ahead – 1220×100, 1200×100, 320×50
ahead – merici 1220×200

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 15923 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Nezlob se, ale… Českým kapelám chybějí osobnosti – uvnitř i vně

0 Redakce 15.2.2012

V úterý dopoledne se v prostorách pražské galerie Dvorak Sec Contemporary uskutečnil pod záštitou Hard Rock Cafe Prague diskuzní kulatý stůl. Sezváni k němu byli lidé, kteří by mohli a měli říct něco k úrovni mladé české rockové scény, tedy zástupci rozhlasových stanic Radio Beat a RockZone, zástupci internetového Bandzonu, gramofirem Supraphon a Universal Music, manažeři a organizátoři festivalů a také novináři.

Diskuze to nebyl marná a dobrala se ve svém závěru toho, co je v současnosti skutečnou bolístkou a slabinou mladé české rockové scény. Ta totiž již léta letoucí postrádá výrazné osobnosti, a to ve svém nitru, tedy přímo v sestavách skupin, i vně, čili mezi manažery, kteří se o nadějné kapely starají.

Dovolím si tvrdit, že byť je v České republice řada opravdu talentovaných muzikantů, mezi nimi i pořádná porce těch, kteří jsou schopni svůj um nasadit ve prospěch kapely jako celku, naprosto scházejí ti, kteří jsou hybateli dění, skutečnými tahouny. Na obranu takového stavu nutno říct, že potenciální osobnosti nemají dost vzorů k tomu, aby se osobnostmi staly.

Česká hudební scéna se v zahraničí prosazuje jen sporadicky, a když, tak spíše ve vodách world music, některých metalových a hardcoreových směrů, případně alternativní hudby. Vždy se ale jedná pouze o klubové dimenze, neboť – jak známo – respekt Evropy nebo světa česká scéna prostě nemá. Špičkou ledovce v tomto ohledu byl propad všech těch, kteří se v minulých letech zúčastnili soutěže Eurovision Song Contest jako reprezentanti naší země.

Pokud mladý hudebník nemá idol či vzor, těžko se sám idolem nebo vzorem stane. Lze namítnout, že by měl především tvořit, a o cestu kapely, její tah na bránu a schopnost být vidět by se měl postarat manažer, jakýsi nehrající kapitán skupiny. Námitka to bude jistě správná, jenže takový luxus si kapely nejenom nemohou dovolit, nýbrž si ho nedovedou ani představit. Shodli se na tom ostatně i účastníci výše zmíněného kulatého stolu. V oblasti managementu se navíc vzorů nedostává rovněž.

Kde však brát takovéto osobnosti, když současní čeští manažeři buď vedou kapelní jistoty a ve své podstatě jenom produkují zisk jak pro sebe, tak pro své ovečky, anebo se potácejí kdesi na úrovni „sháněčů koncertů“, kteří za svou lásku k hudbě a kapele samotné leckdy spíše platí nemalé finanční částky, ať už například za telefon nebo když se podílejí na dorovnávání ztráty z výjezdu na koncert, tedy se spolu se členy kapely skládají na benzin, který byl potřeba k tomu, aby formace na místo koncertu dojela? To je realita, pořadatelé koncertů finančními prostředky v žádném případě nehýří.

Jak by také mohli, když celé je to začarovaný kruh. Po českých scénách jezdí kapely bez osobností, zajímavých kroků, image, nápadů a dobrých skladeb, protože postrádají hnací motory ve svém středu i v osobách manažerů. Řada z nich navíc při zpěvu používá angličtinu, čímž se v téhle zemi diskvalifikuje ještě dříve, než stačí něco říct. Divák na jejich koncerty pak těžko nalézá cestu, protože je pro něho mnohem přijatelnější poslechnout si výrazné zahraniční soubory, které mimo jiné žene kupředu jeho hrdina z plakátu, nadto zpívající členové ovládají angličtinu a jemu stojí zato přeložit si jejich textové myšlenky podle slovníků, protože v nich najde smysl. A pokud pořadateli nedorazí divák, celý ten beztak začarovaný kruh padá a přestává fungovat.

Za posledních pět let se na české scéně – snad vyjma Mandrage, Charlie Straight a recesistů Nightwork – neobjevila nová kapela, která by měla tah na bránu a strhla diváky. Za tu dobu se na české hudební scéně neobjevila ani výrazná osobnost mezi muzikanty nebo manažery, lidé s uměleckou vizí (jsou jen v uvedených kapelách). Během posledních pěti let padla řada klubů a zájem o hudbu poklesl jak mezi návštěvníky koncertů, tak mezi těmi, kteří si hudbu jakkoliv kupují.

Jistě to není náhoda. Kapely sice zprvu vznikají pro to, aby muzikanti sbalili dost dívek a žen a ukázali jim v koutech, zač je toho loket. Další krok už je ale rock’n’roll, a k tomu je třeba osobností s vizí. Těch se bohužel momentálně v Čechách zoufale nedostává.

Zmíněný kulatý stůl ale nacházel i řešení. Za čas by se mohla na trhu objevit publikace, která bude všechny ty důležité věci kapely učit, především je ale připomene jako nedílnou součást faktického chodu. Ve výhledu jsou i workshopy a podobné aktivity.

JAROSLAV ŠPULÁK

Komentáře