ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 4606 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Please The Trees: Práce Jonathana Burnsida předčila pozici producenta

0 jsk 15.3.2013

Jednou z nejosobitějších kapel na současné české scéně jsou pražsko-táborští Please The Trees. Minulý pátek získali žánrového Anděla v kategorii Alternativní hudba za své loňské album A Forest Affair. Na otázky odpovídá zpěvák a kytarista Václav Havelka.

Vaše hudba bývá někdy označována jako alt country, tedy alternativní country. Souhlasíš s tím?

Rád vtipkuju na téma definování stylu, který hrajeme. Tímhle jsem myslel hlavně určité asociace. Myslím ale, že to, co momentálně hrajeme, řekněme, není nic jiného než alternativní kytarový rock se špetkou melancholie. Ale toho už bylo dost.

Kam teď půjdete?

Do živelnějších a extatičtějších poloh. Do budoucna budeme více experimentovat. 

Vaše album A Forest Affair v podstatě plyne ve středním tempu a chybí na něm jakási energetická rána. Byl to záměr?

Byl to úmysl. Chtěli jsme držet věci takříkajíc pod pokličkou. Na celém albu se zásadně podepsal náš americký producent Jonathan Burnside. Dva roky jsme se připravovali, do studia v Kalifornii jsme přijeli dobře nachystaní. Jakmile jsme ale vstoupili dovnitř, nezůstal kámen na kameni. Jonathan se stal v průběhu natáčení pátým členem kapely. Jeho práce absolutně předčila pozici producenta.

Skladby jsme rozebrali na molekuly, hledali jejich podstatu. Ke každé jsme nejdřív vymysleli patern bicích a teprve potom se řešily další aranže. Chtěli jsme, aby album drželo pohromadě.

O Please The Trees je známo, že je to tvá kapela a demokracii v ní příliš nepřipouštíš. Jak to zvládají tvoji spoluhráči?

Někteří lépe a někteří hůře. Během let jsme prošli spoustou personálních změn, které nás ale vždy usměrňují. Na začátku jsme prožívali idylickou symbiózu spojení dvou projektů – mě spolu s tehdy čistě instrumentální postrockovou formací Some Other Place, která podle mě byla ve své době to nejzajímavější, co tady bylo. Idylka ale netrvala dlouho a bylo jasné, že se rodí projekt s vlastní identitou a ambicemi. Přiznávám, že kořenem konfliktů jsem byl já a moje dynamika práce, přístupu. Nejde mi ale o to se scházet s partičkou, hrát dokola se stejnými lidmi, nezajímá mě, co kdo ode mě čeká. Řídím se instinktem.

Je to tak v pořádku?

Pro mě ano. Jinak pracovat, tvořit neumím. Inspirují mě silné osobnosti jako Will Oldham, Bob Dylan, Neil Young, Michal Gira. Chci si sám vybírat, s kým budu pracovat. Nechci ulpívat na nikom, na ničem.