ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 8569 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Michal Prokop a Ladislav Kantor: Koleji Yesterday jsme věřili

0 Redakce 7.10.2014

Legendární album Kolej Yesterday vyšlo před třiceti lety. Způsobilo tehdy poprask a působí ho dodnes. Však se na jeho tvorbě sešla elita českého rocku, od Michala Prokopa (na snímku) a skupiny Framus 5 přes Ladislava Kantora a uskupení C&K Vocal až k Janu Hrubému, Jiřímu Stivínovi či Petru Skoumalovi. Na otázky odpovídají Michal prokop a Ladislav Kantor.

Ve dnech, kdy album vychází, bohužel zemřel jeden z jeho tvůrců, významný český muzikant Petr Skoumal…

Prokop: Není asi na mně, abych vypočítával, o co všechno přichází česká kultura. K tomu jsou povolanější – novináři, hudební publicisté a co já vím, kdo ještě. Já mohu být osobnější. Petr Skoumal teď určitě někde nahoře „…sedí a poslouchá jazz, a zdá se mu, jako by to bylo dnes…“ A jestli ještě někdy vlezu do studia něco nazpívat, určitě uslyším v duchu to jeho: „takhle ne, spíš to zkus lehčeji, jo, jo, to je ono!“ Takhle mě vždycky hecoval, i když jsem zpíval třeba  svoje vlastní věci, nejen ty jeho. A já mu věřil na sto procent. Jednu jeho pecku, co se nám na poslední desku nějak nevešla, tady pořád mám, tak třeba…

Na Wikipedii se píše, že album Kolej Yesterday je jedno z nejzásadnějších československých rockových alb 80. let. Cítíte to dnes také tak? A cítili jste to už tehdy?

Prokop: Taková věc se nedá cítit, když na ní pracujete. Věděli jsme ale tehdy, že je to dobré a věřili v úspěch, i když jsme samozřejmě netušili, že to bude žít ještě i po třiceti letech. Dnes si tudíž, možná trochu neskromně, myslím, že to opravdu zásadní album bylo. Pro mě, ale jak se ukazuje na našich koncertech, i nejmíň pro celou jednu generaci.

Kantor: Tak jednoznačně bych si to říct nedovolil. Spíš bych řekl, že všechna alba, která jsme spolu s Michalem Prokopem koncipovali a natočili, ať už je to Kolej Yesterday z roku 1984, Nic ve zlým, nic v dobrým z roku 1987 nebo Snad nám naše děti… z devětaosmdesátého roku, jsou vzácně vyrovnaná, a patří k tomu lepšímu z tehdejší produkce – prostě se dají poslouchat dodnes. Píseň Kolej Yesterday je totiž natolik mimořádná, taková se podaří jen jednou za x let, že to celkový pohled na naší dramaturgii vlastně zkresluje. Co jsme cítili tehdy? Tenkrát to byl úplný začátek. Potřeboval jsem prostě titulní píseň naší první premiéry, kterou jsem měl režírovat. A když ke mně jednou přijel Petr Skoumal, a tuhle píseň mi přehrál, věděl jsem, že je vyhráno.

Nahrávali jste v soukromém studiu, ale to se asi nesmělo říci. Jakým způsobem jste to utajili?

Prokop: Nahrávání v soukromém studiu jsme nijak netajili, ani nijak nepropagovali. Tehdy už tady pár soukromých studií bylo, myslím, že první měl Karel Svoboda, který v Jevanech točil muziku ke svým zakázkám filmovým i televizním – mimochodem mu tam chodili hrát i kluci z tehdy zakázaného Pražského výběru, pak i Láďa Štaidl měl soukromé studio a pak už jich bylo víc, mezi ně patřilo i studio Petra Kocfeldy, kde jsme my natočili Kolej. Panton vlastní studio neměl, tak si pro svou produkci najímal různá studia. A určitě to měli nějak legalizované, i naši poslední předrevoluční desku Snad nám naše děti… jsme točili v soukromém studiu, tehdy pro změnu u Martina Kratochvíla.

Kantor: V roce 1984 už tak krutý časy nebyly. A Panton, jak řekl Michal, neměl nikdy vlastní studia, ty si pronajímal, a tak už byl jen krok k tomu, aby si studio pronajal od soukromníka, s kterým už tenkrát externě spolupracoval. Je pravda, že jsme o tom moc radši nemluvili, protože jsme věděli, že i v těch časech přeci jen existovalo dost mamlasů, kteří to považovali za „ohrožení socialismu“, a byli schopni celý projekt z ideologických důvodů potopit…

To se naštěstí nestalo. Jak na tehdejší nahrávání vzpomínáte?

Prokop: Nahrávání bylo moc fajn, bylo to hodně uvolněné, i hosti se, myslím, cítili dobře, měli dost volnosti pro svoje vlastní hraní. Kromě té pohřební předehry Blues o spolykaných slovech, kterou Honza Hrubý napsal pro dechaře, a sborů C&K Vocalu, si všechno ostatní hosti většinou vymysleli či připravili sami. Termínově to tehdy dával dohromady producent Láďa Kantor, který byl vlastně ideovým autorem celého projektu.

Kantor: Stivín, Nejezchleba i Skoumal, ti všichni byli nejen špičkoví muzikanti, ale i naši kamarádi, kteří stejně jako my moc šancí nahrávat neměli. Tak jsme si to užili. Byla s nimi radost spolupracovat.

Dá se říct, že na téhle desce jsou největší hity kariéry Michala Prokopa?

Prokop: Že z téhle desky pocházejí vedle samotné Koleje ještě i mé další hity, je jasné i podle toho, že jsou to věci, které hrají rádia dodnes. Dokonce mnohem víc, než tehdy, kdy existovalo rádio jediné a pro jistotu to nehrálo, aby se nemuselo řešit, jestli je Kolej Yesterday píseň angažovaná, nebo protistátní, abych hovořil tehdejším normalizačním slovníkem, neboť i tohle se čas od času objevovalo. Něco z toho najdou posluchači i v bookletu reedice. Bohužel se dnes prakticky téměř nehrají moje novější věci, které jsou podle mě stejně dobré, možná i lepší, ale rádia pořád hrají jen ty Funebráky, Bitvu o Karlův most a Kolej. Ale vlastně jsem moc rád, že to hrají a jsem i trochu pyšný.

Kantor: Určitě se dá říct, že na třech albech, která jsem zmínil, tedy Kolej Yesterday, Nic ve zlým, nic v dobrým a Snad nám naše děti… je většina největších Michalových hitů…