ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 16204 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Nejlepší čísla artistů z Bergenu: Ungdomskulen v Lucerně

0 Redakce 14.10.2009

V neděli 11. 10. 2009 se v Lucerna Music Baru odehrál jeden z nejzábavnějších koncertů tohohle roku. A vy jste u toho s největší pravděpodobností nebyli…

Nevím, v čem byl problém – jestli v téměř nulové propagaci nebo v tom, že Ungdomskulen v Praze i přes soustavnou mediální osvětu skoro nikdo nezná. Každopádně na koncert do Lucerny, který byl z jakéhosi záhadného důvodu zadarmo (hypotézu viz níže), dorazily tak tři čtyři desítky lidí. Bál jsem se, že to norské trio rozhodí. Ale oni nastoupili zcela sebevědomě, v třpytivých oblečcích, které patří buď do cirkusu, nebo do zlých snů o osmdesátých letech. Jsou to ostatně jedna z mála progresivních kapel, které si ze sebe umí udělat srandu. Nejen to: humor je jejich modus operandi.

Když se člověk díval na to, jak Frode Flatland (s pěstěným knírem) kejklí, jak kdyby ho právě propustili z Ministerstva švihlé chůze, úplně by zapomněl na to, že na svou barytonovou kytaru zapojenou přes basové kombo hraje jak protřelý jazzman. Jeden by spíš čekal, že dá nohu za hlavu. Frontman Kristian Stockhaus si vystřihl několik luxusních disharmonických sól (Captainu Beefheartovi by se určitě líbily!), ale krom toho publikum hypnotizoval cupitáním ve famózních okrových trenkách z frcu (bez poklopce), model 1975. A Øyvind Solheim, kromě toho, že žene dopředu celé to peklo a pořádně trápí cowbell, na otázku, jaká je jeho nejoblíbenější barva, suverénně odpověděl, že „holky“. „Ale já jsem se ptal na barvu,“ zopakoval otázku zpěvák. „Prostě holky,“ nenechal se napálit bubeník.

Každá písnička Ungdomskulen má k deseti minutám a v každé je spousta místa na liduškářské exhibice. Nikdy se ale nenudíte: Kapela dokáže rockové riffy podepřít strhujícími tanečními rytmy (Spartacus), a dokonce i jejich vybrnkávací mezihry doplnit výbornými melodiemi. Přitom se hraním evidentně baví a překopává skladby oproti albovým verzím. Jedním z vrcholů byl Modern Drummer, pocta (modernímu) bubeníkovi Øyvindovi, který zrovna slavil narozeniny (že by tohle byl důvod pro zrušení vstupného?). Před poslední písničkou kytarista vyzval skupinku diváků, aby si vlezli na pódium: „Vy tři jste tu nejožralejší, takže se nestyďte a pojďte tancovat“. Pak si ale téměř neexistující publikum vytleskalo přídavek v podobě dosud neslyšeného disko nářezu. Když jsem pak před Kristianem Stockhausem politoval, že nikdo nedorazil, řekl prostě: „Co na tom záleží – je to jejich chyba!“ Howgh.

JARDA ŠVELCH (foto:Veronika Veselá)

11. 6. 2009 – Lucerna Music Bar, Praha