ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 5256 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Michael Jackson: Královi je padesát

0 Redakce 29.8.2008

Letošní osmičkový rok je na kulatiny nezvykle štědrý. Není to tak dlouho, co slavil pětadvacítku Thriller, nejprodávanější album všech dob. Nedlouho po Madonně teď padesátiny slaví i jeho tvůrce. Zázračné dítě, král popu, podivín. Všechny tyhle přezdívky k Michaelovi „Jacko“ Jacksonovi patří nebo někdy patřily. Přiznejme si, že dnes od něj čeká zázraky jen málokdo a dlouho avizovaná novinka pravděpodobně nikoho ze židle nezvedne. Pokud se jí tedy vůbec dočkáme.

Jenže jeho momentální stagnaci mu není třeba mít za zlé. Stačí se podívat do minulosti. Talent v něm vřel od nejútlejšího věku, během sedmdesátých a osmdesátých let explodoval a tlaková vlna stačila na to, aby smetla ještě kus devadesátek. Před veřejností si pak ale dokázal soudními tahanicemi a spoustou nešťastných faux pas pošramotit reputaci. Není třeba, aby si kazil ještě tu hudební, tenhle pán si může s čistým svědomím vybrat svůj předčasný důchod. Všechno důležité už řekl a nebylo toho málo.

Zázrak v Detroitu

Na začátku stála Jacksonovic rodina, kterou vedl otec Joe ve vojenském duchu a idylce nejspíš nepřispěla ani matka Katherine, oddaná svědkyně Jehovova. Michael se narodil 29. srpna 1958 jako sedmé z devíti dětí. Jednoho večera prý Joe přistihl své tři syny, jak bez dovolení hrají na kytaru. I když je nejdřív pokáral, neušlo mu, že v nich dřímá talent, který by jednou mohl celou rodinu dobře živit. Začal na tom intenzivně pracovat.

Tři nejstarší syny brzy doplňuje Marlon a tehdy pětiletý Michael a zárodek Jackson 5 je na světě. Michael brzy střídá na postu hlavního vokalisty bratra Jermaina. Někde tady se rýsují i stinné stránky jeho povahy. Už jako malý nadobro ztrácí kontakt s běžnou realitou, což se v budoucnu projeví v jeho neschopnosti dospět. Možná proto si později oblíbí Macaulay Culkina, další hvězdu, které ukradli dětství.

Za mikrofonem ale exceluje od samého začátku. I když možná neví o čem zpívá, jeho hlas má feeling, který mu byl dán od soulového boha. Po několika amatérských soutěžích a lokálních hitech si Jackson 5 získávají vlivné fanoušky jako Gladys Knight nebo Dianu Ross a pohovor v legendárním vydavatelství Motown na sebe nenechá dlouho čekat. Hlava detrotiského hudebního klanu Berry Gordy kapelu podepisuje, vidí v nich skvělou příležitost, jak si omotat kolem prstu nejmladší generaci. Michael je k sežrání a tak si brzy omotá mnohem širší publikum.

V roce 1969 začíná albem Diana Ross Presents the Jackson 5 jejich dlouhá a úspěšná diskografie s hity jako I Want You Back nebo ABC. Michaelův potenciál využívá Motown i na čtyřech sólových deskách a celkovou masáž podporuje i kreslený seriál o kapele. V polovině sedmdesátých let ale uzrály neshody mezi Jackson 5 a labelem, který je nenechává vydávat vlastní materiál. Výsledkem je odchod a soudní spor, po kterém si musí změnit název na The Jacksons. Nové vydavatelství Epic jim dává hudební svobodu a díky tomu se dočkáváme dvou nejlepších alb v historii pětice. První je Destiny (1978) s brilantní hitem Blame It On the Boogie, skvělé je i následující album Triumph (1980) s notoricky známou hymnou Can You Feel It.

