ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 6078 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Mňága a Žďorp: S kufrem a se ženou (2. část)

0 Redakce 12.2.2010

Pokračování rozhovoru s Petrem Fialou.

Vaše deska opět staví na textech a co jsem měla šanci naposlouchat, udělals z toho pěknou ZOO. Zakousnutej krtek, nakrmená morčata… To je asi vliv Ondry Ježka, se kterým jste točili… (smích)

Třeba morče je pro mě spíš symbolem rodinného zvířátka. Děti ho krmí a ono je tak málo akční… ačkoliv mně většinou zdrhne. Zakousnutý krtek má pro mě osobní význam – je to tvor, který žije v temnotě. A slimák, co se hřál na slunci – nemůžeš holt být slimák. Mám takovou praktickou zkušenost, že když do textu narvu neobvyklá slova, jako je třeba štěrk, pískoviště nebo kočárkárna, vždycky to zabere, protože se s tím lidi můžou ztotožnit. A kapely se stydí je používat…

Faktem je, že už na desce Dutý, ale free (2006) jste nastartovali optimistickou tendenci. Napadá mě, že kdybyste točili Takže dobrý před patnácti lety, bylo by to Takže špatný?

Ne, bylo by to Nemocný hovno. (smích)

Je tu ten paradox, že právě veselejší texty, i když s všudypřítomným sarkasmem, ti teď fanoušci vytýkají? V podstatě se zlobí, že jsi šťastný…

Obecná pravda je, a to ti řekne každý muzikant, že udělat smutnou písničku, trvá tři minuty. To je hned. Ale udělat veselou, aby zároveň nebyla tupá, je sakra těžké. Jsem si vědom toho, že psát písničky s nějakým pozitivním nábojem – třeba že nemusí všechno dopadnou špatně – už to je hodně odvážné. Zavání to trapasem, kýčem, není to in. Ale říkám si, že to vypovídá o těch, kteří to říkají, a ne o mně. A já jsem se nikdy nepřetvařoval. Dřív jsem říkal: Nemáte peníze, prodejte svoje deprese. A my jsme to udělali. I když šly deprese na odbyt líp než nějaká euforie. Jsem člověk a vážím si nějakým způsobem sám sebe. Pokud někomu vadí, že je to veselé, řekl bych: Lituji.

Pojďme k turné. Začínáte 25. února v Ostravě. Věřím, že když písničku napíšeš, cítíš jaká bude naživo – jestli to prostě bude koncertní pecka nebo ne. Na kterou novou se nejvíc těšíš?

Těším se na Lyru, Kufr, ABBu, DJ Lounu, Takže dobrý… Docela se těším na Terezku, Tajemství, Zloději života.

Tak tos vyjmenoval skoro všechno.

Ale ne, to máš zhruba půlku. (smích) Určitě ale nebudeme hrát Zrcadlo, protože ten prostor není nafukovací. Stejně to vychází na dvě hodiny a už to je dost dlouho. Zuzka (pozn. red. manželka Petra Fialy, zpěvačka a manažerka kapely) mi pořád říká, že je lepší udělat koncert trochu kratší a nadupanější. Ale my jsme vycházeli lidem vstříc, hráli jsme všechno, třeba dvě a půl hodiny, až do všeobecného vyčerpání – což taky není ideální… Chce to vycítit ten pravý moment, kdy koncert uzavřít… V tom dobrém. U písničky Zrcadlo jsme se shodli, že je pro živé hraní moc pomalá. Náhradníkem bude akustická Bezdomovská, ta je dobrá třeba ve chvíli, kdy někomu praskne struna nebo když se bubeník musí jít vyčůrat… A s tím prudí každej koncert. Takže když se vzadu ozývalo funění (názorně předvádí), nasazovali jsme Kafe nebo Včelu na parníku. Teď máme v rukávu další čůrací. (smích)

Která písnička z nového alba má podle tebe šanci se v setlistu udržet? Třeba Dutý, ale free je koncertně hodně plodná deska.

