Proč to dělat složitě, když to jde jednoduše! Ve světě zahlceném kytarami všeho druhu není snadné dokázat to, co The Subways. Mladá anglická trojice předvedla plnému sálu Music Baru rock´n´rollový direkt s neodbytně chytlavým drajvem.Koncert začal v ostrém tempu. Billy se opíral do kytary i hlasivek, které před časem úspěšně vyléčil závažnou operací. Jeho výkon nasvědčoval tomu, že je plně v pořádku. Blonďatá basistka Charlotte kromě exstatických tanečních kreací přizvukovala pisklavými vokály. Strhující samozřejmosti, s jakou trio vystupovalo, neubral ani mizerný zvuk, který bezmála třetinu koncertu výrazně nadržoval bicím a base, na úkor kytary a vokálů.
Co se ale velmi rychle ukázalo vůbec největší předností kapely, to byla nekončící zásoba hitů s dokonale postavenými melodiemi o několika akordech. Producent její desky Butch Vig evidentně nesáhl vedle, když se dal okouzlit tou bezprostředností. Každou druhou píseň publikum vítalo s nadšením a dostávalo se do varu. Řadu textů navíc odzpívalo doslova.
Po necelé hodině nebylo co řešit, rozjetí Subways měli dav právem omotaný kolem prstu a v záloze ještě několik prvotřídních songů. Vrcholící večírek strhl Billyho (stejně jako celou řadu fanoušků) ke skoku do publika. Fanatické nadšení, které u diváků zaslouženě vyvolal svým frackovitě sebevědomým projevem, mu pak diváci oplatili, když na jediný jeho posunek pokřikovali, jakkoliv si přál. V této atmosféře si dokonce bez uzardění mohl dovolit prohlašovat, že Praha je „fuckin´ crazy“ a „best audience so far“, aniž by to působilo trapně. The Subways mají evidentně nakročeno ke značné popularitě, především se ale dokázali obhájit i naživo. Nikomu v sále nedali jinou šanci, než zbaštit je i s navijákem!
JAKUB ANDĚL
6.4.2009 – Praha, Lucerna Music Bar
