Sonar 15: Triumf entropie

12.10.2009 | Už patnáct týdnů se v naší sklepní rubrice snažíme desky řadit alespoň trochu podle toho, aby měly něco společného. A když už nic společného nemají, tak se jim to snažíme vnutit, což je od nás sice velmi šarlatánské, ale alespoň dáváme najevo touhu vnést do čím dál pomotanějšího světa alternativní hudby nějaký řád. Tentokrát se nám to nepodařilo. Vyhrála entropie, čili míra nepředvídatelnosti. Ne, veselý disko punk You Say Party! We Say Die! opravdu nemá nic společného s folkrockovými baladami Blitzen Trapper ani s éterickým popem Land Of Talk. A smyčcový kvartet Osso by si stěží rozuměl s lo-fi umělcem Troyem von Balthazarem (jehož desku vydává na vinylu český label Silver Rocket). Ale není absence společného tématu taky téma?

Deska týdne

You Say Party! We Say Die! – XXXX
(Paper Bag)

Klíčová slova: disko, B-52’s, klávesky, retro, Kanada, šatičky

„ Moje srdce potřebuje milostný taneček. Mohlo by to tvé tlouct romanticky? Protože moje srdce potřebuje milostný taneček.“

Letos se už o rockové disko pokusili Gossip (viz Sonar 1) a teď přišla řada na pětici z kanadského Abbotsfordu. You Say Party! We Say Die! si berou na pomoc B-52’s, Davida Lynche a především klávesy. A XXXX má všechno, co se k správné desce na party sluší. Atmosférickou otevíračku s tanečními bicími a jednoduchým refrénem: „V mým srdci je láska!“ Geniální aluzi na Rock Lobster s vynikající klávesovou linkou. Dark Days zas nenápadně a povedeně vykrádá synthpopové Eurythmics. A když začíná být toho prvoplánového diska dost, přezbrojí pětka na rozverný rock se skákavým refrénem. Do téhle skvěle fungující koncepce se schová i temný klenot Lonely’s Lunch. Až budete ze všech těch tanečků a popěvků unavení, přijde uspávací tečka Heart of Gold. A druhý den ráno se budete těšit na opakování.



Troy von Balthazar – Tvb LP
(Silver Rocket)

Klíčová slova: pomalý pop, deprese, melodie, Elliot Smith, noise, srdceryvně

„Miláčku, měla bys vědět, že čím víc dáváš, tím míň máš… Čím víc miluješ, tím míň dlužíš.“

Láska je smutná věc a tuhle skutečnost je potřeba vyjádřit pořádně zasmušilými písněmi. A vůbec nevadí, že jste vyrostli na slunné Havaji, kde je obloha stále vesele modrá. Troy doma ale nevydržel a přesídlil na americkou pevninu, se svou kapelou Chokebore dokonce chvíli předskakoval Nirvaně. Teď už na svou bývalou slávu jen vzpomíná, skládá lo-fi popové písničky, píše knížky a koncertuje po Evropě. Jeho nová deska je plná krásek a nešťastné lásky, melodiemi připomíná tragického zpěváka Elliota Smithe a aranžemi zase georgijský kolektiv Elephant Six. A i když je hudebně smutný, pořád to zkouší – na dívky i posluchače: „Dneska v noci je taková zima a ty jsi úplně sama. Moje auto je vyhřátý a mohl bych tě svézt domů.“

Blitzen Trapper – Black River Killer EP
(Sub Pop)

Klíčová slova: vrahounské balady, Oregon, Bob Dylan, tuláci a psanci

„No a šerif mě nechal jít s kudlou a písničkou. Nased jsem na první vlak do Oregonu a zabil prvního chlapa, na kterýho mi padl zrak, protože ďábel nikdy nespí, netrvá to dlouho a je venku.“

Pokud jste neslyšeli ani jednu desku od téhle oregonské šestice a nečetli náš rozhovor, je na čase to změnit. V záplavě rádoby autentických pseudobaladýrů, kteří se najednou na MySpace vyrojili, to je jedna z mála skutečně vizionářských folkrockových kapel, navíc s jedinečnými a moderními aranžmá. A tak se i v titulní dylanovské baladě, jedné z nejpůsobivějších písní loňského roku (nyní i s výborným klipem), ozvou retrofuturistické klávesy. Zabijáka od černé řeky doplňuje na tomhle EP šest B-stran, většinou taky balad, z nichž nejlepší je výborná nostalgická a zamilovaná Shoulder Full Of You. Další důkaz, že tyhle trapery je třeba mít v merku.



Land of Talk – Fun And Laughter
(Saddle Creek)

Klíčová slova: písničky, indie, příroda, zvonky, jezera, pláštěnky

„Budu tě milovat, jako tě miluji teď. A pak zemřu.“

Roztomilá Elizabeth Powell drnká na kytaru, skládá melancholické písně a obměňuje sestavu své kapely. Po debutovém albu Some Are Lakes, které mělo grungový nádech a nešetřilo rozostřenými riffy, zvolnila a na novém EP se oddává střednímu tempu a jemnějšímu aranžmá. Úvodní hitovka Sixteen Asterisk by se klidně mohla dostat do rádií, kdyby víc než polovinu skladby nezabíraly instrumentální mezihry. Druhá May You Never má folkový nádech a připomíná portlandskou bardku Taru Jane O’Neil, navíc ji zpestřuje úžasné kytarové sólo a rychlé bubenické finále. Zbylé dvě písně pokračují v podobné indie rockové náladě, jsou ale tišší a plynou pozvolněji. Audiovizuální bonus pak tvoří tři klipy z předchozí desky. Pilná Elizabeth místo plánované pauzy natočila EP, sehnala nového basáka, naplánovala turné a ještě nosí pěkné náušnice.



Osso – Run Rabbit Run
(Asthmatic Kitty)

Klíčová slova: post-elektronika, smyčcový kvartet, Surfjan Stevens

„Vžum, vžum. Drm, zzzz, škvrnk.“

Bizarní projekt, kterému se rovná snad jen ta šílená deska Petry Haden, na které a capella přezpívala celé album The Who včetně instrumentálních stop. Představte si to: Experimentální smyčcový kvartet požádal přední mladé avantgardní skladatele, aby pro něj zaranžovali pochroumané instrumentálky z alba Surfjana Stevense Enjoy Your Rabbit, která už byla sama o sobě ve Stevensově tvorbě poznámkou pod čarou. Aranže přesně sledují originál, a to včetně elektro ruchů, kvůli kterým musí muzikanti pořádně trápit svoje nebohé nástroje. Kupodivu to všechno dává smysl, a to ještě víc než v originále. Přes všechno to zašmodrchané vrzání, škrkání a hučení je to rozverná, dokonce vtipná hudba, zvuková kulisa pro ty nejnáročnější. Navíc zcela prostá běžného Stevensova patosu.



HONZA A JARDA ŠVELCHOVI