PayaNoia: Když pop neuráží
0 jsk 29.8.2013Zapamatujte si relativně nové jméno – PayaNoia. Pokud vám to slovo připomíná slavnější „paranoiu“, vězte, že se s pořádnou dávkou nadhledu doberete jejím prostřednictvím takřka definice toho, co se ve jmenované kapele děje a o co v ní jde.
Založila ji Pája Táboříková, která je známá především jako rocková bubenice. Od bicí soupravy diriguje kapely 5P Luboše Pospíšila, Schodiště, příležitostně i Krausberry. PayaNoia je ale její projekt. Skládá hudbu, píše texty, zpívá, hraje na piáno a přirozeně i na bicí. Možná je to trochu paranoidní, ale písničky z debutového stejnojmenného alba prozrazují, že to stojí zato.
„Všichni mě znají hlavně z bigbítů, ale nikdo neví, že jsem jako teenager občas chodila na diskotéky a bylo mi tam dobře. Také jsem hodně poslouchala hitparády MTV, Eso nebo komerční rádia. Hudba devadesátých let, krásné popové písničky s krásnými melodiemi, to se mi vždycky líbilo. Myslím si, že je u nás moc muzikantů nedělá. Není to ode mě kalkul, prostě to ze mě leze. Popová muzika mě neuráží, naopak. Stejně zásadní jsou pro mě české texty,“ říká Táboříková.
Během své kariéry se pokusila založit několik vlastních kapel. Vše ale troskotalo, až do chvíle, než ji kamarád a rovněž bubeník Štěpán Smetáček dotlačil k tomu, aby si postavila vlastní formaci a brala ji smrtelně vážně. Pomohl jí natočit demosnímky i zmíněné album a přiměl ji zpívat od bicích.
„Bicí souprava je mi jako koncertní nástroj nejbližší ze všech. Jakmile si za ni sednu, cítím se dobře. Je ale pravda, že svou pozici při koncertech řeším. Přemýšlím o tom, že bych mohla v budoucnu víc času trávit u piána, případně jako lídr u mikrofonu. Mám takové ambice, chce to ale čas. Philu Collinsovi nebo Davidu Kollerovi to také trvalo poměrně dlouho,“ vysvětluje Táboříková.
Její písničky se pohybují kdesi na pomezí popu a rocku. Vzhledem k tomu, že vyrůstala na diskotékách, fascinuje ji melodie, o které tvrdí, že je to na písničkách to nejdůležitější. Hudební historie jí samozřejmě dává za pravdu, a tak možná už není třeba dodávat, že byť se pohybuje především na rockové scéně, o pop se ve své tvorbě dost výrazně opírá.
Zpívá většinou o tom, co zažila. Protože je citlivá žena, byť za bicí soupravou vypadá jako pořádně rozpumpovaná nekompromisní mašina, nepomíjí vztahy, lásku, zklamání nebo naštvanost. Její smysl pro humor jí ale dovoluje referovat o tom v textech s nadhledem a nadsázkou.
„Často píšu texty ve chvíli, kdy se daná věc děje. Většinou jsou velice spontánní. Někdy mě to ale za nějaký čas přejde a ztratí se aktuálnost i můj zájem o ten text. Z písniček, které jsem v době vzniku kapely vyhrabala ze šuplíku, jich moc nepřežilo. Desku jsme točili asi rok, a v jeho průběhu vznikla polovina skladeb,“ tvrdí.
PayaNoiu bere totiž smrtelně vážně. Je zdravě ambiciózní a libuje si, jak dobré a věci oddané spoluhráče k sobě našla.
Jak vznikl název kapely?
Byl to prý nápad Smetáčka. Je to hříčka se jménem Pája a se slovem paranoia.
Payanoia jsou:
Pája Táboříková – zpěv, bicí, klávesy
Jakub Homola – kytara, bicí
Dave Mendez – baskytara
Viktor Kracík – klávesové nástroje
Janka Burášová – vokály
Edit Čechová – vokály