště. Možná si poté někteří diváci lámali hlavu nad tím, co tím asi autoři chtěli říct. Přirozeně jsem pak za to kolegy pochválen nebyl.

Byla nějaká těžká chvilka se Spejblem a Hurvínkem?

Před několika lety jsme hostovali v Berlíně. Máme tam spoustu fanoušků napříč všemi generacemi, kteří se na naše hostování vždy velmi těší a my pochopitelně na ně. Co čert nechtěl, já pekelně nastydl a čekalo mě vyprodané večerní představení. Spejbla jsem byl schopen odmluvit, ale horší to bylo s Hurvínkovou fistulkou.

Chraptěl jsem a barva hlásku se ztrácela. Rychle mě odvezli autem do nemocnice, kde jsem dostal obstřik na hlasivky a vitamínovou injekci. Hrát se prostě muselo. Zpočátku představení to šlo jakžtakž a já odmluvil první dialog Spejbla s Hurvínkem. S druhým dialogem to již bylo horší a chrapot fistule zesílil. Při třetím už jsem ji začal ztrácet. Při čtvrtém byla zcela pryč a já za Hurvínka jenom sípal, nebo spíše šeptal. V hledišti sedělo 860 diváků a nikdo ani nedutal. Během další promluvy Spejbla a Hurvínka už nešlo ani to šeptání. Samozřejmě jsme z téhle situace měli všichni napjaté nervy.

V posledním dialogu ke mně k mikrofonu, u kterého jsem hrál texty, přistoupila Helena Štáchová a vyloudila ze sebe jakýsi Hurvínkův pseudohlásek a spolu jsme tak dohráli představení. Bylo to poprvé a já doufám, že naposled, kdy za Spejbla s Hurvínkem nemluvil jeden herec. Při děkovačce potom Helena Štáchová omluvila moji indispozici a publikum nás odměnilo bouřlivým, dlouhotrvajícím potleskem.

Čím žijete nyní, co pro letošní rok plánujete?

V divadle připravujeme zbrusu novou inscenaci pro dospělé. Jedná se o autorský počin Mikiho Kirschnera, který si ke spolupráci přizval textaře Robina Krále a hudebníka Jana Lstibůrka. Jedná se o muzikál a premiéru bude mít již 1. března. Mám tady možnost se parádně herecky vyřádit a zazpívat si, což je přesně to, co mě velmi baví.

Další příjemnou záležitostí, která mě čeká, je namluvení 3D animovaného filmu Hurvínek a kouzelné muzeum, na kterém se již pracuje několik let, a nyní jde náročná příprava do finální fáze. Na podzim vydáme u Supraphonu novou nahrávku Spejbla a Hurvínka. Bude to příběh z nové edice, kde Hurvínek objevuje historii různých předmětů – jako byl v předchozích albech například lux nebo žvýkačka. Scénář opět píše Denisa Kirschnerová.

(foto: archiv Divadla S+H)

Komentáře