Thriller = blockbuster

Mezitím ale Michael začíná koketovat se sólovou dráhou. Při natáčení filmu The Wiz hraje jednu z hlavních rolí po boku Diany Ross, hlavně se tu ale poprvé seznamuje s Quincy Jonesem. Je to osudové setkání, které předznamenává konec Michaelovy domovské skupiny. Natáčejí spolu jeho první skutečně dospělou sólovou desku Off the Wall (1979) a je to přímý zásah. Na desce se snoubí to nejlepší z diska, funku a soulu. Skladatelsky se na ní kromě Micheala podílí Stevie Wonder, Paul McCartney nebo Rod Temperton, to vše samozřejmě pod Quincyho producentskou taktovkou. Nikdo včetně samotných tvůrců nečekal, že se jim podaří tuhle dokonalou kombinaci trumfnout na následující desce.

O Thrilleru (1982) se toho napsalo hodně. Ano, je to nejprodávanější album všech dob. Ano, deska se udržela 37 týdnů na prvním místě americké hitparády. Ano, sedm z devíti skladeb vyšlo jako singl a všechny se dostaly do Top 10. Jak to? Trio Jackson, Jones a Temperton prostě dotáhlo koncept předešlé desky k dokonalosti. Co píseň, to unikát namířený na jinou cílovou skupinu. Je libo něco pro rockery? V tom případě zvolte Beat It s kytarovým sólem od Eddieho Van Halena. Pro romantičtější povahy je tu duet s Paulem McCartneym The Girl Is Mine. A vedle toho taneční pecka jako Billy Jean. Michael byl na vrcholu sil pěvecky i pohybově (jeho moonwalk na oslavě k 25. výročí vydavatelství Motown doslova šokoval) a úspěchu vydatně pomohla i tehdy začínající MTv, která diváky masírovala revolučním klipem k titulní písni.

Thriller, to je dokonale promyšlená a přesně mířená střela, která se díky mimořádné píli a talentu všech zúčatněných musela zapsat do dějin. Od té doby se Jackson mohl stavět vedle jmen jako Elvis nebo Beatles.

Možná chce být větší než oni, a tak v roce 1985 skupuje autorská práva na hudbu „brouků“. Stojí ho to přátelství s McCartneyem. Na Bad (1987) se duo Jackson-Jones nesnaží kopírovat předchozí šablonu. Klobouk dolů, že se jim podařilo napsat album, které není parodií a důstojně se liší. Zákonitě ale muselo zůstat ve stínu předchozího počinu. Je agresivnější, ale až příliš načichlé sterilním osmdesátkovým zvukem. Zestárlo mnohem rychleji než Thriller a nezachránil to ani videoklip k titulní skladbě, který režíroval Martin Scorcese. Za pozornost stojí spíš Fat, parodie Ala Yankovice.

Nahořklý konec

Dangerous následuje až po čtyřech letech a je vlastně poslední deskou, která v Jackově diskografii za něco stojí. Quincy Jones jde od válu, o moderní produkci se má postarat Teddy Riley. Jenže když deska vychází, na scénu se derou nové směry jako hip hop nebo grunge a Jackson už pomalu přestává být in. V roce 1993 začíná jeho první soud kvůli obvinění ze zneužívání dětí (s rodinou třináctiletého Jordieho Chandlera se vyrovnává mimosoudně, což veřejnost vnímá jako přiznání viny) a dvouleté manželství s Lisou Marií Presley jako zastírací manévr (nebo se chce zmocnit všeho, co zbylo po největších hudebních ikonách?). Britský tisk mu přisuzuje přezdívku „Wacko Jacko“, kterou Michael nenávidí a začne úspěšně prosazovat titul „King of Pop“. Při turné k dvoualbu HIStory buduje kult osobnosti i s pomocí obřích soch, z nichž jedna stojí příznačně i na pražském „Stalinovi“. Daří se mu to, celá Praha je tehdy na nohou, krále už tu neměla nějaký ten pátek.

Zbytek příběhu by byl všeobecně známým přehledem trapasů, nešťastných vyjádření a soudních tahanic (ze kterých ovšem Jackson doposud vždycky vyšel s čistým štítem). Ani pokus o comeback do hudebního světa se nezdařil, snaha o moderní R&B v podobě alba Invincible (2001) se ukázala být propadákem. I proto je lepší si ho pamatovat takového, jakým byl. V hudbě dosáhl všeho a jeho otisk je patrný i v dnešní pop music.

MARTIN VEJVODA (foto: SONY BMG)