ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 5034 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Nada Surf: iPod nemám, radši walkman!

0 Redakce 22.4.2010

Tak trochu předpověděli současný stav hudebního světa. V devadesátých letech explodovali jako bomba a jejich hit Popular znal v Americe každý, pak se nepohodli s firmou a od přelomu století vydávají sami. 

Pohodoví newyorští alternativci, kteří nadevše staví svou nezávislost a do svých melancholických kytarovek si už deset let nenechají nikým mluvit. Před pražským koncertem 25. dubna v Lucerna Music Baru jsme zatelefonovali do New Yorku frontmanovi skupiny Matthewu Cawsovi.

Nové  album, které letos vyjde, bude deska cover-verzí. Je vždy zajímavé  sledovat, jaké skladby si kapela vybírá  k předělání. Co ve vašem případě  reprezentuje váš výběr?

Matthew Caws: Především jsme se chtěli vyhnout jakémukoliv zadání. Ten výběr nereprezentuje nic jiného, než chuť zkusit něco nahrát, která nás přepadla v ten konkrétní den. V podstatě jsme chtěli, aby deska nereprezentovala vůbec nic. Aby nebylo možné si říct, jasně jsou tady Clash, jsou tady Ramones, to asi proto a proto.

Opravdu to bylo takhle spontánní? Nebo už jste se na některé písně těšili delší dobu?

MC: V minulosti jsme samozřejmě  hráli hodně cover-verzí. Ale příprava i nahrávání  byly opravdu velmi spontánní. Ani jsme neplánovali vyloženě  desku převzatých songů. Na evropské turné jsme chtěli jednoho klávesistu, jmenuje se Louie, jenže měl práci ve studiu a neměl čas. Nabízeli jsme například lepší honorář, ale on odpověděl, že by ho možná přesvědčilo, kdybychom u něho natočili album. Souhlasil jsem. Pak jsme řešili, jak má vypadat a já prostě navrhl: co deska coverů? Bylo to vážně rozhodnutí na dvě vteřiny!

Na desce se objeví  například vaše verze skladby Enjoy The Silence od Depeche Mode. To musí vyprovokovat spousty komentářů. Je to pro vás výzva?

MC: Spíš je to sranda. Zatím jsme mnoho ohlasů nedostali. Ale konkrétně z téhle skladby mám vážně dobrý pocit. Hodně jsem ji změnil oproti originálu.

Deska ponese název „If I Had A Hi-Fi“ („kdybych měl hi-fi přehrávač“), to mě přivedlo k otázce, zda jsi ten typ člověka, co má nějaký  přehrávač v každé místnosti, v každém zavazadle, nebo jestli spíš ve volném čase před hudbou a hlukem utíkáš?

MC: Trochu od obojího. Hodně  svého volného času hudbu vůbec neposlouchám, na druhou stranu mám několik přehrávačů a hi-fi věží. Na turné s sebou vždy vozím starý přehrávač. Dost jsem si totiž znechutil poslouchat hudbu přes repráky počítače. MP3 přehrávače mě taky omrzely, iPod vůbec nemám, nejraději bych se vrátil k walkmenu!

Máš nějaký?

MC: No jasně! Mám tři nebo čtyři. Nejstarší, který mi kdysi koupil táta, je modrý  Sony. Taky mám rád přenosné rekordéry, ty co vypadají  jako kufřík.

Pocházíte původně  z New York City, jak jste tímhle specifickým místem ovlivněni v hudbě?

MC: Je dost možné, že velmi silně. Jste pořád obklopeni lidmi, ale můžete mezi nimi být docela sami. Znám hlučná místa, ale znám i pocit, kdy se před nimi uzavřete uvnitř vlastní mysli. To všechno asi v naší hudbě je.

Nejvíc nás New York ovlivnil v raných časech. Když jsme jako mladá kapela zkoušeli, museli jsme dlouho cestovat někam na kraj města, protože v centru v bytě samozřejmě hrát nemůžeš. Díky tomu byly naše zkoušky velmi intenzivní. A taky jsme hráli dost rychle (smích)! Další skvělá věc je, že v New Yorku jsme měli možnost vidět bezpočet úžasných koncertů. Bylo až bláznivé, jaké možnosti se nám nabízely. Cítili jsme se jako vyvolení. Viděli jsme všechno, co jsme chtěli. Není to ani tak přímé ovlivnění, jako spíš nesmírné bohatství vjemů.

Je „Nada“ ve vašem názvu ze španělštiny? Znamená tedy ve spojení se slovem „surf“ nějakou averzi vůči surfování?

MC: Nada znamená španělsky doslova „nic“, název má evokovat spíš jakési plynutí  v prostoru a v představivosti, tedy „nikde“. V New Yorku se stejně nesurfuje, to spíš v Kalifornii, tam v tom jede úplně každý (smích). Vlastně abychom se přiznali, baskytarista Daniel trochu surfuje a já taky zkoušel jezdit na body-boardu, ale náš název s tím rozhodně nijak nesouvisí.

Koncem devadesátých let jste po neshodách s labelem začali vydávat své desky sami, čímž jste do určité míry předpověděli dnes úplně běžnou praxi. Co vás to období naučilo?

MC: Vždy jsme chtěli být hodně nezávislá kapela. Vybrali jsme si nějaká vydavatelství, ale ta nám neodpověděla. Od začátku jsme tušili, že to u velké firmy nemusí fungovat podle našich představ. Oni potřebovali v období po Nirvaně vydělat na pár písničkách podivných kapel. Hodil se jim náš hit Popular, i když se tvářili, že je zajímáme jako kapela. My nakonec souhlasili a dodnes jsem rád, že jsme tím prošli. Ale až dnes fungujeme přesně tak, jak sami chceme.

JAKUB ANDĚL


25.04.2010 – NADA SURF: Praha, Lucerna Music Bar