ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 5002 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Radiohead v Praze zanechali stopu

0 Redakce 24.8.2009

Lepší večer si Radiohead pro své první české vystoupení vybrat nemohli. Otevřené nebe bez mráčku slibovalo ničím nerušený hudební zážitek. Kdo se ten víkend nechtěl přesouvat do Trutnova, mohl si užít atmosféru letního festivalu v Holešovickém areálu.
Vyplatilo se přijít už na předskakující berlínské trio Moderat. Tato laptopová „superskupina“ složená ze Saschy Ringa alias Apparata a elektropopové dvojky Modeselektor se za své pultíky postavila krátce po šesté. Všechny tři sektory pro publikum se ještě zaplňovaly, přesto si Moderat získali pozornost a pozitivní ohlasy těch, kteří si už hřáli svá místečka. Temné nálady a precizní zvuk kombinující techno, dubstep a IDM dobře korespondoval s hudbou Radiohead, kteří se k elektronice hrdě hlásí od alba Kid A. Moderat připravili publiku spíše poslechový než taneční zážitek. Ty, kdo ještě nevnímají počítač jako hudební nástroj, snad probudilo, když Sascha Ring projevil své pěvecké a hráčské schopnosti a chopil se mikrofonu a kytary.

Radiohead vyčkali se začátkem koncertu na půl devátou, kdy už většina osmnáctitisícového davu stála na svých místech. Ze svého bohatého hudebního arzenálu mohli vybrat v podstatě cokoli a natěšené (zdaleka nejen české) publikum by jim to sežralo i s navijákem. Velký prostor dostala pochopitelně poslední deska In Rainbows. Jako první přišel na řadu její otvírák 15 Steps. Skladba svým pozvolným nástupem a gradací skvěle otevřela koncert a naznačila, že světelný park, který si skupina přivezla s sebou, nebude hrát druhé housle. Radiohead kladou kupodivu důraz nejen na hudební, ale také na vizuální stránku koncertů, o čemž svědčily barevně světélkující tyče, které visely nad pěticí. Každého člena kapely navíc snímaly pod neobvyklým úhlem kamery a záběry se vysílaly na tři obrazovky.

Yorke s publikem příliš nekomunikoval a omezoval se zpočátku hlavně na strohé „díky“. O to víc kapela dávkovala emoce hudbou. Publikum je ochotně přijímalo, ať už během There There s líně se valícím rytmem nebo rychlejší, ale o to víc zasněné Weird Fishes/Arpeggi. První část koncertu se linula spíše v melancholičtějších náladách, ale písně jako Lucky nebo Morning Bell nutily některé fanoušky chytat se nadšením za hlavu. Slyšet písně Radiohead poprvé naživo opravdu vyvolávalo neopakovatelné mrazení v zádech. Zvlášť, když je hudební projev oxfordské pětice naprosto dokonale zvládnutý v čele s Yorkem, který dokáže střídat nástroje i vokální polohy bez jediného škobrtnutí.

Radiohead ale také umí ukázat zuby, jak předvedli během gradující 2 + 2 = 5. Vztek koncentrovaný v závěrečné pasáži, během které Yorke zběsile opakuje „pay attention“ vytrhl dav z meditativního rozpoložení a náležitě ho rozproudil. V následující Wolf at the Door předvedl Yorke své umění naléhavého „rapu“ a během Videotape usedl ke klávesám, aby započal čtyřakordovou meditaci doplněnou beatem ze sekvenceru. Nádherná balada Exit Music (For a Film), během níž se pozornost reflektorů soustředila po většinu času jen na Yorka s kytarou, se postarala o jeden z nejsilnějších momentů koncertu.

Ne každý den se vám poštěstí mít kolem sebe osmnáctitisícový dav, který ani nedutá, aby nepřišel o jediné zpěvákovo slovo. Jenže to už se blížil konce první části koncertu a Radiohead přidali tempo. Na řadu přišli totiž zloději těl (Bodysnatchers) a diskotéka naruby (Idioteque), během níž dal nedbale artikulující Yorke průchod vokálnímu projevu hraničícímu s šílenstvím. Kdyby teď Radiohead odešli, byl by to už tak skvělý koncert.

Na řadu však měly přijít ještě dva přídavky. K prvnímu se Radiohead nenechali moc přemlouvat, publikum ale stihlo i tak udělat slušný virvál. Začali nádhernou a depresivní Pyramid Song, kterou poučený Yorke věnoval Kafkovi. Vtipně dodal, že tomu je tohle věnování asi docela ukradené. Yorke se tentokrát chopil klavíru a Jonny Greenwood hrál po vzoru frontmana Sigur Rós na svou kytaru smyčcem. Podařilo se jim tak vyvolat neopakovatelně majestátný zvuk. Radiohead mají ve zvyku hrát na koncertech také čerstvé nealbové věci. Tentokrát českému publiku představili novinku These Are My Twisted Words, kterou nedávno vydali digitálně. Skladba nemá výrazně zapamatovatelnou melodii a spíš pracuje s postupným vrstvením nástrojů. Na pražském koncertě ale tahle meditativní jízda zafungovala také díky skvělým abstraktním projekcím. Potěšila hitovka Airbag z desky OK Computer, ještě víc následující National Anthem s basovou linkou, které se nelze nabažit. Přídavek ukončili Radiohead nádhernou How to Disappear Completely a podruhé zmizeli.

Po dalším burácení se je podařilo přivolat zpět, aby udělali radost všem, kterým se stýská po „stadionových“ Radiohead. Hymnická The Bends jim musela udělat radost. Následující ambientní True Love Waits za doprovodu tleskajícího publika rozkvetla do Everything In Its Right Place. Za robotického žvatlání kapela postupně vyklidila pole a na klávesách zůstal ležet symbolický citron odkazující na text písně. Druhý přídavek znamenal definitivní konec pražského koncertu. Jen doufám, že nás nečeká další šestnáctiletý půst. Tak dlouhé čekání bych po včerejším zážitku asi nevydržel. Na hity jako Karma Police, Paranoid Android, nebo dokonce Creep se sice nedostalo, kouzlo Radiohead ale spočívá v umění překvapovat. A pětadvacet songů, které přivezli 23. srpna do Prahy, je náramná odměna za to dlouholeté čekání.

MARTIN VEJVODA

Setlist:
15 Step, There There, Weird Fishes/Arpeggi, All I Need, Lucky, Nude, Morning Bell, 2+2=5, A Wolf at the Door, Videotape, (Nice Dream), The Gloaming, Reckoner, Exit Music (For a Film), Bangers and Mash, Bodysnatchers, Idioteque
První přídavek: Pyramid Song, These Are My Twisted Words, Airbag, The National Anthem, How To Disappear Completely
Druhý přídavek: The Bends, True Love Waits, Everything In Its Right Place

23. 8. 2009 – Praha, Výstaviště Incheba Expo Praha, Holešovice