Nezlob se, ale… Modlitba koncert nezruší
0 Redakce 24.4.2012Několik stovek jihokorejských křesťanů se pokusilo nedělní večerní modlitbou vyprosit na svém šéfovi „tam nahoře“ zrušení koncertu americké zpěvačky Lady Gaga v Soulu tento pátek. Tvrdí, že zpěvačka propaguje homosexualitu a pornografii, což prý není dobré. Zdá se, že si to myslí i tamní úřady, protože ty již před časem rozhodly, že vstupenku na koncert prodají jen těm, kteří jsou starší osmnácti let. Jakmile tuto zprávu pustily do světa, teenageři museli již zakoupené lístky vrátit, aby se jim do dlaní dostaly zpět alespoň peníze, když už si na zpěvačku nebudou moci na stadiónu v Soulu sáhnout.
V centru jihokorejské metropole se ke společné modlitbě v neděli tedy sešlo na 300 věřících. Jeden z organizátorů akce, Kang Ču-hjon, vysvětlil: „Budeme prosit Boha, aby se koncert nekonal, aby se zemí nešířila homosexualita a pornografie.“ Jeho skupina si říká Sdružení za čistou kulturu v oblasti sexuality a po Lady Gaga zrovna teď jde jako „slepice po flusu“. Proti konání koncertu vyvěsila po zemi naléhavě vyznívající plakáty, a kam se ohlédne, tam dští slova nepochopení.
Jestli má z této dnes již celosvětové kampaně proti své osobě někdo radost, pak je to právě Lady Gaga. Obrana práv homosexuálů a boj proti šikaně ve školách patří k jejím dlouhodobým tématům, a tak není nic lepšího, než když se kdesi v Asii modlí věřící za to, aby to nedělala. Ví přece, jak to v dnešním byznysu chodí. I negativní reklama je reklama…
Nadto může být zcela v klidu. Je nad slunce jasné, že pokud něco nevede ke zrušení nějaké kulturní akce, nota bene tak nákladné, jakou její koncert je, pak je to právě modlitba. Pohled z ateistického Česka na celou věc je navíc trochu úsměvný. Víme přece, že kdyby modlitby k něčemu byly, vláda Petra Nečase by už dávno klekla.
V historii hudby takové pokusy nicméně byly. Již v padesátých letech se v období kralování z dnešního pohledu zcela neškodného Elvise Presleyho některé křesťanské spolky postavily proti jeho koncertům v Americe. Když se jenom modlily, koncerty se konaly. Když se vypravily na úřady, něco málo se dělo, ovšem stopky proto, že poselství písniček odporuje desateru, se nevystavovaly.
Modlitby nepomohly ani norským církvím, když jim v devadesátých letech blackmetalový muzikant Varg Vikernes vypaloval kostely. Stopku mu vystavila až policie a následně soud, který jej za čtyři usvědčení v případu žhářství a vraždu navrch poslal na jednadvacet let za mříže.
Modlitby proti koncertům prostě nikdy nic nezmohly. Ne že by v životě neměly své místo, ale z pohledu šoubyznysu je taková aktivita veskrze naivní. Pokud totiž pořadatel do konání nějakého koncertu vrazí tolik peněz, že pak až do skončení akce nespí a bojí se, aby se ekonomicky nepropadl na samé dno, jsou „rituální tanečky“ některých skupinek věřících beze smyslu.
Když jsem jezdíval na polský festival Jarocin, tamní církev se k němu postavila jinak. Mohla sice protestovat proti jeho konání, mohla se modlit za jeho neuskutečnění, nakonec ale vcelku rozumně poskytla pořadatelům své služby a návštěvníci festivalu mohli dokonce složit hlavu v božím chrámu a ještě k tomu dostat nějaké občerstvení.
Možná byste nevěřili, jak taková vstřícnost zapůsobí na mladé lidi, dokonce i na ty z ateistického Česka. To si pak člověk klidně přečte i pár stránek z knihy knih.
JAROSLAV ŠPULÁK