Určitě se udrží Kufr, ze začátku Lyra… Uvidíme – myslím, že čtyři, pět písniček a upřímně říkám, že to je strašně moc. Vždycky jsem rád, když můžu vyhazovat staré a dávat nové. Teď třeba chceme začínat písničkou Mezi ozubenými koly. Nehráli jsme ji pět, šest let…

Křtít chcete na každém koncertě, všude bude jiný kmotr?

Uvidíme. Je to vždycky zajímavé. Jedno album nám křtil Karel Plíhal a dalo mi strašnou fušku ho tam dotáhnout. On se stydí a říká, že to nikoho nezajímá. Nakonec přišel, zahráli jsme dvě písničky spolu, pak hrál asi čtyři sám a bylo to fajn.

Teď úplně odbočím, chystá se dražba tvých bot v rámci projektu Kašpárek v rohlíku. Loni ses do toho "namočil" na Rock for People. Jak k tomu došlo?

Zahrál jsem tam jednu písničku, v nějakém stanu. Ale omylem jsem si vybral věc, kterou moc neumím – Prádelník, takový smutný song o dětství. Ale oni se strašně bavili. Nakonec jsem jim dal boty a oni mi taky dali boty…

Nechceš si je zase koupit zpátky. Přece jenom jsi na ně byl zvyklý…

(smích) To nechci. Pochopil jsem to tak, že oni chtějí nějaké autentické boty – děravé a smradlavé… Nejdřív jsem je roztrhal na koncertech a pak jsem v nich chodil venčit psa, tak snad to sedí. (smích)

Pojďme ještě k prvnímu živému DVD, které budete vydávat. Co tam všechno bude?

Náš plán je, že by tam mohl být na jednom disku dvouhodinový koncert z Lucerny z loňského roku, na druhém by byl Zelenkův film Mňága Happy End a k tomu bychom dali klipy k písničkám, které nezazní v rámci koncertu ani ve filmu. Takže to stačí dobře vybrat a domluvit se s EMI.

Jaká jsou tvá očekávání v souvislosti s novou desku? Otázka "nebojíte se reakcí fanoušků" asi není na místě… Ale čeho bys s ní chtěl dosáhnout?

(přemýšlí) Byl bych strašně rád, kdyby si lidi všimli, že jsme pořád ještě dobrá kapela. Přestože jsme zmasakrovaní dvaceti lety v téhle branži, nerezignovali jsme na to, udělat písničky nějak jinak, dobře – že se pořád po něčem pídíme. Někteří kolegové se moc nepíděj, jsou rádi, že jsou rádi. Ale my do toho fakt dáváme spoustu energie, hodně nám na tom záleží.

V poslední době jsem mluvila s několika mladými písničkáři a ať to byl Niceland nebo Tomáš Klus, hodně si tě v tomhle směru váží mají tě za člověka, který umí dělat texty. Asi to pro tebe musí být zadostiučinění, ne?

Nechci, aby to vyznělo špatně, ale já to vím. Když sleduju, jak se teď na texty kašle… Nechci být nějaký staromilec, který lpí na tom, aby byl v písničce správně přechodník a takové ty hovadiny, ale když se text neudělá pořádně, připadá mi to jako promarněná příležitost. Jasně že mě těší, že se k mým písničkám lidi vyjadřují.

Připadá mi, že máte hodně mladé publikum, stačí se podívat na návštěvníky vašich koncertů. Což je v rozporu s tvrzením, že Mňága údajně skončila před patnácti lety… Jak to cítíš?

Je to celé nedorozumění a jde spíš o obrázek mediální scény. Tohle tvrdí lidé, kteří nikdy na našem koncertě nebyli. Třeba minulý rok jsme hráli na dvou festivalech, na kterých moc nevystupujeme – v Trutnově a na Colours. A lidi pak za náma chodili a říkali, že nás deset let neviděli a že čumí, co jsme teď za kapelu. Takže tady jde jen o ten bojkot médií, ale lidi na naše koncerty chodí a to je hlavní.

IVA MAREŠOVÁ


ČTĚTE PRVNÍ DÍL ROZHOVORU