ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 9996 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

The Subways: Pro alba prý nejsou žádná pravidla

0 Šárka Hellerová 15.1.2015

Britská rocková trojice The Subways se přijede opět představit do Čech. 7. března vystoupí v Brně a o den později v Praze. V únoru vydá své nové album s názvem The Subways. V čele kapely stojí zpěvák a kytarista Billy Lunn, který nové album premiérově sám produkoval a také odpověděl na několik otázek.

Prý jste se při nahrávání obracel pro radu na věhlasné producenty vašich minulých desek…

Ptal jsem se jich hlavně na technické záležitosti už i v době, kdy jsme s nimi nahrávali. S Ianem Broudiem jsme byli poprvé ve studiu, kde bylo všechno profesionální vybavení. Všechny naše dema jsme produkovali v kuchyni mých rodičů, byla to pro nás tedy novinka. Neustále jsem se ptal, co k čemu slouží. Stejné to bylo s Butchem Vigem a deskou All or Nothing. Jeli jsme do Ameriky a tam bylo všechno ještě větší. Bylo tam ještě víc světel a vychytávek, se kterými jsme si mohli hrát. Byl jsem hodně zvědavý.

Kdy jste začal pomýšlet na to, že budete produkovat sám?

Vyvrcholilo to, když jsme se Stephenem Streetem pracovali na minulé desce Money and Celebrity. Než jsme začali nahrávat, řekl mi, že pětasedmdesát procent už je v mých demo nahrávkách a že je potřeba jen trochu vylepšit zvuk bicích a bude to. Hodně mě potěšilo, že si tak věhlasný producent myslí, že to můžu zvládnout. Byl to přirozený proces a já jsem se tehdy opravdu začal naprosto soustředit na technické otázky a různé proměnné. Například na to, jaký mikrofon použít pro jaký nástroj a podobně. A Stephen mi také dal tu nejlepší radu, a to sice, že nejsou žádná pravidla. Že to můžu udělat jakkoli budu chtít. To mi dodalo důvěru, že můžu.

Že budete novou desku produkovat, jste byl tedy rozhodnutý přes dva roky. Zaváhal jste někdy?

Mockrát. Své ženě jsem často říkal, že nevím, jestli jsem na to dost dobrý, jestli unesu tlak a že bychom možná měli angažovat někoho jiného. Já ostatně o všem pochybuji pořád. Ale zároveň jsem velmi odhodlaný člověk. Když jsem jednou řekl, že to udělám, nezáleží, jak dlouho to bude trvat, nebo jak to bude těžké. Prostě opravdu chci dosáhnout daného cíle. Měl jsem hodně pochybností, ale bylo to úžasné dobrodružství. Kromě nahrávání jsem se i naučil hodně o sobě. A nechci znít neskromně, ale jsem velmi pyšný na to, co jsme s touto nahrávkou dokázali. A jsem pyšný na odhodlání, které jsem v sobě našel, abychom to dokázali.

Změnilo se tím, že jste album produkoval, něco pro vaše spoluhráče Joshe a Charlotte?

Když jdeme do studia, vnímáme to obvykle jako stresovou situaci. Raději jsme na cestách na další koncert. Milujeme chvíle na pódiu. Ale ve studiu se cítíme osamocení a pod divným tlakem. Chtěl jsem, aby tlak zmizel a nahrávání bylo stejně pohodové, jako jakýkoliv jiný den. A myslím, že to výsledku opravdu pomohlo. Pomohlo to výkonu Charlotte i Joshe, který byl úplně uvolněný. Řekl bych, že v tom jsem odvedl dobrou práci. Snažil jsem se z nich dostat to, co jsem potřeboval, ale zároveň si být jistý, že jsou naprosto v klidu. Pak ze sebe mohli vydat to nejlepší.

Co kromě vaší produkce album nejvíc tvarovalo?

Můj život. Pro mě je psaní písniček velmi osobní a zásadní věc. Vždy jsem miloval nahrávky Smokey Robinsona and The Miracles, Nirvany, Oasis a dalších, kteří čerpali ze svých vlastních zkušeností. Pokaždé, když vezmu do ruky kytaru, vyjadřuji sám sebe, zpívám o tom, co si myslím a prožívám. Na posledních nahrávkách jsem čerpal i od svých přátel a rodiny, od lidí, které miluji. A občas mě také inspirují knihy. V poslední době jsem četl hodně Thomase Hardyho, jeho kniha Jude the Obscure inspirovala novou písničku Just Like Jude. Je to poprvé, co mě kniha inspirovala takhle přímo, natolik, že na její postavě stavím celou píseň. Když ji poslouchám, jsem trochu smutný, protože jsem ji psal ve smutném období života. Měl jsem období truchlení, chtění a touhy. Proto jsem se cítil jako Jude z té knihy. Tak to je, některé písně jsou veselé, jiné smutné.

Fanoušci, kteří si album předplatili, již získali jeho první polovinu. Jakou máte na album zatím odezvu?

Reakce fanoušků jsou neuvěřitelně milé. Vzhledem k tomu, že nám vždycky trvá hodně dlouho, než album vydáme, rozhodli jsme se jim první půlku zpřístupnit rovnou, když si objednají desku. A všichni to moc chválí. Nemůže se dočkat, až vyjedeme na turné a zahrajeme to všem.

Nedonutil vás k zpřístupnění první poloviny také současný stav hudebního průmyslu, kdy někteří umělci už ani alba téměř nenatáčejí, ale spoléhají například na singly?

Situace se v tomto ohledu opravdu proměňuje. Ale my jsme milovníci alb. Miluji ty fyzické nahrávky – sednout si a pustit si vinyl. Vždy budeme fanoušci takového modelu. Jako kapela budeme pokračovat v nahrávání desek. Vždy u nové písně přemýšlím, jak se bude vyjímat na desce, stejně jako si představuju, jak ji budu hrát lidem v klubu.