ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 17049 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Poletíme?: Jazzmani by nás hnali

0 Redakce 26.11.2014

Brněnská skupina Poletíme? vydala nedávno své nové album Turbošansón. Název alba charakterizuje i hudební styl, kterým se aktuálně na své cestě na hudební výsluní vyzbrojila.

Na otázky odpověděl zpěvák a banjista Rudolf Brančovský.

O kapele Poletíme? se hovoří jako o jedné z nejzábavnějších skupin u nás. Souhlasíte se tím?

Rád bych se tím souhlasil, protože se ze všech sil snažíme o to, aby to tak bylo. Láká mě balit důležité věci do vtipného hávu. Dělat hudbu tak, aby mě to samotného těšilo. Když napíšu písničku, která mě rozesměje, řeknu si: to je dobrá cesta! Ale nechci, aby to vyznělo, že produkujeme zpívané vtipy. To zase ne.

Napsat dobrou komedii je prý těžší, než dobrou tragédii. Platí to i o písničkách? 

To úplně neumím posoudit. Naše skupina je taková, jaké písničky píšu. Humor mi přijde jako důležitý komunikační kanál. Lidi se tak otevírají. A já mám rád lidi, kteří mě rozesmějí. Záležitosti, které mě rozesmějí, mě taky víc otevřou. A pak jsem schopen se na věci dívat jinak. Na naší nové desce ale nejsou jenom vtipné písničky. Vyjadřuju se ale tak, že někomu může připadat vtipné i to, co myslím vážně.

Vtipnost tedy není tím hlavním, na co myslíte, když začínáte pracovat na písni…

Není, a ani nechci, aby vznikl dojem, že vtipnost je tím hlavním kritériem. Ale chci se u práce a hraní bavit a kapela se u toho chce bavit také. Když to takhle funguje, baví se i lidi. Navíc hrajeme většinou v durových tóninách, lidi si při naší produkci můžou zatancovat, jsme prostě kapela k vyblbnutí. Ale současně máme písničky k detailnímu poslechu, ze kterého vyplyne, proč jsem to nebo ono takhle myslel.

Mění se postupem doby vaše publikum?

Roste. Ve všech smyslech toho slova. To mě vzrušuje a současně baví. A to je taky důvod, proč jsme se spojili se Supraphonem. Ti, kteří se o tenhle druh hudby zajímají, už o nás vědí. Teď chceme oslovit další, otevřít naši muziku i těm, kteří se k ní doposud nedostali nebo na ni neměli čas. Naše publikum přitom není vyhraněné. Máme úspěch jak na folkových pódiích, nedávno jsme třeba hráli na jednom festivalu mezi Frantou Nedvědem a Žalmanem Lohonkou, tak i na pódiích rockových. Třeba v Trutnově. Naše hudba může oslovit lidi napříč věkem i napříč žánry, od metalistů po folkáče. Takže teď se těším na to, co bude dál.

Před nedávnem jste prohodil, že se máte moc rádi na to, abyste jako kapela hráli jazz. Jak jste to myslel?

To měla být vtipná replika s pravdivým pozadím. Jazz je vlastně složitá sofistikovaná hudba. Kdybych ho náhodou uměl hrát, jako že neumím, tak by to všechno bylo jiné. Naše kapela by byla jiná, a naše písničky také. V muzice Poletíme? se samozřejmě objevuje i jazz, ale jazzmani by nás asi hnali.

Takže jste vlastně nadžánrovou kapelou.

Každá písnička si sama řekne o hudební tvář i text, o to, jak bude pojata. Některé naše písně i ve své třeba punkové podobě inklinují ke country, jiné zase k jazzu, další k romantismu. Každé to sluší jinak.