ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 29007 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Sonar 33: Appalačský vichr

0 Redakce 8.3.2010

Tenhle týden se nám sešly hned dvě desky, které mají co do činění s Appalačským pohořím, nepříliš vysokým, ale o to rozlehlejším horským pásmem, které dělí zběsilejší vnitřní Ameriku od civilizovaného a zjemnělého Východu. Tou první je novinka od zmrtvýchvstalých Karma To Burn, kteří pocházejí z hornického státu Západní Virginie a jejichž deska se jmenuje „appalačské zaříkávání“, třebaže toho sami moc nenamluví. Epické scenérie hor si ale pod jejich muzikou snadno můžete představit. Tou druhou je společný projekt Bena Solleeho a Daniela Martina Moora, jehož cílem je zcela explicitně zachránit appalačskou přírodu. Se zemí jsou spjatí i countrymani z Drive By Truckers. Na straně města a civilizace tentokrát stojí globetroteři Liars, kteří protentokrát zakotvili v L.A., a Scanners z Londýna.

Deska týdne

Karma To Burn – Appalachian Incantation
(Napalm Records)

Klíčová slova: smrt zpěvákům!, jižanská gotika, Svatý grál stoner rocku, kult riffu

„44, 42, 41, 46…“

Karma To Burn bývali mezi fandy stoner rocku kultovně uctívanou kapelou: i bez zpěvu a textů totiž dokázali vyjádřit samotnou podstatu žánru líp než kdokoli jiný – byli rock'n'roll v destilované, rafinované podobě. Napomohly i takové ty malé sympatické detaily, jako to, že kapela označovala své písně čísly podle toho, v jakém pořadí je složila. Po sedmi letech spánku, vedlejších projektů a drogových epizod se Karma To Burn vrátili s devíti novými příběhy, v hlavních rolích kytara, basa a bicí. Stačí jim jen pár tuctů stonerrockových riffů, aby stvořili celé fantastické světy z elektřiny a benzínu. To už není talent, to je magie, a oni z ní ani trochu neztratili. I když v jedné ze skladeb hostuje zpěvák John Garcia z Kyuss a křičí mu to pořád dobře, ale Karma To Burn jsou, stejně jako kreslené vtipy, nejlepší beze slov.

Drive-By Truckers – The Big To-Do
(ATO)

Klíčová slova: nezaměstnanost, vypravěči, kolektiv, řidiči, Amerika, sólo, krize, sen

„Tenhle džob je jako kopnutí do rozkroku, tahle práce je jako bodnutí do zad.“

O skřípavém písničkáři Pattersonovi Hoodovi jsme už psali, stejně jako o jeho hlavní kapele Drive-By Truckers a sbírce rarit a b-stran. Athénský (stát Georgia) kolektiv vypravěčů v čele s Pattersonem teď vydává svou osmou desku, která je plná příběhů a balad o ztroskotalých existencích, alkoholu a nevyhovujících zaměstnáních. The Big To-Do má literární i hudební kvality, sice je v obou směrech docela tradiční, ale to vůbec nevadí. Na noční projížďku autem si přece nevezmete něco krkolomného a šokujícího, ale raději příjemné a známé country. A Drive-By Truckers kombinují to nejlepší, co američtí a kanadští countrymeni vymysleli, a zároveň zůstávají nezávislí a alternativní. Jsou to praví písničkáři, ne nějací pseudokovbojové z MTV.

Liars – Sisterworld
(Mute)

Klíčová slova: umělci, harmonizace, vyděděnci & čarodějové, underground

„Chci se dostat vzhůru; chci po své kůži, aby se adaptovala na slunce.“

Liars byli vždycky kapela hodná spíš obdivu než náklonnosti. S každou deskou měnili styl, od post-punku došli k ambientu a zpět, vydávali matoucí tisková prohlášení a psali koncepční alba, jejichž koncepci nikdo neodhalil. Jejich nové album je ovšem překvapivě přívětivé a zábavné, a to i když zrovna nejste hipster z Brooklynu. Starobyle znějící chorály se srážejí s pořádně ohuleným noise punkem a to všechno prokládají uklidňující ambientní plochy. Někdy to připomíná experimentální neurotiky ze sedmdesátých let This Heat, někdy spřízněné Newyorčany Oneida, někdy Radiohead na špatných drogách, ale vždycky to je záhadné a ponuré. Každopádně se Liars podařilo najít rovnováhu mezi provokativním estétstvím a poslouchatelnými písničkami. Hurá!

Scanners – Submarine
(DimMak)

Klíčová slova: snímač, indie, Londýn, seriály, tanec

„Čekala jsem, až se setmí. Moje pokušení a má spása. Čekala jsem se, až nastane odliv… Potřebuju lásku, tvoje ruce pálí stejně jako ty moje, vezmu si tě do hrobu.“

Sympatická čtyřka z Londýna ještě netrpí ponorkovou nemocí. Matthew, Sarah, Amina a Tom vydávají teprve druhé album, ale úspěch už zažili – jejich písničky se dostali do filmu, několika amerických seriálů a dokonce i do počítačové hry NHL 08’. Na Scanners ale rozhodně nehledejte nic hokejového – žádné naražení na mantinel ani rychlé bruslení. Deska Submarine plyne nejčastěji ve středním tempu a v trochu temném, ale ne dusivém aranžmá. Frontmanka Sarah je taková veselejší a hezčí PJ Harvey se zálibou v tanečních bicích a klávesách. Největší uměleckou ambicí Scanners je složit hit – srozumitelný a chytlavý. A to se jim daří, vyhýbají se anglickým hudebním stereotypům, a zní proto docela čerstvě.

Ben Sollee & Daniel Martin Moore – Dear Companion
(Sub Pop)

Klíčová slova: zelená planeta, cello, kolo, dupání, Kentucky

„Tohle je jenom písnička, ta svět nezmění.“

Aktivistická píseň nemusí být nudná. Cellista, agitátor a folkař Ben Sollee občas jezdí na turné na kole s cellem na zádech a hraje v každém městě, kterým projíždí. Na nové desce se k němu přidal Daniel Martin Moore a společně zachraňují Appalačské pohoří. Jejich posláním hudba ale netrpí. Oba se hodně soustředí na texty, ale dokážou složit i skvělé hity jako omluvnou Something, Somewhere, Sometime nebo titulní Dear Companion s nečekanou rytmikou. Ben a Daniel jsou příkladná dvojice – mají dobré úmysly, dobře zpívají i hrají. Appalače jsou sice daleko, třeba vás ale rodáci z Kentucky nalákají, abyste se na ně jeli podívat dřív, než je zničí těžba.

HONZA A JARDA ŠVELCHOVI