Start na prvním místě albového žebříčku IFPI a status Zlatého alba, to je ve zkratce dosavadní vizitka dvanácté řadovky Škwor Na hraně. O tom, jak vznikala, kde pro ni kapela hledala inspiraci i jak hodlá pojmout své kapacitně dosud největší turné plánované na jaro 2027, jsme si povídali se zpěvákem a kytaristou Petrem Hrdličkou a kytaristou Janem Chudanem.
Kde se ve vás bere potřeba ještě vůbec cokoliv tvořit, když už máte v zásobě takové množství písní?
Hrdlička: Mně vždycky přijde, když dlouho hrajeme stejný playlist, že už je to ohrané a že to publikum nemůže bavit. Pokud nemáme novou desku, tak se snažíme sáhnout do starého repertoáru a něco z něj pro osvěžení koncertního programu vylovit. Ale obecně cítím jako povinnost vůči lidem, kteří nás mají rádi a poslouchají nás, pro ně vytvořit novou desku. Pokud máme nějaké nápady, musíme to pro ně udělat, aby neposlouchali pořád to samé dokola. Přišlo by mi hloupé žít jen z podstaty.
Existují z posledních tří nebo čtyř desek písničky, které pevně zakotvily v repertoáru a stávají se z nich také trvalky?
Chudan: Ano. Lze uvést Kolikrát…, Pokřivenej pohled, Tváře smutnejch hrdinů nebo Sobě věrnej.
Hrdlička: Desky vydáváme po dvou a půl až třech letech a lidi na ně čekají. Máme úžasné fanoušky. Ještě před vydáním alba máme díky předobjednávkám většinou zlatou desku a za chvíli platinovou. Díky tomu si můžeme dovolit dělat i vinyly a speciální vydání pro sběratele.
Nechali jste se slyšet, že jste se na novém albu posunuli k současnějšímu, energičtějšímu rockovému zvuku. Co si pod tím představit?
Chudan: Posloucháme nové nahrávky a nové kapely a chceme jít současnějším směrem, nezůstávat u starého, byť osvědčeného soundu. Ne že bychom chtěli znít jako tahle nebo tahle kapela, ale nebojíme se třeba elektronických prvků a podobně.
Takže jste jako inspiraci neměli přímo nějakou konkrétní zahraniční skupinu či skupiny?
Chudan: O to jsme se trošku snažili u minulé desky. Řekli jsme si: Pojďme si dát nějakou referenci a zkusme jít tím směrem. Jenže čím víc jsme hledali, tím víc jsme zjišťovali, že u jedné kapely se nám nelíbí bicí, u jiné jsou utopené kytary, jiná je zase moc elektronická… Vlastně jsme žádnou skupinu, která by se nám zvukově absolutně líbila, nenašli. Takže jsme si spíš vyzobávali konkrétní prvky od různých kapel. Neexistovala jediná nahrávka ani tenkrát, ani teď, která by pro nás byla nějakým mustrem.
Nová deska zní docela tvrdě a agresivně. Do jaké míry byly tentokrát samply a elektronika důležitým pomocníkem a nakolik jste se snažili zachovat přirozený kytarový zvuk?
Chudan: Kytary jsou vedle přesných bicích a specifického Petrova vokálu základním pilířem Škworu. Samply jsou vlastně až ta poslední věc, stejně jako violoncello nebo scratching. To je jen takové koření. Když není dobrá písnička, ani nejlepší samply to nezachrání. Samply a další věci jsme řešili až v momentě, kdy byly finálně dané vokály a zpěv, protože zpěv musí být v nahrávce jasně čitelný, musí mu být rozumět a nesmí být v muzice utopený. Všechny ty skladby stojí na kytarách a živých muzikantech a samply jsou jen tam, kde si o to písnička sama říkala. Někde jich je víc a někde nejsou vůbec žádné, je to fakt individuální.
Dokážete si představit, že někdy natočíte desku zcela bez samplů?
Hrdlička: Já si to představit dokážu. Ale ona je taky otázka, co se vlastně považuje za samply, protože i kytary mohou být samplované. My kytary točíme živě, normálně na zesilovače.
Chudan: I ten scratching je vlastně udělaný živě ve studiu. DJ Flux nebo violoncellistka přijedou a přinesou živou lidskou invenci. Kdybych to naťukal do AI, udělala by to sice přesně podle zadání, ale nebylo by to úplně ono. My se raději držíme oldschoolových postupů, dělat si všechno poctivě sami. Třebaže by to šlo jinak, jednodušeji a rychleji.
Album se jmenuje Na hraně podle stejnojmenné písně. Co přesně má ten titul symbolizovat?
Hrdlička: Tohle téma vlastně provází celé album. Všechno, co se dnes ve světě děje, je na hraně. Svět balancuje na hraně a nikdo neví, jak to dopadne. Dalším důležitým tématem desky jsou psychické problémy mladých lidí, to je pro mě taky obrovská hrana. A celkově když dá člověk ta témata dohromady, je prostě jedna velká hrana. Jestli to všechno lidstvo vybalancuje, anebo se to celé podělá.
jsk
foto: Tomáš Škopek
