Třetí studiová deska Polarity zajímavým způsobem zachycuje kapelu Imodium v nezvyklé situaci. Je to první nahrávka zkomponovaná a nahraná v jiné než původní sestavě. Jednak už před časem posílil skupinu kytarista Daniel.
Navíc těsně před nahráváním odešel z Imodia původní baskytarista Radouš. Deska vychází ve dvojí úpravě – rockové verze jsou už nějakou dobu ke stažení za libovolnou cenu, fyzický nosič bude obohacen o druhé CD s akustickými verzemi. První disk nahrála skupina ve třech, k akustickým verzím už přispěl nový baskytarista Roman, původně člen formace Afterspoon.
Perfektně vystihl celou situaci jeden z několika kmotrů desky Jaroslav Špulák, když ji na křtu označil za konec jedné éry kapely a počátek jiné. Imodium se nachází na rozhraní. Křest desky v Music Baru pražské Lucerny to dobře ilustroval poněkud rozpačitou atmosférou. Do poloviny zaplněný sál a nepřítomnost fyzické desky vyvažovala kapela tradičně nekompromisním nasazením. Přesto jsem se nemohl ubránit dojmu, že nahlížím do náročné a dost možná i bolestné etapy přerodu kapely. Po personálních změnách a pomalém utichání první vlny zájmu teď Imodium bojuje o dlouhodobou pozici respektované stálice, navíc v nepříznivém období klesající návštěvnosti koncertů a prodejů CD.
Překvapivě tím album Polarity hudebně netrpí. Naopak Imodium roste, po stránce objemu kytar, po stránce skladatelské lehkosti, i co se týče nových odstínů v aranžích. Tvrdé kytary jsou hutnější a přesvědčivě hard-rockové (Polarity nebo Paralela). Naopak přibylo lehčích odstínů, snad díky zkušenosti z předchozí živé akustické desky. Hitovka Spojení je už na ostré desce příjemně lehká a svěží.
Kolekce působí jakoby autoři s přehledem použili vypracovaný rukopis a během několika zkoušek naskládali hudbu pro další desku. To s sebou nese jednak zmíněnou lehkost, ovšem i pocit vytrácející se originality a částečného opakování se. Překvapeni sice nebudete, ale chytlavá silná témata uslyšíte hojně. Co zůstalo na dřívější úrovni, to jsou průměrně zajímavé texty, většinou podřízené úderným refrénům a jejich rytmu a frázování. Také obhroublý projev zpěváka Thoma dodává nahrávce značku „Imodium – tak jak je znáte“.
Nevěda, jak desku i koncert na závěr trefně popsat, vzpomněl jsem si opět na kmotrova slova o začátku nové etapy. Jak totiž Imodium naloží s dalším desetiletím existence, to se ukáže možná následující album, možná příští koncertní sezóna, možná už blízká budoucnost. Polarity mohou být stejně tak labutí písní na velké scéně, jako krokem k nové, muzikantsky ještě vyzrálejší etapě, k níž je kapela na současné desce na půl cesty. Vytrvalost a vůli bude potřebovat víc než kdy jindy. Pokud skutečně Imodium kráčí do nové éry, pak ji tato deska jen předznamenává, je jejím bodem nula.
JAKUB ANDĚL
