ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 5748 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Young Widows: Nahlas a s lampičkami

0 Redakce 16.2.2009

Minulé úterý večer se na strahovské Sedmičce třikrát setmělo. Poprvé nechtěně, když vypadl na pódiu proud, ještě než začala kentucká trojka Young Widows bušit do svých nástrojů. Podruhé už úmyslně, aby se zvýšilo napětí během úvodní písně Took a Turn. Naposeldy pak při posledních tónech Swamped and Agitated.

Koncert odstartovali pražští Děti deště v osm hodin večer. Trápil je špatný zvuk, bicí zněly jak divně nasamplované beaty, klávesy se ztrácely v kytarovém hluku. Drsné texty typu „na život a na smrt“ se rozcházely s mdlou a nevýraznou hudbou. Přesto ale na Děti přišli fanoušci, kteří jim oddaně tleskali.

Ve tři čtvrtě na devět nastoupili Young Widows, rozestavili si pedály a přimontovali lampičky na stojany od mikrofonů. Zhasli klubové reflektory a přichystali vlastní osvětlení. Do tmy a ticha začala bublat basa a živé představení nového alba Old Wounds mohlo začít. Celá deska od první písně do poslední jedenácté. Půlku Took a Turn odehráli potmě. Až když zpěvák Evan Patterson dořekl: „Myslím, že jsem na řadě,“ a rozezvučel zechovanou kytaru, rozsvítily se čtyři světlomety za kapelou a dvě maličké lampičky vpředu. Údernost vdov se s tou dětskou nedala srovnávat. Každé brnknutí a každý úhoz třásly s publikem, jako kdyby neexistovalo nic silnějšího a tvrdšího a zároveň tak skrytě hitového a dokonce i melodického.

Písně byly brutálnější a rychlejší než na desce. Bubeník Jeremy McMonigle vypadal jako namakaný hokejista, který si v hudebninách nakoupil nejtlustší paličky a dva kotle, aby to víc dunilo. V Old Skin kytarista ulýval sólo za pomoci smyčkového efektu. Ve křiku se nešetřil a často ho zdvojoval nebo úplně nahrazoval baskytarista Nick Thieneman. V The Guitar si kapela odpočala a jen Evan přidával vrstvy a harmonie. Ultradrsná Lucky and Hardhead pořádně rozhýbala publikum. Hitovky 21st Century Invention a The Heat Is Here si zazpívali i diváci. Ti měli Old Wounds naposlouchané a těšili se na další skladby.

Druhá polovina vystoupení, která na desce zní jednotvárně, utekla neskutečně rychle. Půl hodiny po začátku už startovala poslední písnička Swamped and Agitated se skvělým sólem. Fanoušci opakovali s kapelou ústřední motiv a  antiklimaktický závěr se blížil. Pulsující basa odpočítávala poslední vteřiny. Rána na kotel a konec.

Dlouhý potlesk, jekot. Na koncertech v USA prý Young Widows normálně nepřidávají, v Praze udělali výjimku. Zahráli dvě nové písně. První vylepšoval skvělý kytarový riff a nejdelší sólo v kariéře minimalistického Evana Pattersona, druhá skladba už nebyla tak výrazná. Fanoušci žádali o druhé nastavení, ale toho se nedočkali. Z reproduktorů spustil sterilovaný metal a klub se pomalu vylidňoval. Po cestě domů všem pískalo v uších.      

HONZA ŠVELCH

 

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

  • Young Widows: Bez rámusu